NAŠE PRVNÍ RANDE
Lumír: To bylo mimořádné v tom, že jsem měl pocit, že toho kluka skrz naskrz znám. Fakt do detailu. Jediný problém byl, že jsem moc netušil, jak ten kluk vypadá. Po tom týdnu dennodenního nonstop chatování a telefonování jsme si domluvili rande na třebíčské věži. A ve čtyři že si tam dáme pusu. Byla to nádhera.
Pavel: Na věži a v parku. Romantika, nervozita, legrace.
KDY JSEM SI UVĚDOMIL, ŽE JE TO LÁSKA
Lumír: To šlo rychle. Povídání s Pavlíkem mě od začátku osvobozovalo. Každou další větou chatu jsem se cítil šťastnější a chtěl jsem, aby to nikdy neskončilo.
Pavel: Na konci prvního (několikahodinového) rozhovoru.
ZA CO SI HO NEJVÍC VÁŽÍM
Lumír: Že nedává na odiv, kolik toho ví. A že mi zatím všechno odpustil.
Pavel: Za jeho lásku a citlivé srdce, optimismus, idealismus, pracovitost, houževnatost, odvahu a smysl pro humor…
KDO VÍC VYTVÁŘÍ TEPLO DOMOVA (A ČÍM) A KDO JE VÍC TECHNICKÝ TYP
Lumír: Pavlík dokáže mírnit moje bouře, tvoří vnitřním řádem bezpečné zázemí a ovládá technologie. Takže tak.
Pavel: Asi víc ten, který má zrovna víc času – úklidem, vařením, pohodou, péčí o domácnost. A technický typ? Asi já, Lumír má sice techniku moc rád, ale ona jeho nějak ne.
Pavel Bár a Lumír Olšovský
SPOLEČNÝ SPLNĚNÝ SEN A TEN, KTERÝ NA SPLNĚNÍ JEŠTĚ ČEKÁ
Lumír: Rozhodně naše krásné společné bydlení, náš společný život. A divadlo. Čekáme teď vlastně jenom na konec pandemických omezení a pak si život zkomplikujeme mnoha dalšími sny, ale ty budou jenom takové míň zásadní. Sen o našem rovnoprávném sňatku se ztrácí v mlhavém oparu šaškáren našich politiků.
Pavel: Cestovatelské dovolené a nové bydlení. Sny si tak nějak plníme průběžně. Život se má užít.
ČÍM MU BEZPEČNĚ ZVEDNU NÁLADU
Lumír: Svou dobrou náladou a když v čemkoli dodržím slovo. A někdy i svými věčně se opakujícími vtipy.
Pavel: Pochvalou, nejlépe zaslouženou. A nebo sklenkou vína.
KVŮLI ČEMU BYLA NAŠE PRVNÍ A NAŠE POSLEDNÍ ROZEPŘE
Lumír: Drtivá většina našich rozepří je o tom, že já jsem řekl tohleto a tys mi na to řekl tamto. Ale ten tón, jakýms to řek! Takové konflikty většinou dokážu dovést až k tíživým úvahám o rozchodu.
Pavel: Ani na jednu si už nevzpomínám, ale jsem si jistý, že obě (i většina mezi nimi) byly kvůli nějakým „naprosto zásadním“ prkotinám.
Pavel Bár a Lumír Olšovský
CO NÁS NEJVÍC SPOJUJE
Lumír: Zaprvé láska. A pracovně jsme propojení muzikálem. Jenom spolu dokážeme dělat velké věci.
Pavel: Společné tužby, sny a ideály, postoje, názory, společný domov i práce, nejvíc ta v našem plzeňském divadle, momentálně na komediálním muzikálu Něco shnilého!
JAK VNÍMÁM NEJEN SPOLEČNÉ SOUŽITÍ, ALE I SPOLEČNÉ PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ
Lumír: On mě uklidňuje. Posiluje, inspiruje, doplňuje. Dokáže mě pořádně vytočit a pak taky překvapivě ukonejšit.
Pavel: Především jako další možnost být spolu, ale taky pracovat na společných cílech, tvořit, obohacovat se, doplňovat, poznávat.
JAK MĚ OBOHACUJE JEHO PROFESE
Lumír: Připadá mi, že mi k tomu mému divadelnímu domku postavil zpětně základy. Pořád mě vybavuje rozmanitým nábytkem a nosí mi cihly, abych mohl stavět další patra. Asi to vyjadřuju zbytečně obrazně, stačilo by třeba říct – obohacuje mě ohromně!
Pavel: Z mnoha stránek, především mě inspiruje jeho obrovské nadání pro divadlo a jeho kreativita.
DÁREK, KTERÝM MĚ NEJVÍC PŘEKVAPIL
Lumír: Kdysi jsem dostal certifikát na nějakou krávu v Africe, to jsem ani ještě neslyšel o tom, že takový druh dobročinného dárku existuje. A pak mě často překvapuje vstupenkami na muzikálová představení všude po světě.
Pavel: Téměř každým. Řečeno s trochou nadsázky, až se někdy bojím, co to bude.
Pavel Bár a Lumír Olšovský
KDY JSEM SE O NĚJ NEJVÍCE BÁL
Lumír: Je zodpovědný až až. Vlastně mi málokdy zavdává příčinu ke strachu. Proboha, jen ať to tak ale zůstane!
Pavel: Když mi jednoho rána zavolala policie, že se naboural na motorce a v bezvědomí ho odvezla záchranka. To už nechci nikdy zažít.
RITUÁL, KTERÝ MÁM NA NĚM RÁD
Lumír: Možná bude šílet, že jsem to prozradil, ale když mně se tak strašně líbí, jak si vždycky těsně před spaním zastrčí tričko do trenýrek!
Pavel: Ranní pozdravení a pusa.
JAK BUDE VYPADAT NÁŠ VZTAH ZA DALŠÍCH 20 LET
Lumír: Pořád stejně. Neumím si představit, co by se z té rozmanitosti a krásy mělo vypařit. To nejde, to neexistuje.
Pavel: Snad stejně jako teď. Budeme pořád hodně pracovat, pořád se nám nebude na sebe dostávat dost času, ale když přijdou společné chvíle, dokážeme si je naplno užít. A nebo taky ne, protože se zrovna pohádáme kvůli nějaké úplné blbosti.
VZKAZ MÉ LÁSCE
Lumír: Nezlom si ruku!
Pavel: Miluju tě a myslím, že už mě to jen tak nepřejde. Hlavně dál zůstaň, jaký jsi.
