Pavel Karoch o umění i fotbale
Jak jste se připravoval na Euro?
Nejvíc mi pomáhá vidět poslední zápasy týmů, které budu komentovat. Snažím se zjistit, jaké mají návyky, vazby a podobně. Čeká mě kolem deseti zápasů. Ještě kvůli restrikcím nevím, jestli výhradně z Kavčích hor, nebo i při výjezdech.
Co říkáte na systém turnaje?
Myšlenka uspořádat Euro po celé Evropě měla zpřístupnit zápasy fanouškům ve více zemích. S covidem se však stala sebevražedná z hlediska logistiky a potřeby se přemisťovat, a to jak pro mužstva, tak pro televizní a komentátorské štáby.
Kdy budete fandit?
Komentátor by fandit neměl. Expert může zlehka, ale nikdy nesmí utrpět objektivita a profesionalita. Svůj názor najevo dávám, ale opatrně, diváci jsou na to dost citliví.
Kdo byl vaším vzorem?
Ke komentování jsem se dostal až po ukončení kariéry. Nedá se říct, že bych k někomu vzhlížel. Samozřejmě všichni komentátoři České televize perfektně znají styl Karola Poláka a jeho hlášky. Karola dávají všichni.
Pavel Karoch Při mistrovství Evropy v roli experta České televize komentuje zápasy, což dělá už přes deset let. V osmdesátých letech hrál za Duklu a po roce 1990 za LD Alajuelense v Kostarice. Vystudoval střední školu umělecko-průmyslovou. Věnuje se osobnostnímu rozvoji a koučinku, má zkušenosti s vysokými manažerskými posty v audiovizuální oblasti. |
Jak vzpomínáte na Duklu?
Doma jsme poslouchali Hlas Ameriky a Dukla byl vojenský klub protežovaný režimem. Byl bych rád přestoupil do týmu bez takové vazby, ale nešlo to. Když jsem dostal nabídku ze Slavie, Dukla mě nepustila.
Jaký je váš vztah ke Kostarice?
Strávil jsem tam dva roky. Jsem dvojnásobný mistr Kostariky a jednou mistr Střední Ameriky. Na Kostariku vzpomínám velmi rád a mám tam dodnes kontakty.
Co vám přináší malování?
Umění mě vždycky přitahovalo. Ať je to herectví, nebo malba, tíhnul jsem ke světu, který umožňuje intuitivní vyjádření. Obrazy zatím neprodávám, protože je mám rád, ale nabídnu je do prodeje v limitovaných edicích. Když mě oslovují lidé s žádostí o portrét, rád jim ho namaluju.
Jak vaše děti sportují?
Sofie má tanec, Gabriel parkour a tricking. Vzali ho na školu, která se věnuje tvorbě filmu a videa. Naší rodinnou aktivitou je už devátým rokem Multi art camp, kde dcera učí děti taneční věci, Gabriela herectví, já fotbal a syn představuje prvky parkouru.
Co vy s manželkou a osobnostní rozvoj?
Jsme podobného zaměření, v tom jsme se našli. Rádi tyhle věci sdílíme, chceme v nich pokračovat a považujeme je za důležité pro to, aby člověk dokázal pracovat se svojí mentalitou a emocemi. Dokáže pak řídit, ovládat a hlavně rozumět svým pocitům.
Gabriela Filippi o rodině a rituálech
Co vám říká fotbal?
Když Pavel hrál, ráda jsem mu fandila a obdivovala ho. Teď je mi moc milé pozorovat, když se dívá se synem. Někdy se připojím. Ne kvůli fotbalu, ale protože mě baví být s nimi. A když syn hrál fotbal, učila jsem se tam ovládat své mateřské pudy a emoce.
Gabriela Filippi Je autorkou Léčivého divadla, tvoří meditace a kurzy osobnostního rozvoje. Na své narozeniny připravuje premiéru bláznivé situační ezoterické komedie Terapie rodinou. S Pavlem má dceru Sofii (22) a syna Gabriela (15). Věnuje se dabingu. Vystudovala herectví a balet na konzervatoři v Praze a Brně. S rodinou pořádá Multi art camp, příměstský tábor pro děti. |
Jak si při práci pomáháte?
Vzájemně se učíme a dáváme si zdravou kritiku. Při mém tvoření má Pavel velké vstupy, protože jsme velmi propojení. Radí mi v herectví a pomáhá při psaní scénářů. Zase když komentuje, můžu mu být inspirací, třeba co se týče mluvy a hlasového projevu.
Jaké máte rituály?
Čas od času odjedeme od dětí, abychom byli sami. Mezi mé rituály patří procházky v lese, jóga, meditace. Pro mě je nejdůležitější napojení na stvoření, tedy modlitba. Ta mi pomůže najít vnitřní klid.
Kdy se vám zklidnění nedaří?
Občas vybuchujeme, u nás je pořád veselo. Ideální výbuch ale vidím takový, že v tom nejste zapojeni emočně. Navenek je to výbuch, ale uvnitř jste v podstatě v klidu. To už je trochu mistrovství, uznávám. Děti jsou největší trenéři v tom, aby se člověk naučil zůstat v klidu, mít je rád a nezešílet.
Jak řešíte půtky s dětmi?
Když spaly a nemohly odporovat, promlouvali jsme k nim v duchu u postele. Důležité je nedostat se s nimi do takového sporu, aby se bály jít domů. I když máme ráno rozepři, večer se musíme být schopni podívat sobě do očí. Děti musí cítit, že doma je bezpečno.
Na co je Pavel expert doma?
My jsme všichni experti na všechno. Vzájemně se velmi rádi poučujeme, jak by měl vypadat život druhého.
(Pavel: Zatímco já jsem expert na to, mít věci na svém místě, oni jsou experti na to, aby to zásadně nedodržovali.)
Pavel si dokonce křídou na zem maloval prostor, kam mu nesmíme nic dávat.
Co je léčivé divadlo?
(Pavel: To je, jako byste chtěla vysvětlit vůni květiny. Musíte přijít a podívat se.)
V podstatě jde o netradiční divadelní hry. Nabízejí možnost zamyslet se nad věcmi, které jsou někde mezi nebem a zemí. Nová hra bude inspirována naší rodinou. Jak říká Pavel, je to mystika s láskou a humorem.
Co spojuje divadlo a fotbal?
(Pavel: Herci to mají jednodušší. Všichni se spojí, aby předali něco divákům, kteří chtějí spolupracovat. Fotbal je jedenáct proti jedenácti a všichni chtějí vyhrát. To je bitva.)
Ale je to víceméně podobná aréna. Jdeme s kůží na trh, diváci očekávají výkon. Možná i díky tomu se naše světy tak propojují.
19. dubna 2013 |
