Jak momentálně fungujete se zraněným kotníkem?
No, funguju, protože musím. Nedá se nic dělat, ale je to pro mě samozřejmě všechno náročnější, protože jsem pohybově omezená, a už to mi dost ztěžuje normální den. S celou ortézou jsem teď odehrála i víkendové představení Kleopatra, odzpívala s filharmonií a další akce mě čekají. Snažím se odpočívat, ale moc toho času není. Nikdy bych neřekla, že tak nešikovně přehlídnu schod a ještě si tu nohu zasednu celou váhou. Mít čtyři volné dny v Neapoli se prostě nevyplatilo.
Stalo se vám už někdy v minulosti, že jste se zranila při práci?
Za svůj život jsem si zatím nic takového neudělala, jenom se na mě vysypalo sklo, když jsem byla malá, a rozseklo mi kousíček nosu. Proto ho mám pořád tak lehce nahoru. (smích) Ani v divadle, to musím opravdu zaklepat, se mi nic nestalo. Ale spíš já jsem způsobila zranění jednomu kolegovi, když jsme zkoušeli představení Aida v Hudebním divadle v Karlíně. Měla jsem v ruce tyč a trénovala švihání, nějak jsem to neodhadla a rozsekla jsem mu obočí.
Kde vás vaši fanoušci mohou momentálně vidět?
Sice už v muzikálech moc nejsem, ale aktuálně hraji hlavní roli Kleopatry v Divadle Broadway a pak v muzikálu Dracula v Hudebním divadle v Karlíně. Brzy ale odjíždím na evropské turné s názvem Two Steps From Hell, kde bude zastávka 28. a 29. června v Praze v O2 Universum.
Navštěvujete konkurenční muzikály?
Ano, velmi ráda, ale spíš v zahraničí než tady v Česku. I když tady žiju, je pro mě velmi těžké si udělat čas. A když ho mám, tak spíš ráda odpočívám doma na gauči a jdu brzy spát. Ale vždy, když mám cestu třeba do Londýna, rozhodně si nenechám nějaké krásné dílo ujít. Viděla jsem tam už Bídníky, Fantoma opery, Bodyguarda nebo Wicked a všechny do jednoho byly opravdu geniální.
Zmínila jste zajímavý projekt v zahraničí.
Dostala jsem se k tomu nejprve úplnou náhodou, kdy jsem už s tímto projektem Two Steps From Hell zpívala v Praze jako náhrada za americkou zpěvačku, která tehdy nedostala vízum. Od té doby si na mě vždy vzpomenou a mají mě jako součást tohoto projektu velmi rádi. Letos jsem byla oslovena na evropské turné jako sólistka spolu ještě se zpěvačkami z Ameriky. Pojedeme do Londýna, Paříže, Bruselu, Amsterdamu a dalších měst. Moc se na to těším, protože je to pro mě obrovská příležitost. Je to úžasná epická a velkolepá muzika.
Budete tedy hodně na cestách, co na to váš partner?
Partner mě v tom podporuje, bere to jako obrovskou příležitost se ukázat v zahraničí. Hlavně za mnou někam přiletí, takže to nebude zas tak veliké odloučení.
Dá se v dnešní době zpíváním uživit?
Dá, ale je to samozřejmě trošku složitější než před dvěma lety, tedy před covidem. Divadla ještě nehrají úplně tak jako předtím, ale lidé chodí a lepší se to, i když návštěvnost stále není tam kde dřív. Nicméně, já jsem spokojená. Na druhou stranu, nejsem závislá na divadlech, ale mám dost práce při svých vlastních koncertech a vystoupeních.
Poslední dobou mě navíc živí i sociální sítě. A hlavně chystám své nové projekty. Ale jedno musím přiznat: když přišel covid, vlastně jsem z toho nebyla vyloženě špatná, protože jsem cítila, že ten odpočinek potřebuji. Třeba i k zamyšlení nad rozjezdem něčeho nového, což se u mě také stalo.
