Kdo přichází s kutilskými nápady do televize? Jsou z vaší hlavy?
Víceméně něco vymyslím, oni to potom zakážou, pak mi to dovolí. Takže něco vymyslí televize a něco já. Vždycky to je nějaká domluva. Snažíme se, aby se to hodilo i ostatním lidem, nejenom mně.
Pomohla k vaší zručnosti i dvouletá hrací pauza?
To je jasná věc. Měl jsem doma v koupelně špatné spáry, takže jsem se v tom začal pytlíkovat, nešlo mi to, pak jsem na YouTube objevil, jak se to dělá, a už jsem spároval i sousedům. V tom člověk vyprofiluje, že mu to pak jde líp a líp.
Dočkáte se teď od fanoušků i rad do domácnosti místo liebesbriefů?
Jsme národ, že si umíme ze všeho udělat srandu. Tuhle jsem se neuváženě podíval na komentáře pod mými videi z Receptáře, a lidi jsou pekelní! Je tam strašně hejtů, že pan Nosek by si měl uvědomit, jaký je rozdíl mezi vrutem a šroubem! A podobně. Takže zatím spíš než rady se dozvídám tyto věci. Ale nic si z toho moc nedělám. Ono to člověka zamrzí. Dělám to tak, že mě to baví a něco tím chci lidem poradit. Není to, že jenom moderuju a přitom mě to nezajímá.
Proč dobrovolně podstupujete tuto torturu? Číst komentáře u věcí, které se týkají vaší osoby?
Dřív existovaly recenze, které byly dobré nebo špatné a člověk třeba zjistil, jestli něco dělá dobře či blbě. Takže máte pořád tendenci se podívat, co si kdo o tom myslí. Něco může být motivační pochvala, a když je něco blbě, tak je potřeba se zlepšit. Ale bohužel doba se změnila, takže víceméně existuje jenom kritika. Ten feedback není moc kreativní.
V jednom z rozhovorů jste přiznal, že máte syndrom staré čarodějnice. Co to je?
Vypadá to děsivě, ale je to stav, když v noci spíte, najednou se probudíte a nemůžete se hýbat. Normálně se tomu říká spánková paralýza, to je terminus technicus. Symptomy jsou, že člověk má pocit, jako by mu něco sedělo na hrudníku, nemůže se hýbat a to ho děsí. Většinou vidí strašně strašidel kolem sebe a tím, že se nemůže hýbat, je z toho v nervu. Dřív se říkalo, že to někomu na hrudníku sedí čarodějnice. (smích) Proto ten název. Ale od té doby, co jsem zjistil, co to je, tak už to nemám.
Věříte na duchovno a třeba i na démony?
Nevím, jestli úplně na démony, v lese samozřejmě jsem trošku… (smích) hodně nervózní, když tam jdu sám. Ale na duchovno určitě jo. To si myslím, že určitě nějak funguje.
Jaromír Nosek a jeho přítelkyně Zuzana Hasalíková v pořadu 7 pádů Honzy Dědka (3. května 2022)
U Honzy Dědka jste se svojí partnerkou. Bojíte se něčeho, co by na vás mohla prásknout, co tady úplně nechcete prozrazovat?
Spíš jsem zvědavý, protože takovýto větší rozhovor ještě nedělala, tak budu držet palec. Budu zvědavý. Myslím si, že nebude mít tendenci na mě něco práskat. Ale to si řekneme potom, že jo?
Herec ve Výměně: Miminko ano, ale ne hned. Nemůžu tě svlíknout před lidmi |
Třeba to bude první a poslední větší rozhovor, co uděláte.
No, třeba jo. (smích) Tak to uvidíme.
Jste snílek? O čem sníte?
Mám takové naivní, utopistické představy, aby lidi třídili odpad, aby bylo na světě pěkně, aby nebyly války a aby nikdo netrápil zvířata. Ale to jsou jenom sny. My máme ještě to štěstí, že tady asi budeme, ale myslím, že pro pár pokolení po nás to tady bude špatné.
Máte doma zvěřinec, když jste takový milovník přírody?
Samozřejmě. Mám mořské akvárium, africké akvárium, krevetárium, jednu fenu, jednoho psa, tři papoušky a asi nějaké pavouky. Mravence bych asi taky doma našel. (smích)
Ty krevety jsou na koukání?
Ano. Nejsou na jedení, jsou to takové ty úplně malinké.
Čím se krmí takové krevety?
Tak jako samy sebou. A to, co zbude, ty jejich krunýřky. Ale jedí i rybí jídlo, které ovšem musí být úplně nadrobno, protože jsou mikro.
Když se kutil a herec postaví v kuchyni k plotně, co jde na pánev?
Cokoliv, co je strašně pálivé. Takže moje paní to potom nejí. Ale zbude zase víc pro mě.
Takže proto ta šlachovitá figura!
No, už to tady (chytá se za břicho – pozn. red.) začíná jít s věkem, už zemská přitažlivost dělá svoje. Musím zase nějak cvičit.
