Konzultoval jste nějak s Miroslavem Hanušem, že budete jeho mladší verzí?
S Mirkem se známe z Divadla v Dlouhé, kde jsem s ním hrál v Hedě Gablerové od Jana Nebeského, takže jsem si mohl dovolit zvednout telefon a zavolat mu. Hodně se smál, když jsem mu prozradil, že mám hrát jeho mladší já. Postavu jsem s ním konzultoval a leccos se dověděl. Důležitý pro mě byl akcent na to, že je to dobrý policajt, a motiv podpantofláka.
Josef Korejs svým chováním v Případech rozhodně připomíná spíš negativní a nesympatickou postavu. Je to tak i v Devadesátkách, nebo šlo v mládí o většího sympaťáka? Užíval jste si tuto roli?
Tak v mládí ještě neměl pozici, takže se musí víc snažit, ale je samozřejmě vidět, že je kariérista a sólokapr. Taky hodně machruje, což je ostatním nepříjemné. Pomůže ovšem, když je třeba. Kluci z party vyšetřovatelů mě na natáčení začali říkat přezdívkou. Severokorejs. Takže užíval.
Diváci vás běžně vnímají spíše jako představitele komických postav, i když v divadle hrajete záporáky poměrně často. Vnesl jste humor i do postavy mladého Korejse, nebo šlo tentokrát o ryzí protiúkol?
Hraju své postavy komplexně. Bez humoru není žádná velká postava. A komické postavy potřebují smutné a vážné momenty, aby se s nimi divák ztotožnil.
Ondřej Vetchý, Miroslav Hanuš, Bolek Polívka a Igor Bareš v seriálu Případy 1. oddělení (2014)
Jaké je pro herce natáčení „dobovek“? Vy jste se v posledních letech objevil například v Dukle 61 nebo v Zátopkovi…
Dobovky mají své kouzlo. Člověk se do toho může ponořit a nastudovat svoji roli z různých stran. Oblečení, účesy, jazyk. To jsou všechno věci, které vám v tom pomůžou, a herec se do toho začne propadat. Actors studio jak vyšité. Dobovky mám rád a ony mají rády mě. Zkusil bych něco z třicátých let, abych nemusel měnit účes. Teď jsem dost lítal v osmdesátkách. Jeden den Havel a druhý den jsem hrál Landovského. Bylo to zvláštní rozdvojení.
Jak vy sám na devadesátá léta vzpomínáte?
Zvláštní doba. Hladová a nenasytná. Divoká a křehká zároveň. Vyrůstal jsem v tom, takže v tom vždycky už bude bohužel nostalgie.
Ondřej Sokol, Kryštof Bartoš, Martin Finger, Vasil Fridrich a Robert Mikluš v seriálu Devadesátky (2022)
Studoval jste nějak případy, od kterých se děj Devadesátek odvíjí? Která z kauz vám utkvěla nejvíce v paměti?
Znal jsem ty kauzy všechny. Především od Jiřího Panznera, který je jeden z mých hereckých učitelů a zároveň se věnuje kriminalistice. Mám rád kauzu Discolandu Sylvie, protože Ivana Jonáka ztvárňuji ve hře Pusťte Donnu k maturitě v Divadle pod Palmovkou.
Bez jaké vlastnosti se podle vás policista v devadesátých letech prostě neobešel?
Museli mít velké charisma, protože s těmi účesy a oblečením, co se nosily, by byli navždy sami.
Jak se vám pracovalo s Peterem Bebjakem?
Peter Bebjak je skvělý režisér a myslím, že i bezva chlap. Jde z něho na place příjemný klid, což mi vyhovuje, a zdá se, že je to kvůli tomu, že ví, co dělá. To není málo. Může to být jen radost, když se potkáme znovu. A rád si střílí z herců! Raubíř.
Miroslav Hanuš ke Korejsovi: „Když mi Robert volal a ptal se, jak mě má jako Korejse hrát, tak jsem mu říkal, že především musí hrát dobře a pak musí mít jablíčka, které pro něj představují typický znak. Já osobně si myslím, že Korejs má doma tři stromy a jde tedy o jeho vlastní jablka.“  Miroslav Hanuš v seriálu Případy 1. oddělení (2014) Robert Mikluš k jablkům: „Mirek Hanuš jako silný kuřák preferoval na place pouze jablka odrůdy Bornan sklízená poblíž tabákových plantáží v jihovýchodní Ghaně. Korejs je miluje jednak pro jejich hořkou koncovou chuť, která mu připomíná jeho dětství a vůni, kterou nosila Ghana Maciuchová. Je to dobrej policajt, a ještě lepší podpantoflák. Technika loupání jablek Josefa Korejse byla vydaná knižně Divadlem v Dlouhé.“ |
