Jak se vám daří v otcovských povinnostech? Třeba v přebalování a podobně?
To by asi lépe řekla maminka Esterky než já. A přebalování? Tam jsem katastrofální. Když vidím to žlutý, tak se mi zvedá kýbl. Nevím proč. Měl jsem ptáčky, hady, nic mi nevadilo. (smích) Ale u dítěte to je vždycky překvapení. Otevřete plenu a tam je ta věc. To mi nedělá úplně dobře, ale taky to už umím. Spíš se starám o servis pro maminku. Takže se snažím navařit, uklidit – to mi teda nejde. Snažím se jít se psem i s holčičkou ven, ráno si hrajeme, abych ulevil mamince. Ale kojit nemůžu.
Co když třeba miminko pláče?
Musím říct, že nemám trpělivost. Když třeba dítě opravdu řve, takovým tím naléhavým jekotem, to je pro mě k zešílení a pak se radši odeberu do kuchyně, aby mě neviděla, že jsem z toho nešťastný. Obdivuji, že žena je v těchto věcech silnější, trpělivější a je na to stvořená. Chlap je stvořený na to, aby vydělával a postaral se o rodinu. Já bych hrozně chtěl chodit někam do práce, akorát bylo všechno dlouhou dobu zakázané. Teď se to konečně začalo nějak pomalinku rozjíždět, a proto jsem se snažil vařit a dělat ty věci doma, aby měla nějaký čas a někam jela.
Jak jste se popasoval s tím, že se z vás načas stal digitální umělec?
Ze mě se nestal, protože jsem se se začátkem covidu odpojil. Jsem umělec, který nikdy nebyl digitální a tento svět jsem používal jako podporu, pohlednici. Měli jsme koncert, můžete přijít, bude divadlo a tak dále. Používal jsem ho jako formu propagace k věcem, které mám rád, jako jsou třeba psí útulky, koncerty, výstava mého kamaráda. S covidem, kdy nás „vypli“, jsem vypnul i tohle.
Sarah Opravilová a David Kraus (28.listopadu 2019)
Takže fanoušci se tam nedozvědí o vašich novinkách ze soukromí?
Já na sítě svoje soukromí nedávám a svoje dítě už vůbec ne. Na lidi, kteří tohle dělají, se nekoukám. Viděl jsem to tam v takové intenzivní formě, že všichni začali dělat věci s dětmi, pak tam byly prsa a kojení, až jsem si řekl, že nic nebudu dělat. Už se tam nikdy ani pořádně nevrátím. Díky covidu jsem se od toho velmi odvrátil a myslím si, že už to nabralo takové grády, že je to mimo. Z Instagramu se stalo opravdu šílenství. Když lidé nemají co sdílet, a sdílí pak tyhle rodinné divnosti nebo kážou, jak mají lidi žít, to mi leze strašně na nervy. Jako médium mám rád rádio, občas televizi.
Jaký je váš názor na rodiče, kteří využijí své dítě jako influencerský produkt?
To je každého volba, ale jsem rád, že nikdo z mých blízkých lidí a kamarádů to nedělá. Nikomu nechci říkat, co má a nemá dělat. Mám poměrně mladou přítelkyni, ale tohle byla jedna z prvních věcí, kterou jsem zakázal. Řekl jsem: nic, dítě nic, dej mu místo hlavy obrázek. Vážím si lidí ze showbyznysu nebo influencerů, co svoje děti vlastně schovávají. Nikdy jsem pořádně neviděl děti například Ani Geislerové. Líbí se mi, že rodinu mají zvlášť a showbyznys mají zvlášť.
