Normálně jsem šla na konkurz, říká o roli v nové české pohádce Němka Brill

Jak se německá hvězda dostala k českému filmu?
Normálně jsem šla na konkurz – přijela jsem do Prahy, zahrála několik scén a trochu zaimprovizovala. Tyhle věci se prostě občas stávají, aniž byste to nějak plánovali. Myslím, že to patří ke kouzlu herectví.

17 fotografií

Princeznu, i když trochu jinou, jste již hrála v pohádce O princezně Amélii. Můžete tyto dvě postavy porovnat? 
Vlastně si myslím, že se docela podobají. Obě princezny mají dobré srdce a milují dobrodružství. Zamilují se a vůbec je nezajímá, jestli je jejich volba to nejlepší pro království – pravá láska je pro ně důležitější. Obě věří, že lidé jsou dobří, a doufají v lepší budoucnost. To se mi na nich moc líbí.

Poslední dobou jste však hrála spíše v romantických filmech. Jak se vyvíjí vaše kariéra? Jakou roli byste si ráda zahrála? 
V romantických filmech hraju ráda, protože krutosti je v reálném světě dost. Romantické fi lmy a pohádky umožňují útěk z reality – i pro mě, když na těchto projektech dělám. Každopádně bych si někdy velmi ráda zahrála detektiva nebo policistku… Asi vždycky chceme to, co v danou chvíli nemůžeme mít. Tak uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí!

Jaké pro vás bylo natáčení s česky mluvícím štábem?
Bylo to poměrně náročné. Na place jsem byla jediná Němka a jen pár lidí (samozřejmě kromě ostatních herců) mluvilo dobře anglicky. Ale všichni se chovali moc mile a přívětivě a snažili jsme se navzájem dorozumět, jak nejlépe to šlo. Věřím, že s některými členy štábu bych si povídala nonstop, kdybychom mluvili stejným jazykem – bylo mi jasné, že to jsou skvělí lidé. Tohle mě trochu mrzelo. Ale jinak bylo podle mě úžasné, jak jsme dokázali spolupracovat, aniž bychom mluvili stejným jazykem. Naučila jsem se, že komunikace nejsou jen slova.

Měla jste možnost mluvit do toho, kdo vás bude v češtině dabovat? Tušíte, jak budete znít?
Tohle rozhodnutí šlo úplně mimo mě. Takže to pro mě bude velké překvapení, jak budu nakonec znít – šílené, co? A pokud vím, do jiného jazyka budu vlastně předabovaná úplně poprvé. Doufám, že zvolená dabérka má aspoň trochu podobný hlas… Jinak to bude ještě zvláštnější pocit vidět se na obrazovce, jak mluvím jiným hlasem.

Líbily se vám české hrady a zámky? 
Hrady, ve kterých jsme natáčeli, byly naprosto ohromující! A hlavně velmi autentické. To hodně usnadňovalo hraní – bylo snadné si představit, že jste v jiné době, nebo dokonce jiném světě.

Máte raději teplejší počasí, nebo zimu? Kvůli scénám se zamrzlým rybníkem jste musela jet až do Zuberce na Slovensku.
(smích) Pravdou je, že zimu nesnáším! Tohle byla jedna z nejnáročnějších stránek celého projektu… Na Slovensku jsme měli minimálně třicet centimetrů sněhu a přes den jen tři stupně pod nulou. Musela jsem si pod svůj kostým obléct několik vrstev termoprádla, protože jsem hodně zimomřivá. I když byla slovenská krajina neuvěřitelně krásná, dost se mi ulevilo, že jsem ty chladné dny přežila a vrátila se domů do Mnichova.

Jak se vám líbily kostýmy? Tentokrát tvůrci vsadili na jednoduchost a zdá se mi, že inspiraci hledali spíše v současné módě než u velkolepých historických rób.
Bože můj, ty kostýmy! Byly prostě fantastické. Ještě nikdy předtím jsem na sobě ve filmu neměla nic tak krásného. Šikovná paní kostýmní návrhářka odvedla skvělou práci a její tým vytvořil kostýmy, které mi perfektně padly. Jakmile jsem si je oblékla, opravdu jsem se cítila jako princezna – bylo to jako splněný sen!

Jak si představujete svého prince? Mohl by to být učitel?
Jasně, proč ne? Podle mě mají učitelé krásné povolání, snažit se předávat znalosti dalším generacím. To je velmi přitažlivé… O povolání svého vlastního prince jsem vlastně nikdy neuvažovala. Mám jen jediné pravidlo: žádní herci! Myslím, že kdybych chodila s hercem, znamenalo by to strašně moc emocí a temperamentu na jednom místě, což by pravděpodobně skončilo katastrofou. (smích)

VÁNOČNÍ KVÍZ: Znáte dobře hlášky z pohádek a filmů?

Máte svou oblíbenou hvězdu?
Ani ne… Při čtení scénáře mi došlo, jak málo vlastně o hvězdách vím. Možná bych si o nich měla něco přečíst. Abych byla připravená, kdyby nějaká spadla na zem a já ji našla.

Jak byste nalákala diváky na letošní vánoční pohádku? Proč by si měly rodiny na Štědrý den zapnout televizi?
Jakmile jsem si přečetla ten příběh, hned jsem věděla, že do toho chci jít. Protože to není jen obyčejná pohádka. Je to příběh o pravé lásce a přátelství, který nám ukazuje, že v životě jsou důležitější věci než bohatství a společenské postavení. Každý by si ho měl pustit, protože má všechno, co dobrý fi lm potřebuje: dobrodružství, lásku a spoustu kouzel!