Proč mám širší boky a větší břicho a stehna než ona? Proč se ráno pravidelně probouzím s výbuchem na hlavě? Proč má ona dokonalou pleť a já neustále bojuji s nějakými vyrážkami? Na tyto a podobné otázky se pravděpodobně občas ptá mnoho žen. Jak je na tom dcera Richarda Müllera, modelka Ema Müllerová, to prozradila v rozhovoru pro web Brainee.sk.
Ve vašem videu, které některá média nazvala kontroverzním, jste veřejně promluvila o menstruaci, masturbaci, sexu a holení. Jsou tato témata opravdu stále tabu?
Četla jsem tehdy ve videu svůj text z módního magazínu, kam píšu. Téma onoho vydání bylo právě jaká jsou dnešní různá tabu. Schválně jsem vypíchla to, o čem se někdy stydím mluvit. Bylo to osvobozující.
S jakými reakcemi jste se setkala?
Reakce byly různé, všech možných odstínů a barev. Ale každý z nás vidí zkrátka svět jinak a má právo na vlastní názor, i tabuizovaný.
Prozradila jste i to, že vás v dětství nazývali chlupaticí. Jak jste to tehdy vnímala?
Ano, Ema „Chlpaňa“ Müllerová byla v jednu dobu velice trendy. Samozřejmě jsem se za to styděla. Měla jsem černé chlupy na rukách, kluci se mi smáli, zatímco já jsem se jim chtěla líbit. Máma mi po jednom z mých hysterických záchvatů po návratu ze školy namazala ruce depilačním krémem. Za čtyři minuty ho setřela a bylo po problému. Nebudu přece na sobě mít něco, co se mi nelíbí.
Co byste vzkázala svému mladšímu já?
Ať si vše vyzkouší na vlastní kůži a pořádně si odře kolena.
Dnes mluvíte často o sebelásce a inspirujete mnohé ženy. Pochybovala jste někdy o sobě nebo o svém těle?
Stále o něm pochybuji, i právě teď. Sedím na sedačce, břicho mi leze z kalhot, mám nad ním ještě tři varhánky a na bradě se mi během ranní procházky udělal bolák. I modelkám leze břicho z kalhot, je to normální.
Foto: Ema se svou maminkou Soňou Müllerovou:
Přesto jste v mnoha rozhovorech řekla, že jste sama se sebou spokojená. Byla to dlouhá cesta?
Moje nálady a postoje se mění rychlostí uspěchané a věčně nevyrovnané ženy. Takže nemohu očekávat, že se budu mít stále a navždy ráda. Je to spíš cesta bez konce, která mě občas zavede na ta nejkrásnější místa. Protože když se sobě nelíbíte a pak se to změní, vážíte si toho mnohem víc. Někdy, když se pak máte ráda trochu méně, pořád víte, že to není úplný konec a vykročíte vpřed.
Jsou podle vás dnes ženy sebevědomé a mají se dostatečně rády?
Jsme náladové, citlivé, plné hormonů. Všechno prožíváme, nad vším přemýšlíme, máme hlasité životy a ještě ukřičenější pocity. Ale bez toho bychom to přece nebyly my. Konec konců, být ženou je super.
Co je podle vás největší chybou žen, pokud mluvíme na téma lásky k sobě samotné?
Když ji k sobě necítíte a neděláte nic proto, abyste to změnila, přestala si lézt na nervy a začala si všímat toho, co na sobě milujete.
Mnoho žen se porovnává s jinými. Chtějí mít krásnější postavu, nebo hezčí a upravenější vlasy. Mohou za to dokonalé, občas až nerealistické fotky na sociálních sítích?
Samozřejmě. Alespoň u mě to tak funguje. Když mám horší období, doslova mi ubližuje sledování Instagramu. V takových chvílích sleduji raději jen profily plné štěňátek a jídla, které mě uklidňují. Se sociálními sítěmi je to jako s ohněm. Jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem. Je potřeba mít je pod kontrolou a vyhýbat se věcem, které by vám mohly jakýmkoliv způsobem ublížit.
Foto: Ema s tatínkem, muzikantem Richardem Müllerem:
Na sociálních sítích se sama nebojíte ukázat i to, že máte třeba zrovna horší den, nebo špatnou náladu. Povzbuzujete ženy s tím, že je úplně v pořádku necítit se někdy dobře. Co je vaším hlavním cílem?
To, aby mi bylo dobře a abych byla se sebou spokojená. Ať už online nebo offline.
Svěřují se vám ženy se svými starostmi?
Svěřují se mi s tím, co nás vždy nejvíc trápí. Stále mě překvapuje, jak my ženy cítíme stejné věci a máme identické problémy.
V podcastu s názvem Som bohyňa alebo ako som pribrala sedem kíl za mesiac, prozrazujete, že v jazyce moudrých žen a bohyň znamená to, že se ženy budou mít rády až tehdy, až budou hubené, absolutní hloupost. Svou hmotnost tedy vůbec neřešíte a v jídle se neomezujete?
Našla jsem si režim, který mi vyhovuje a dělá mi dobře. Chci se sama sobě líbit a vím, jak toho dosáhnout, nebo to udržet. Už však na sebe nejsem tak tvrdá jako dříve a netrestám se za každou chybu. Mýlit se je lidské.
Vnímala jste takto s nadhledem svou hmotnost i v době, kdy jste se věnovala modelingu?
Samozřejmě, že ne. Tehdy jsem přijímala denně 500 kalorií v bílých jogurtech a každý den jsem tajně chodila do školy pěšky.
Kdo je dnes vaší největší inspirací?
My všechny. Ženy jsou skvělé.
Každý influencer a tvůrce na Instagramu je víceméně vystaven kyberšikaně. Setkáváte se s ní také?
Někdy mě z tolika nenávisti rozbolí celé tělo. Mám pak srdce až v krku a každé slovo se mi vpichuje do kůže.
Naučila jste se nebrat si takové věci k srdci?
Snažím se s tím bojovat, ale ani zdaleka nad tím nevyhrávám. Racionální vzorce také nepomáhají. Věty typu „vždyť tě ten člověk ani nezná, může ti to být jedno“ na mě také nefungují. Možná se to jednoho dne změní, pracuji na tom.
Zatímco někteří lidé vás znají díky vašim projektům, jiní vás registrují díky slavnému příjmení. Jaký máte vztah se svými rodiči?
Nejlepší na světě. Moji rodiče jsou výjimeční. A čím jsem starší, tím více je miluji.
Podporují vás ve všem, čemu se věnujete?
Ano. A vždy mi upřímně řeknou, co si myslí. Pak si z toho vezmu to, co potřebuji a zbytek už si udělám podle sebe. Právě oni mě naučili používat vlastní hlavu a nebát se svých nápadů.
Proč jste se rozhodla žít právě ve Francii?
Přišla jsem do Francie před deseti lety studovat vysokou školu. Zažila jsem tu mnoho bláznivých momentů i nepochopitelných situací. Žila jsem v příšerných i méně příšerných bytech. Chtěla jsem milionkrát odejít a nikdy se nevrátit zpět. Ale pak opět vyšlo sluníčko. Paříž je nádherná.
17. března 2018 |