Moji rodiče se mě také snažili chránit. Ale pak to už v určité době nejde, protože chcete na rodiče přijít do divadla. Až si moje holčička bude chtít udělat Instagram, tak ať si ho udělá, ale já s ní v žádném případě nebudu. Všechny kočárky a pleny si kupuji za peníze, které jsem ušetřil ještě v době, kdy jsem vydělával peníze, protože bych se ze sebe poblil, kdybych najednou houpal s kočárem a říkal, že tohle je super. Na dítěti určitě nebudu obchodovat, v žádném případě. Radši ho budu nosit v nějaké ošatce.
David Kraus
Jakými společnými zájmy mažete s přítelkyní věkový rozdíl?
To je zajímavá otázka. (smích) Ten zájem je určitě dítě, to vás naplní jako nic jiného. Takže i kdybychom oba byli němí, tak bychom měli o zábavu postaráno. Dělali jsme ale všechno, co šlo. Sledovali spolu Netflix. Já jsem víc na knížky, u mojí přítelkyně, mladé generace, se mi to nepovedlo. Když teď bude léto, jsem furt na zahradě, pořád něco pěstuji. Dali jsme si i kurzy vaření. Přijel kamarád, výborný kuchař, tak jsme se s ním učili vařit třeba indickou kuchyni. Dělali jsme opravdu všechno možné, ale v zimě s covidem to bylo těžší. Museli jsme odstřihnout zprávy, zpravodajství, tyto věci, protože z toho bylo člověku pak jen nepříjemně.
Předpokládám, že jste se nenudili i díky přípravě na miminko.
To je obrovský obřad. Moje přítelkyně právě kouká na maminky, co sdílejí, takže říká: Ta má tohle, tenhleten… A já vždycky na to: Já nechci to, co má někdo. Ale zase nemůže být všechno podle mě. Moje přítelkyně je instagramový člověk, člověk sítí, a asi nebude číst knížky. Já z ní moji generaci neudělám a ona ze mě zase neudělá tu mladší. Ale v některých věcech je to perfektní. Třeba v tom, že vám říká: Prosím tě, takhle se neoblíkej! Musíš se obléct takhle, abys vypadal trošku mladší, musíš být nahladko oholený. Já se vlastně furt musím omlazovat. (smích)
Tak aby to nedospělo až k faceliftu.
To se nebojte. Já důstojně zestárnu, budu pyšně vypadat jako stará bačkora. Ale tohle se snažím… hrozně bych chtěl, aby moje partnerka nezasahovala vůbec. Já když něco dělají všichni, tak to prostě nedělám. Tohle je mi na hony vzdálené.
David Kraus
Jsme spolu na stavbě psího útulku Gump. Jaké místo mají ve vašem srdci pejskové?
Já mám rád všechna zvířata. Se psy jsem strávil vlastně skoro celý život, takže k nim mám hodně blízký vztah. Myslím si, že každý by měl mít psa. Do rodiny patří. Vždycky jsem měl psa, ale neměl rodinu. Teď to mám konečně dohromady.
Musel jste někdy někoho přesvědčovat, aby si pořídil psa?
Přesvědčoval jsem hlavně mého otce, když jsem byl malý, že bychom psa chtěli, a otec mi řekl: Buď já, nebo pes! My jsme mu řekli: Pes! Takže pes u nás v rodině jednoznačně vyhrál. Dostatečně jsme odhlasovali, že je důležitější než otec. Ale chápu, že se táta bál, že se o toho psa nebudeme starat. Ale pak si ho oblíbil a on má taky rád zvířata.
Jak si váš pejsek zvykl na miminko coby na nový element v domácnosti?
Moje fenka se posunula na druhé místo z prvního. Nepatřím k lidem, kteří by nechali hlavičku olízat pejskovi. Držím je od sebe a zatím mám k tomu respekt, protože pes má přeci jednom velkou sílu, velké drápy a může se leknout a miminko je na to ještě moc zranitelné. Budu je sbližovat pomalinku. Ale ona ví, že miminko je svatá věc. Takže si budu dávat dlouho pozor, než je nechám společně. A vždycky u toho musí někdo být a hlídat.
