Michal Janotka o fanynkách i Praze
Proč jste lásku tajili?
Nechtěli jsme hned troubit do světa, že jsme spolu. Měli jsme malé tajemství a líbilo se nám to. Tedy tajemství… Po nějaké době jsme o vztahu řekli kolegům a dozvěděli jsme se, že to až takové tajemství nebylo.
Jaká je Nikola šéfová?
Člověk na svém místě, přísná a precizní, s obrovským rozhledem. Vždycky jsem ji uznával. V práci jsme na sebe maximálně napojení a rozumíme si.
Co jste ji naučil?
Zkoušel jsem v ní probudit vztah k vínu, ale marně. Nikča nepije vůbec. Já taky skoro ne. Když už si něco dám, tak občas večer po práci právě skleničku vína. Stejně tak se mnou asi nikdy nebude jezdit na kole nebo koukat na sportovní přenosy. To ji nebaví.
Jak začínáte den?
Ráno aspoň hodinu cvičíme, abychom se nastartovali. Bez toho nemůžeme jít do práce. Já si jdu někdy místo cvičení zaběhat.
Michal Janotka Už čtrnáctým rokem je spjatý s televizí Prima, jako moderátor a reportér patří do týmu Krimi zpráv. Jeho první zaměstnání bylo v brněnské televizi, kvůli tomu nechal ve třetím ročníku studia na vysoké škole ekonomického zaměření. „Mám jenom gympl, ale školu s prací nešlo skloubit. Rodiče mi to docela dlouho vyčítali.“ Je rozvedený. |
Jaký je váš vztah k Praze?
Dlouho jsem se bránil působit v Praze, pořád jsem si hájil Brno. Teď je můj vztah k hlavnímu městu čím dál vřelejší. Mám tady partnerku, společný byt a práci. Studio, kde moderuju. Na Brno ale nedám dopustit. Jsem tam vždycky jeden týden v měsíci na reportérské službě. Tu jsem si nechal, protože mě to s mikrofonem v terénu pořád baví.
Co vám píšou fanynky?
Abych nezněl namyšleně. (směje se) Ano, nebudu lhát, píšou mi. Ale žádná velká divočina. Většinou napíšou, že mi to sluší nebo že se na mě rády dívají. Pochválí za odvedenou práci. Snažím se odepisovat. Pozdravím, poděkuju. Když jsem oznámil, že se rozvádím, strhla se docela lavina žádostí o schůzku… Teď možná namyšleně zním. Na rande jsem ale nikdy s žádnou nešel.
Kdy chcete mít rodinu?
S Nikčou se dětem nebráníme, necháváme tomu volný průběh. Je mi jasné, že energie na výchovu s věkem rychle ubývá. Na druhou stranu můj táta je důkazem, že se to dá zvládnout i později. Pořídil si mě, když mu bylo čtyřicet šest let, dneska je mu tedy čtyřiaosmdesát. Má ještě syna z dřívějšího vztahu, kterému je už přes šedesát. Toho měl pro změnu zase hodně brzy.
Jaký jste byl v začátcích?
V brněnské televizi jsem měl na starost sport a do studia si zval spoustu hostů. Myslel jsem si, že jsem nejlepší. Jestli mi něco opravdu chybělo, tak pokora. Až postupně mi docházelo, co všechno dělám špatně. Teď vidím totéž u nových reportérů. Ani jim to nemůžu mít za zlé, býval jsem stejný.
Nikola Veverková o žárlivosti i Brně
Kdy přeskočila jiskra?
Před startem CNN Prima News jsme několik měsíců zkoušeli v novém studiu. Míša pobýval častěji v Praze, takže jsme se víc vídali. Postupně jsme začali chodit na večeře, procházeli se a povídali si. Začali jsme se svěřovat se vším možným, bylo nám dobře. Celkově se ale známe přes deset let. Dřív jsme spolu mluvili taky docela často, ale jen po telefonu a jen o práci.
Nikola Veverková Jako vedoucí redakce Krimi zpráv na Primě je Michalovou nadřízenou. „Míša tu práci dělá už hodně dlouho a je v ní absolutní špička. U něj není třeba nějakých mých zásahů,“ říká o svém milém, s nímž chodí lehce přes rok. Má bakalářský titul z Univerzity Jana Ámose Komenského. Má ještě jednu lásku, desetiletého sedmdesátikilového búrského buldoka Gufa. |
Čím vás překvapil?
Jako šéfová jsem ho vždycky měla ráda, protože pracovně jsme si hodně rozuměli. Jen jsem si myslela, že je to frajírek z Brna. Protože je tam za hvězdu, čekala jsem, že do Prahy bude jezdit namachrovaná celebritka. Ve skutečnosti je to úplně normální chlap, se kterým je obrovská sranda.
V čem je lepší?
Ve zvládání emocí. Jsme silné osobnosti, ale já daleko emotivnější a trochu cholerik. Dokáže mě zklidnit. Proti mě je zkrátka velký kliďas. A taky je to lepší reportér, než jsem bývala já.
Jak to máte se žárlivostí?
Nejsem přehnaně žárlivá. Zastávám názor, že zdravá žárlivost ke vztahu patří. Vím, že se ženám líbí. Je to pěkný chlap, ostatně jinak bych si ho nevybrala. (směje se) Ten zájem o něj chápu, ale je můj.
Co se vám na něm líbí?
Samozřejmě se mi líbí fyzicky, ale nejvíc je pro mě jeho povaha. Můžu s ním o všem mluvit, absolutně se na něj spolehnout. Vím, že mě podrží. První chlap, se kterým si dokážu představit budoucnost. Jen by občas mohl být pořádnější, někdy někde nechá něco válet. Ale tak je to chlap, že jo.
Na co se spolu díváte?
V práci nám to evidentně nestačí, protože milujeme horory. Já se ráda bojím, ale nerada sama. Často se mi pak o všem zdá a Míša mě musí uklidňovat.
Co vy a Brno?
Předsudky jsem měla. Ale myslím, že Michal na tom byl s Prahou stejně, i když by to třeba nepřiznal. Jsem rodilá Pražačka a fakt, že bych někdy měla mít partnera z Brna, byl pro mě trochu nepředstavitelný. Teď, jak s Míšou poznávám jižní Moravu, už na Brno koukám jinak.
Jak vám chybí terén?
Strašně. Ryzí reportéřina mi chybí opravdu hodně. Nedávno jsme s Michalem jeli na výlet. Míjeli jsme velký požár, tak jsme zastavili a zásobovali redakci záběry. Byla jsem absolutně nadšená. Někdy postrádám takový ten terénní adrenalin. I když jako šéfová si vypjatých chvil taky zažiju až až.
