Namlela jsem si hubu a jsem za to vděčná, říká o dluzích Veronika Gajerová

Jak moc dopředu řešíte Vánoce?
Vánoce moc miluji, hlavně tu atmosféru. Odpuzuje mě komerce. Navážení čokoládových Mikulášů už v září a tlak reklam. Vůbec si to nepřipouštím a snažím se mít v sobě stále tu vůni a čistotu dětství a poslání Vánoc. Prožívám to tím, že si to ráda dělám doma hezké, zdobím celý byt. Také trošku peču, i když mám jednu paní garderobiérku, která mě obléká, ale také pro mě peče. 

18 fotografií

A jak to máte s dárky?
Dáváme si spíše takové symbolické dárečky. Spíše zážitkové věci. Je to o překvapení, ne o nějakých hodnotných darech, což si myslím, že v této době nejde. Je to nevhodné. Ať si to každý dělá, jak chce, ale my to máme takhle. Snažím se nepodléhat tomu nátlaku „kupte to a to za pouhých pár tisíc“. Spíše si jen tak přemýšlím, přemílám, jen ty hezké věci si v sobě snažím nechávat. Vánoce jsou i o odpouštění a takových věcech, meditaci a podobně.

Kolik druhů cukroví najdeme na vaší vánoční tabuli?
Já dělám dva druhy, dcera Eliška dělá vosí hnízda a nepečené kuličky a naše Jarunka garderobiérka, která nám každý rok peče, dělá asi šest, nebo sedm druhů. Miluji také štrúdl, moje teta byla vynikající kuchařka. Česká kuchyně je hodně rakouská. Jak jsme bývali Rakousko-Uhersko, tak teta dělala vynikající cukroví, štrúdly, štoly a biskupský chlebíček. 

Děláte ho také?
Ano a polévám ho bohatou čokoládovou polevou a dozdobím mandlemi. To se musí nechat uležet, nejlépe mezi okny. Ještě dneska to dávám jako dárek a zapeču do toho vždy nějakou minci, padesátikorunu nebo dvacetikorunu. Když byly naše děti malé, vždycky soutěžily, kdo tu minci najde, to bylo hrozně hezký. Máme takové vánoční rituály. 

Veronika Gajerová a její dcera Eliška Kraciková (29. června 2021)

Nastrojíte se ráda na Štědrý večer, nebo si sotva sundáte zástěru?
Když jsem byla malá, tak jsme se museli povinně strojit, jako když se jde do opery. Maminka byla vždy ve večerní toaletě. Byla herečka, ještě z té generace, kdy nenamalovaná ani nevyšla vysypat odpadky. Upravím se, trošku se přimaluji, vezmu si nějaké hezké pohodlné domácí šaty a děti taky. Je to výjimečný večer. 

Máme tradici, která tak nějak vznikla sama. Před večeří děkujeme a každý něco pronese. Říkáme si, jak se máme rádi, nebo co jsme udělali špatně i dobře. Je to taková vzpomínka, shrnutí toho roku a je to fajn. Neděláme z toho žádnou oficialitu, protože vím, že i já jako dítě jsem to špatně snášela, než jsme se přes všechny ty chody dostali k dárkům. Bylo to pro mě asi jako pro každé dítě k nepřežití. 

Bude vaše letošní poděkování u slavnostní tabule patřit tomu, jak se momentálně máte? Připadá mi, že jste spokojená a přenesla jste se přes to, že se v médiích veřejně propírala vaše finanční situace a dluhy.
Určitě ano. Udělala jsem velkou sebereflexi, myslím si, že je to velká změna a posun. Jsem nesmírně vděčná za to, že jsem si takzvaně namlela hubu. Částečně tedy svojí hloupostí, ale taky to nebyla úplně moje vina. Vždycky je nějaké rozhodnutí na tobě. Ta situace se stala a já si díky tomu uvědomila spoustu věcí. Nechci, aby to působilo jako fráze, ale opravdu to s pokorou přijímám tak, jak to jde. Vážím si každého krásného dne, úsměvu, nebo opravdového vřelého slova od lidí.  

Myslím také často na všechny lidi, kteří mají nějaké podobné trápení. Byla jsem léta samoživitelka a vím, jak je to těžké. Táhla jsem vše sama s dvěma dětmi. Nikdy jsem si veřejně nijak moc nestěžovala, nebo nepropírala věci, ani to dělat nehodlám. Situace byla složitá. Ale teď si myslím, že se to trošku uklidnilo. Dávám se i zdravotně do pořádku, trošku jsem splaskla. (smích) Tím stresem jsem si opravdu podlomila slezinu, přestože vlastně nepiji, jsem abstinent. Nebylo to jednoduché, ale byla to velká škola.

Naděžda Gajerová na snímku z roku 1972

Když zavzpomínáme na vaši maminku Naděždu Gajerovou, říkala jste, že byla vždy velice elegantní a upravená. Dávala vám rady, jak se jako herečka prezentovat na veřejnosti? 
Maminka se s mým rozhodnutím být herečkou dlouho nemohla smířit. Nejdříve dělala všechno pro to, abych nebyla herečka, pak se s tím časem smířila a víceméně mi pomáhala, dávala mi rady. Když jdu na nějakou akci, na jeviště, nebo na natáčení, líčím se. Ona mě naučila skutečně perfektně se malovat a líčit si hlavně oči, protože oči jsou velmi důležité. Je velký kumšt se namalovat tak, aby to vypadalo, že nejsem namalovaná. 

Nechápu, že se to na školách kdysi učilo a už se to neučí. Jedna z nejdůležitějších věcí u herce je skloubit tu vnitřní postavu a vnitřní postoj s líčením. To mě maminka naučila velmi dobře. Léta jsem s tím pomáhala i mladým herečkám, které se neuměly namalovat. Moje dcera vystudovala Umělecko-řemeslnou školu obor Maskérství a vlásenkářství, protože to od malinka doma viděla. 

A další rady od maminky?
Vyrostla jsem v Národním divadle, takže moje tety byly paní Medřická, Hlaváčová a Skořepová, se kterými maminka seděla v šatně. Přišlo mi to samozřejmé a nepřišlo mi na tom nic zvláštního. Byla to budova plná úžasných schovek a šperků. Bižuterii mi tety vždycky dávaly na hraní, takže to člověka samozřejmě poznamená. Je to jako když se narodíte do truhlárny a přijde vám pak normální, že budete také dělat truhláře.

Veronika Gajerová Narodila v Praze. Pochází z rodiny filmového režiséra Václava Gajera a herečky Naděždy Gajerové-Mauerové. Vystudovala pražskou konzervatoř. Ve filmu debutovala v roli učnice Moniky v Housatech, hrála v Divokém koníkovi a Copak je to za vojáka. Je výraznou osobností českého dabingu. Titulní roli namluvila ve francouzském kriminálním seriálu Julie Lescautová, její hlas zní v seriálech Městečko Twin Peaks a Sex ve městě. Má dvě děti, Kryštofa a Elišku.