Simona Kijonková o neúspěchu i chudobě
Jak jste se poznali?
Na jaře roku 2002 jsem posílala Jaromírovi odkaz na své webové stránky, přes které jsem organizovala akce pro studenty. Měla jsem tam informaci, že studuju VŠE. Jarda taky, a tak si jako šéf kolejní rady rychle zjistil, na které koleji bydlím. Do dvou hodin od prvního online kontaktu se nezvaný a neočekávaný zjevil na prahu pokoje s lahví vína a otvírákem.
V čem je Jaromír výjimečný?
Je vizionář. Hraje fair play, je spravedlivý, upřímný, analytický, pracovitý. A navíc rodinně založený. Mám v něm byznysového parťáka, který mi rozumí, dokáže mě povzbudit a poradit.
Co všechno jste dělala?
Jako dítě samoživitelky se dvěma mladšími sourozenci jsem chtěla přispívat do rozpočtu. Když mi bylo třináct, smiloval se jeden osvícený provozovatel restaurace a dovolil mi na kole rozvážet letáky. Při studiu jsem dělala pokojskou, servírku, hlídala děti, pracovala v bance. Tři roky jsem byla sanitářka v nemocnici. Po promoci jsem nastoupila do manažerské pozice a v šestadvaceti se stala členkou vedení poradenské firmy.
Simona Kijonková Absolventka Vysoké školy ekonomické v Praze vybudovala logistickou firmu s miliardovým obratem. Zakladatelka, spolumajitelka a generální ředitelka holdingu Packeta, do nějž patří Zásilkovna a dalších čtrnáct firem. S manželem vychovávají tři děti. Nedávno si v pořadu Milionář mezi námi na Primě zkusila žít s 550 korunami na týden. |
Kdy vám bylo nejhůř?
Ve třinácti jsem jako jediná nemohla jet se spolužáky na lyže. Tehdy jsem si uvědomila, že nemáme peníze. Potom jsem na vysoké škole kvůli práci musela odejít z koleje, šla jsem do spolubydlení a pak o něj z hodiny na hodinu přišla. Čtrnáct dní jsem přespávala na zemi ve skladu v nemocnici. Příšerně jsem se cítila, když jsem ve třiceti nezvládla první podnikání a přišla o všechny peníze. Seděla jsem v kanceláři, stěhováci vynášeli nábytek a krabice a já se ptala sama sebe, kde jsem udělala chybu. Úplně nejhůř mi ale bylo, když jsem v roce 2003 přišla o babičku. Vychovávala mě a podporovala.
Co je váš letní sabbatical?
Jednou za měsíc plánuju víkend jen pro sebe a manžela, zbývající víkendy trávíme s rodinou. Letní sabbatical chystám pro celou rodinu, trvá měsíc a půl až dva měsíce. Ordinuju digitální detox, nebereme počítače, nedovoláte se mi na mobil. Jsme rádi sami v krásném prostředí, v přírodě a cestujeme.
Proč podporujete maminky?
Zaměstnavatelé se bojí, že jim ženy s dětmi budou odcházet na nemocenskou, ale opak je pravdou. Maminky si dokážou skvěle zorganizovat čas. Dokážete si mě představit v začátcích? Jedno dítě jsem kojila, druhé dvouleté sedělo na nočníku, třetí pětileté křičelo, že má žízeň. Do toho jsem měla telefon u ucha a řídila firmu. Dneska všechny tři chodí do školy. Uspořádat si úkoly je pro mě hračka, takže mi zbývá čas i na úsměv.
Jaromír Kijonka nejen o začátcích
V čem se lišíte?
Snad ve všem. Co je moje slabá stránka, v tom Simona vyniká. Naštěstí se tím doplňujeme a můžeme si jeden druhého o to víc vážit. Já jsem ovšem významně zkušenější, protože jsem o osm dní starší. Stejní jsme v tom, že jsme oba Blíženci, oba nejstarší ze tří dětí a máme stejné životní hodnoty.
Jaromír Kijonka Jaromír Kijonka s manželkou Do osmnácti let žil v Prietrži, vesnici u Senice na Slovensku. Měl české občanství, tak se po maturitě rozhodl studovat v Česku. V roce 2002 promoval na VŠE v Praze. Je spoluzakladatelem společnosti Alensa, která se stala největším internetovým obchodem s kontaktními čočkami, brýlemi a příslušenstvím ve střední Evropě. |
V čem je Simona výjimečná?
Je vizionářka, je komunikativní, společenská, energická.
Jaké byly začátky podnikání?
Podporoval jsem ji. Asi po roce moje podpora ochladla, když jsem viděl, jak je všechno náročné a komplikované. Byl to nekonečný boj a déšť negativních zpráv. Vadilo mi, že se Simona trápila. Tlačil jsem na ni, aby se Zásilkovny vzdala, dal bych ji někomu i zadarmo, jen aby byl klid. Naštěstí se jí Simona nevzdala. Dneska řídím kolem stovky lidí, Simona přes patnáct set.
Proč spolu nesoutěžíte?
Protože by to odnášely naše děti i naše podnikání, které je součástí jednoho rodinného holdingu. Když Zásilkovna začala po třech letech vydělávat a měla hodnotu desítek milionů, Simona na mě přepsala polovinu své firmy. Nečekal jsem to a dodnes si jí vážím i za tohle gesto důvěry a poděkování.
Co děláte, když máte volno?
Nějak jsem vždycky vnímal koníčky jako hezký termín pro sobectví – věnovat se sobě místo rodině. Teď když jsou děti starší, mám pocit, že nedokážu aktivně odpočívat. Jsem rád, že Simona vymýšlí program, buď wellness víkendy pro nás dva, nebo cestování s rodinou.
Jaký je váš nejlepší nápad?
Byznysových nápadů a zlepšováků mám každý den několik. Jen je potřeba umět je uskutečnit. I tak nejraději vzpomínám na nápady a kreativitu ve vztahu se Simonou. Třeba jak jsem do jejího bytu 1+kk umístil přes celý obývák s kuchyňským koutem obrovský nafukovací bazén s vodotryskem.
Čím si děláte radost?
Trávím čas s manželkou a dětmi. Obecně i s širší rodinou a přáteli. Jsem rád na zahradě, baví mě sekat trávu nebo hrabat listí.
Jak vychováváte děti?
Nazval bych to nevýchovou. Sám jsem spíš dítě a mantinely nám stanovuje Simona. Jsem dětem víc parťák než rodič.
Jaký je váš vztah ke sportu?
V normálním světě jsme hodně cestovali. V létě plavání, v zimě lyže. Hory máme rádi celá rodina, při pandemii jsme víkendy často trávili právě túrami po českých horách.
