VIDEO: Slušel by jí i kýbl na hlavě, vzpomíná na Bartošovou fotograf

Seznámil je Ladislav Štaidl, se kterým Iveta Bartošová spolupracovala od roku 1987. V té době už měla za sebou první vítězství v anketě Zlatý slavík a její desky se prodávaly po statisících.

„Říkal jsem jí, hele, bylo by dobré, kdybys měla nějakou svoji vlastní show. Už jsi začínající hvězda, pojďme něco vymyslet,“ vzpomíná Schmiedberger na jejich první debatu.

15 fotografií

Velký koncertní program skutečně vznikl. Měl premiéru v květnu 1991 a jmenoval se „Iveta poslouchá Luxembourg“, což byl název populární rozhlasové stanice z Lucemburska s velmi výkonným vysílačem. Rádio hrálo světové hity a před rokem 1989 bylo pro lidi v zemích východního bloku jedním z mála spojení s „kapitalistickou“ hudební scénou.

Mnozí fanoušci vzpomínají na tuto koncertní šňůru Bartošové, která na jevišti nejen zpívala, ale i tančila s početnou skupinou tanečníků a střídala jeden kostým za druhým, jako na nejlepší turné v její kariéře.

Schmiedberger jí tehdy dělal na cestách manažera a byl také jejím osobním fotografem. V archivu má dodnes stovky jejích fotek. Zdůrazňuje, že byla úžasně fotogenická.

„Byl to typ ženy, která kdyby si na hlavu vzala kýbl, tak bude vypadat dobře. To je přesně ono – kyblík, tmavé brýle, šusťák, šálu okolo krku, takhle si to maže po Kampě a je to fotka století,“ usmívá se.

Uvolněná devadesátá léta přinesla na pulty tuzemských trafik množství erotických časopisů, pro které se byly ochotné svléknout i některé české herečky a zpěvačky, samozřejmě za patřičný honorář. Schmiedberger tvrdí, že neví o tom, že by v té době dostala nabídku na focení aktů i Bartošová.

„Tohle by u nás stejně neprošlo. Štaidl by to nikdy neschválil. Ano, zkoušeli jsme, co to udělá, když bude na fotkách trochu rockovější. Ale maximálně s rozhaleným hrudníkem a černou podprsenkou. Prsa ven, to vůbec. Aby stála nahá někde u lampy, to se k ní absolutně nehodilo. To by ji zničilo. Působila dojmem křehké a citlivé holky. Myslím, že by to nechtěla ani Iveta,“ kroutí hlavou fotograf.

Se zpěvaččinou stoupající popularitou začala růst její umíněnost. Bartošová stále méně poslouchala rady zkušeného Štaidlova týmu, věřila, že ona sama ví nejlíp, co je pro její kariéru správné.

Několik měsíců po startu hudební show, v níž zpívala světové hity stanice Luxembourg, se s ní Schmiedberger pracovně rozešel. V říjnu 1991 ze dne na den oznámil: s Ivetou končím.

Namíchlo ho, když jí „úplně šíblo“ a na začátku vyprodaného koncertu odešla ze scény s tím, že dnes zpívat nebude. Pak „zdrhla“ a pár dní o sobě nedala vědět, takže se musely rušit další nasmlouvané akce.

Po rozepři se Schmiedbergerem se jejím manažerem na plný úvazek stal Ladislav Štaidl, se kterým později otěhotněla. Narodil se jim syn Artur. Bartošová se zpočátku věnovala mateřským povinnostem, ale stále silněji ji to táhlo zpět na pódia. Začala spolupracovat s Karlem Svobodou a pak kvůli neshodám od Štaidla odešla.

„Jednoho dne zvedla kotvy a utekla. Pak jel příběh, o kterém se ani nechci bavit, protože to už bylo jenom trapné. Třeba kauza Tříska a další aféry. To už bylo nad moje síly, už jsem neměl zájem,“ říká Schmiedberger, který Bartošovou fotil také v devadesátých letech.

V kontaktu zůstali. Naposledy se s ní viděl na podzim 2013, zhruba půl roku před její smrtí. Přijela za ním odhodlaná začít znovu. Chtěla, aby připravili nové retro turné „Iveta poslouchá Luxembourg 2“.

Byl to však jen „dvouhodinový“ záblesk nadšení před dalším pádem do tmy, tím definitivním. 29. dubna 2014 spáchala sebevraždu.

„Když mám náladu na ni vzpomínat, tak si dám víno a pustím si její ‚Tichou píseň‘. Vzpomenu si na roky, které jsem s ní zažil. Na to, co jsme pro ni udělali a jaký obrovský úspěch v té době měla,“ dodává fotograf.