Potkáváme se na galavečeru mezinárodní kadeřnické soutěže AICHI o nejlepší proměnu. Vypadáte opravdu výborně. Kolik času jste věnovala přípravě?
Musím se přiznat, že dost málo, protože na to není moc času. Například dnes měl syn zkoušky na Barrandově, protože bude něco natáčet, takže jsem s ním byla jako doprovod. Na přípravu na tento galavečer jsem proto měla asi hodinu. Když se však člověk svěří do péče odborníků, maskérů a vlasových designérů, dá se ten vzhled dát relativně rychle do kupy.
Umíte si sama doma vytvořit i slavnostnější účes? Nebo se vždy svěřujete do péče odborníků?
Myslím si popravdě, že mnohdy mám nejpodařenější účes když vstanu a jdu. Nejlepší vlasy má člověk vždy u moře, kde to je trochu taková nedbalá elegance. Tím, že mám už na to věk, musím však řešit i barvu. Chodím speciálně na techniku nazvanou chatouche, což je barvení vlasů nakombinované s hennou, která tolik neničí vlasy.
Co celkově děláte pro své tělo a postavu, že stále vypadáte tak skvěle?
Snažím se řídit heslem všeho s mírou. Když mám čas, ráno si zajdu na jógu, chodím často na procházky. Nejsem ten typ, co by chodil pravidelně do posilovny nebo běhat. V létě jsem například vyzkoušela vodní sport foiling, dělám zkrátka to, co mě baví. V sobotu chodíme pravidelně jezdit na koni, naučila jsem se to ve svých sedmačtyřiceti letech. Dřív jsem se trochu bála, teď si už pohled z koňského hřbetu užívám. Takže jsou to takové různorodé věci, které člověk průběžně objevuje.
Je pro vás sport i psychickým relaxem?
Určitě ano. Všichni stále řešíme detox těla, různé džusy, jak dát odpočinout zažívacímu traktu a podobně. Řešíme hodně zevnějšek, málokdo však čistí hlavu. A přitom je to tak moc důležité... Někdy je potřeba vypnout, odložit telefon a zajít si do přírody. Když jezdím na koni a jsme tam venku celá rodina, tak i když je plískanice, nejlépe si u toho odpočinu a zrelaxuji se.
Nedávno jste se s rodinou vrátili do Čech. Co vás k tomu vedlo?
Čechy byly vždy mým domovem. Jsem velký patriot a vždy jsem se sem vracela. Mám tu rodinu a vždycky jsem chtěla, aby se děti naučily lépe česky, aby byly víc s babičkou a se sestřenicemi. Aby poznaly českou kulturu a místo, kde jsem já sama vyrůstala. Možná mě to sem táhne tím víc, jak byl člověk vždy takový vykořeněný. Když jsme měli tu možnost se vrátit, tak to tu zkoušíme. Navrhl to můj manžel, protože věděl, že mi to udělá radost a budu tu šťastná. Jsme tu zatím na rok a uvidíme. Líbí se nám tu všem.
reunited around the fire #familyof5 #happyholidays #konecnespolu #krasneleto
Jste teď tedy opravdu šťastná?
Byla jsem šťastná, i když jsem nebyla v Čechách. Je to spíš o těch lidech, které máte kolem sebe. Říká se, že čtyřiadvacet hodin denně se může cítit šťastný jen blázen. Každý má své nahoru dolů a své chvilky, kdy se trápí. Nejhorší je samozřejmě, když je někdo nemocný. To, že mohu být víc doma i pracovat přímo v nadaci, být s rodinou, víc mluvit česky, jíst české jídlo, to vše mi tu dělá radost.
Jak náročné bylo učit vaše děti češtinu?
Čeština je těžký jazyk. Zažívám to teď opačně, protože se na stará kolena učím turečtinu. Je to velmi složité. U dětí je to jednodušší v tom, že mají češtinu naposlouchanou. Mína a Tobiáš už mluví velmi dobře, nejmladší Aiden na to jde pomalými krůčky. Už rozumí a dokáže sám říct, jaké je počasí, jaké má rád ovoce a podobně. Nečte si zatím české knížky, ale už na něj mohu mluvit a on mi rozumí.
Jak to máte s dárky na Vánoce? Nakupujete obvykle na poslední chvíli, nebo se poctivě připravujete dlouho dopředu?
Nikdy se příliš nepřipravuji. Myslím, že dnes je to jednodušší v tom, že nemusíte stát žádné dlouhé fronty. V rodině si navíc nedáváme žádné hory dárků. Spíš se snažíme trávit čas spolu a případně někam vyjet za společnými zážitky. Tentokrát jedeme do našeho druhého domova na jih Francie, po kterém se nám také trochu stýská. Já pak jedu navíc do Mexika, na což se moc těším.