Jste známá svou vášní pro pečení. Jaký je váš nejoblíbenější recept? Co nejvíc chutná partnerovi?
Ano, jsem, protože se to stalo právě mým druhým podnikáním, které není tak rozjeté jako zpěv, ale je tady. Miluju to a je to pro mě i druh umění, které se se zpěvem krásně doplňuje. Poslední dobou jsem si oblíbila recept velmi lehký a hodící se právě do těchto jarních a letních dnů, což je populární Pavlova. Partner má rád hlavně dobrou chuť, takže je mu vlastně jedno, co upeču. Miluje větrníky, věnečky, ale třeba i obyčejnou dobrou bábovku.
Zúčastnila byste se soutěže Peče celé země?
Tento pořad sleduju a mám ho moc ráda, protože je přesně pro lidi, kteří opravdu prožívají takový ten typický obyčejný život. Pořad je hrozně pozitivní a usměvavý, což je v dnešní době potřeba. Kdyby přišla nabídka, určitě bych ji vzala, i když bych byla hodně nervózní, protože nemám ráda, když mi při pečení někdo kouká pod ruce. To bych raději přijala účast v soutěži StarDance, což je můj velký sen.
Sledujete při tvorbě sladkostí bezlepkové trendy, alternativní slazení?
Samozřejmě sleduji, protože to k dnešní době patří. Ale nejsem toho vyloženě velký fanda. Miluju takové to poctivé a nefalšované pečení, a to se týká i zákusků, krémů nebo náplní. Náhražky poznám a nechutnají mi. Ale na druhou stranu pro spoustu lidí se zdravotními problémy může být tahle cesta východiskem.
Co byste nikdy nepozřela? A naopak, po čem se můžete utlouct?
Nemám ráda experimentální pokrmy, jako jsou třeba šneci, hadi. A nikdy bych určitě nepozřela červy nebo třeba cvrčky. Tuhle havěť nemám ostatně moc ráda ani v přírodě. Nejsem v jídle vlastně moc vybíravá a většinou sním opravdu všechno, co má dobrou chuť a už na pohled dobře vypadá. Ale když to na mě přijde, tak se opravdu mohu utlouct po oříškách všeho druhu. Hlavně večer u televize.
Pocházíte z Podkrkonoší, ale žijete v Praze. Chybí vám venkov?
Vždycky budu mít zapuštěné kořeny doma v Podkrkonoší. Tam je můj domov, mám tam celou svou rodinu a Prahu beru jako důležitou součást své profese a podnikání. Mám sen o vlastním domku někde uprostřed přírody, třeba i v mém rodném kraji.
Jak prožíváte současnou situaci v Evropě? Máte strach?
Snažím se to spíš moc nevnímat a soustředit se na to, co je tady a teď. Na svoje plány. Protože bych se pak zbytečně dostávala do usilovného přemýšlení a strachu. A to nechci. Soucítím samozřejmě s válkou strádajícími a věřím, že nás se tato katastrofa v její plné síle nedotkne.
Kam nebo ke komu se uchylujete, když je vám těžce na duši?
Domů do Rtyně. Tam je vždy moje největší zázemí a můj největší klid. Tam mi pomůžou, ať se děje, co se děje, a vždy tam naleznu pochopení. Ale někdy se stane, že kvůli práci odjet nemohu a jsem v Praze, kde mi stačí zavřít se doma, lehnout si na gauč a udělat si nějaký dobrý čaj. Tohle je asi můj největší relax, když nemusím s nikým mluvit a můžu být jen sama se sebou. Před úrazem jsem hodně běhala a nemůžu se dočkat, až se k tomu zase vrátím.
Jaká je vaše životní filozofie?
Přej a bude ti přáno. Věřím, že mě život vede správným směrem a to, co má být, opravdu bude. A tam, kde nemám být a nemám to dělat, tak to tak nemá být, protože na mě čeká něco jiného.
