V posledních týdnech sváděl boje na tanečním parketu pod dohledem televizních kamer, nedávno vydal své bilanční best of album a připravuje se na vyprodaný koncert v pražském Foru Karlín. Ondřej Ládek si toho jako Xindl X v poslední době naložil na bedra poměrně dost.
„Občas opravdu nevím, kde mi hlava stojí,“ přiznává muzikant, který nedávno oslavil čtyřicítku. S věkem, který mu hlásí občanský průkaz, se ještě zdaleka nesžil. „Pořád si říkám, kdy už přijde ta dospělost, kdy už dostanu rozum,“ říká.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Podzim byl pro vás ve znamení StarDance. V minulém kole jste sice vypadl, ale spousta lidí vám držela palce. Dá se říct, že jste se na parketě našel, nebo jste spíš bojoval?
Vzhledem k tomu, že jsem neměl takřka žádné předchozí zkušenosti s tancem, byl to spíš boj. Ale boj velmi zábavný. Ostatně, do StarDance jsem nešel s tím, že jdu vyhrát, ale s tím, že se chci naučit něco nového, poznat nové lidi, prostě si to užít. A je skvělé, že se při tomto ročníku sešla výborná parta lidí, u kterých mám dojem, že k tomu přistupují stejně.
Chodil jste jako student do tanečních?
Do tanečních jsem právě nikdy nechodil. Tehdy mi to připadalo jako zbytečnost, dnes mi je to trochu líto. Takže StarDance pro mě vlastně byly takové opožděné taneční, návrat do mládí.
V jednom z rozhovorů jste zmínil, že při rozhodování, zda jít do StarDance, sehrál svou roli i fakt, že jste letos oslavil čtyřicátiny. Chtěl jste ukázat, že nepatříte do starého železa, jak zpíváte v jedné ze svých písní?
To určitě ne. Spíš jsem nechtěl upadnout do stereotypu. Ono každý rok muzikanta vypadá v podstatě stejně - další deska, další turné, další ježdění po festivalech. Stejné tanečky okolo jiných písní. A po těch dvanácti letech, co takhle funguji, jsem cítil, že potřebuji vypadnout ze své komfortní zóny, vystrčit na chvilku hlavu ze své bubliny, aby mě ty tanečky kolem písní nepřestaly bavit. A v ten moment akorát přišla nabídka ze StarDance. Takže jsem ani chvilku neváhal a tanečky okolo písní vyměnil za tanečky opravdové.
Zaměstnává vás také příprava narozeninového koncertu ve Foru Karlín. Nenaložil jste si toho na jeden jediný podzim trochu moc?
Je toho opravdu hodně. Občas opravdu nevím, kde mi hlava stojí. Ale zase mi přijde lepší nestíhat kvůli tomu, že dělám věci, které mi připadají smysluplné a které mne baví, než se nudit. Takže aby toho nebylo málo, chystám ke koncertu ještě zpěvník všech svých dosud vydaných písní a v minulých dnech jsem vydal album svých největších hitů Anděl v blbým věku.
Best of alba bývají bilanční záležitostí. Je album také dárkem ke čtyřicetinám? Podle čeho jste na něj vybíral skladby?
Já si to album chtěl nadělit už loni k deseti letům od vydání první desky, ale místo toho se nám bonusový materiál rozrostl pod rukama a vzniklo z toho další regulérní album. Myšlenku na bestofku jsme neopustili a letos ji konečně dotáhli do konce. Je na ní všech jednadvacet singlů, co jsem kdy vydal, v chronologickém pořadí.
K tomu jsem přihodil tři úplné novinky, ke každé chystám videoklip. První vlaštovku, klip Volnoběh, už jsme pustili do světa, máme velkou radost z reakcí, jaké na klip zatím máme.
Když se ohlédnete za těmi čtyřiceti lety nazpátek, co vás napadne jako první?
Nemám úplně potřebu ohlížet se za svým životem. Jasně, vydávám best of CD, což je takové ohlédnutí, ale jen za těmi posledními dvanácti lety, kdy jsem nejen Ondrou, ale i Xindlem. Když se ohlédnu za těmihle dvanácti lety, jako první mě napadne, že je neuvěřitelné, že už to je dvanáct let. Hrozně to uteklo.
Je něco, co byste ve své kariéře nejraději změnil, pokud by to šlo?
Chtěl bych udělat kouzlo a nějak zařídit, abychom na koncerty nemuseli jezdit, ale aby koncerty jezdily za námi. Strávit většinu každého víkendu zavřený v dodávce není opravdu ta nejlepší stránka muzikantské branže.
XINDL X - ONDŘEJ LÁDEK■ Narodil se 16. srpna 1979 v Praze. |
Cítíte se na čtyřicet?
Určitě ne. Spíš tak na šestnáct. Pořád si říkám, kdy už přijde ta dospělost, kdy už dostanu rozum. A ono furt nic.
Doma máte malé školáky. Jak vám jde asistování při psaní domácích úkolů? Máte dost trpělivosti?
Zatím to ještě jde, když děcka probírají ve škole věci, co ještě umím. I když mě občas vytáčí, že se se mnou radši hodinu hádají, že úkol nebudou dělat, než aby ho za pět minut udělaly. Moc jim to nemůžu zazlívat, protože jsem v tom sám nebyl moc jiný.
Chtěl byste se vrátit do doby, kdy jste chodil do školy?
Určitě ne. Já na školu nevzpomínám moc rád. I když je to tím, že za mých mladých let bylo školství jinde, než je teď. Větší důraz na biflování se nesmyslů, vynucování si poslušnosti, potlačení samostatného myšlení... V tomhle od té doby udělalo školství velký pokrok. I když myslím, že ve světě udělalo větší pokrok než v Česku. I proto jsem rád, že můžou děti studovat na anglické škole. Věřím, že jim to do budoucna hodně dá.
Loni se o vás psalo v souvislosti se stěhováním do Španělska. V jaké fázi je váš rodinný záměr nyní?
Trávíme ve Španělsku tak tři až čtyři měsíce ročně. Ale nenazýval bych to, že tam žijeme. Spíš mi to připadá, jako bychom tam jezdili na chatu. Doufám, že jednou ten poměr otočíme, ale zatím to není na pořadu dne. Jak kvůli škole dětí, tak kvůli moři hudebních aktivit, které mám momentálně v Česku.
Jak jste na tom se španělštinou? Před rokem byste si prý ještě film ve španělštině nepustil. Už jste pokročil?
Rozumím docela dobře, pokud na mě někdo mluví dostatečně pomalu. Ale je pravda, že od loňska jsem moc velký pokrok neudělal. Paradoxně nejvíc ze španělštiny vždycky zapomenu během toho, co jsme ve Španělsku. Žijeme totiž v místě, kde jsou takřka samí cizinci. Takže španělsky si tam se sousedy moc nepokecáme. Spíš zvažuji, že si budu muset do budoucna přibrat lekce francouzštiny a italštiny.
Čím jste sám sebe naposledy překvapil?
Asi tím, že jsem dokázal odtančit tango, aniž bych se v těch tanečních botách přerazil.
2. listopadu 2019 |
