LÁSKA POD LUPOU: Zajímá nás jen teď a tady, říkají Sedláčková a Töpfer

NEODOLATELNÝ DETAIL NA PRVNÍ POHLED
Pavel: Vždy se ženám jako první dívám na ruce a u Jitky tomu nebylo jinak. Známe se ale už pětatřicet let, líbila se mi už tehdy, když chodila do restaurace Nad Karlovem, kterou jsem tenkrát vedl.
Jitka: Klukovský pohled a jiskra v oku. Pochopitelně ruce a čisté boty, ale nejvíc to šibalství, ten kluk, kterej se umí zvláštně usmát, a nakonec to, že je úplně jinej, než jak na povrchu vypadá. A nejvíc to, že je hodnej.

23 fotografií

KDY SE Z NAŠEHO VZTAHU ZAČALO KLUBAT NĚCO VÍC NEŽ PŘÁTELSTVÍ
Pavel: Jelikož bydlíme relativně blízko sebe, občas jsme se potkávali na trhu. Jednou jsem Jitce řekl: „Pojď, něco ti do šesti korun koupím, nějakou blbost.“ (smích) No a zval jsem ji na kafe, ale ona nechtěla s tím, že jsem prý na holky. Říkám jí: „Dávno ne, to už je promlčené, teď jsem sám a vdovec!“ No a bylo to.
Jitka: Postupně jsme se poznávali v různých situacích, a jak šel čas, tak si mě získal jistou noblesou, galantností, jak už jsem řekla – novodobý Oldřich Nový. Pečuje o mě. Na to jsem nebyla zvyklá, žila jsem dlouho svobodný život solitéra, no a teď se učím tento model.

PRVNÍ POLIBEK
Pavel: Ten proběhl, když Jitka slavila šedesátiny. Rozhodla se je slavit u mě, což mě moc potěšilo.
Jitka: No, po pravdě před třiceti pěti lety, ale pouze přátelský, na tvář. Představil mi ho tehdy jeden kamarád v restauraci Nad Karlovem. A teď když mi popřál k narozeninám a od té doby mi vlastně přeje denně. (smích)

PRVNÍ NESHODA
Pavel: Já se nehádám.
Jitka: Nemáme neshody. Jen nesnáším čurbes a plné popelníky, ale když jsem u Pavla, tak nekouří. Popudit mě dokáže tak asi to nadměrné hltání nikotinu.

V ČEM SPOLU SOUZNÍME
Pavel: Máme stejný pohled na politiku, jsme oba pravicoví voliči. Pak nás spojuje společný humor, máme rádi takovej ten dobrej, cimrmanovskej. No a pak je to móda.
Jitka: Humor v hlavní roli, smysl pro estetiku a jistá ukecanost, to máme podobné.

ČÍM TEĎ NEJVÍC ŽIJEME
Pavel: Co si opravdu vychutnáváme, jsou dobré večeře v dobrých restauracích se sedmičkou dobrého vína. A čím teď nejvíc žiju, je cestování. Na to jsem celý život neměl čas. Já bych cestoval pořád, ale Jitka se zatím kvůli situaci bojí někam odletět, tak zatím vyjíždíme jen autem jako třeba do Vídně, Salzburgu a podobně.
Jitka: Já běhám, tak Pavel aspoň chodí. Mám ráda aktivitu, něco tvořit, třeba u něj doma jsme udělali nový pokoj. On však miluje svou lenost. Ale snaží se, to zas jo! Nejvíc teď žiju svou měsíční vnučkou Avinkou a zkouškami muzikálu Cabaret v Divadle bez zábradlí, kde mám krásnou roli slečny Schneiderové. Začínáme finišovat, protože premiéra bude v září. Moc se těším na diváky a taky na partu, která je k pomilování!

JAK SE NAVZÁJEM MĚNÍME
Pavel: Měnit někoho v třiasedmdesáti je dost těžké, ale Jitka se o to pokusila. Díky ní jsem přestal kouřit, ale jen na tři měsíce. (smích) Pak přišel brácha s tím, že má vynikající dunhillky, tak jsem ochutnal a už v tom jedu nanovo. Nekouřím jen tak nějaké cigarety, pro gitanky a gauloisesky si jezdím do Německa, jsem fajnšmekr.
Jitka: No, Pavel víc větrá a nekouří v mé přítomnosti. Jinak se měníme tím, že jsme spolu. Je to jinak, než jsme to měli dřív, a baví nás to.

ZLOZVYK, KTERÝ S ÚSMĚVEM PŘECHÁZÍM
Pavel: Jitka pořád uklízí! (smích)
Jitka: Kouření, a to i v noci nebo při jídle. Když je se mnou, tak trpí, neboť já mu kouření umím zošklivit.

NAŠE ZAMILOVANÉ JÍDLO
Pavel: Ryby na všechny způsoby. Čerstvé je nechávám vozit z Řecka.
Jitka: Ryby stokrát jinak.

ČEMU SE SPOLEČNĚ NEJVÍC SMĚJEME
Pavel: Asi když vyprávím židovské vtipy, znám jich snad osm set. Víc než já jich znal snad jen tatínkův kamarád Arnošt Lustig!
Jitka: Já se směju skoro furt, hlavně Pavlovi. Utahuji si z něho a dost mě to baví. A pak židovským vtipům, které sype z rukávu.

JAK VNÍMÁME NAŠE PROFESE
Pavel: Na popularitu jsem zvyklý od bráchy, ale když Jitku na ulici lidé pozdraví, těší mě to za ni. Představení Můžeme i s mužem, ve kterém Jitka hraje, jsem viděl a moc se mi líbilo. Jinak jsem ale kvůli své profesi divadlo celoživotně moc nezvládal. Vždycky když mě brácha pozval na premiéru, modlil jsem se, ať hrají rychleji, potřeboval jsem v tý svý hospodě každý večer prostě být. (smích)
Jitka: Pavel ve své profesi něco dokázal, byl hodně dobrej restauratér, rozumí své práci, zajistil skvěle svou rodinu, makal celej život. Zaslouží si klobouk dolů.

KDE SE VIDÍME ZA ROK TOUTO DOBOU
Pavel: V mém věku se už do budoucnosti moc nedívám, jsem rád, když se ráno probudím a nic mě nebolí. (smích) Kdyby se ale situace s covidem zlepšila, rád bych zaletěl s Jitkou na Sicílii, tam to mám moc rád už od dob filmů s Mastroiannim a Lorenovou. Prádlo na šňůrách, obouchaná auta, výborné jídlo a kafíčko. To je romantika! Jet tam autem je pro mě nebezpečné. Nikdy neodolám nadčasové italské módě, takže pak nakoupím kde co, auto uveze všechno.
Jitka: Za rok je pro mě nesmysl, mě zajímá jen teď a tady.

VZKAZ MÉMU PROTĚJŠKU
Pavel: Buď taková, jaká jsi. Buď zdravá a ať nám to spolu klape!
Jitka: Děkuji ti, Pavle!