Jste jednou z hereček, kterým restrikce spojené s pandemií zasáhly do profesního života. Vy jste nelenila a dočasně se překvalifikovala.
Byla to souhra všech těchto okolností. Pandemie mi dala čas. Hodně času, který jsem před tím nikdy neměla a chtěla jsem ho nějak smysluplně využít. Jedna z mnoha věcí, které jsem vždycky chtěla udělat, bylo právě víc se k józe přiblížit a víc se o ní dozvědět. Ne jen o cvičení, ale také o filozofii.
Na odjezd do indických ašrámů čas nikdy nebyl, v době pandemie to už nešlo, takže jsem sáhla po tom, co u nás bylo dostupné a absolvovala intenzivní dvouměsíční kurz na instruktorku hathajógy. Od léta vedu kurzy online přes studio Jóga Krymská, pak mám taky něco svého pro kamarády. Klasicky přes aplikaci Zoom, jako dnes asi všichni.
Před pandemií jste ještě stihla kurz na Srí Lance, jaké to bylo?
Bylo to úžasné. Dost jsem váhala, jestli na jogový retreat sama vůbec jet, hlavně z finančních důvodů. Dnes jsem nesmírně vděčná, že jsem ten krok udělala a nenechala se odradit strachem. Z pobytu ostatně čerpám doteď. Navíc jsem sama sebe překvapila, netušila jsem, že jsem taková otrlá cestovatelka. (smích) Vůbec mi nevadilo mačkat se v přeplněném autobuse, nebo sedět na zemi v upatlaném vlaku, tohle je prostě Indie. Úplně jsem tam vypla, a stálo to za to!
Stala se pro vás jóga i životním stylem?
Popravdě jsem tak na půl cesty. Přiznávám úplně bez mučení, že necvičím každý den a jím i maso. Ale jím ho méně, a když už, tak se snažím kupovat bio od farmářů. Filozofie mě ale ovlivnila velmi, ta se mnou rezonuje moc. Přijde mi to všechno tak logické a jasné, hlavně naprosto propojitelné s normálním životem. Ale pozor, za jogína se nepovažuji a rozhodně se na Instagramu nechci zúčastnit soutěží, kdo udělá lepší asánu nebo stoj na hlavě. (smích) Prostě poslouchám svůj vnitřní hlas a srdce a podle toho se řídím. Rozhodně ničemu fanaticky nepropadám.
Na vašem instagramovém profilu je ovšem k vidění fotka, kde si ve stoje a v kostýmu z představení Saxana dáváte nohu téměř za hlavu. Až takhle vám cvičení zpružnilo tělo?
Bývalo to mnohem lepší, co se týče mých rozsahů. Řekla bych, že je to spíš ještě pozůstatek z dob, kdy jsem se věnovala tanci. Ale samozřejmě díky józe zůstávám dál mnohem ohebnější a protažená, než bych byla, kdybych nedělala nic. Cítím ale na svém těle, že když chvilku vynechám, rozdíl je okamžitě znát. Jóga je, co se týče protažení, skvělá.
Petra Kosková
Jak vůbec vnímáte účinkování v pohádce, která možná v televizi provázela vaše dětství, i když pod názvem Dívka na koštěti?
Saxanu zbožuňuju. Film i divadlo. Je to jedna z mých oblíbených českých pohádek, stejně jako třeba Šíleně smutná princezna. Byla tady mnohem dřív než třeba Harry Potter nebo Ledové království, a přesto je to kultovní dílo. Kostýmy, hudba, triky… a Petra Černocká! Byla a je pořád tak skvělá a krásná.
A mám radost, že můžu zrovna tohle představení hrát v divadle Studio DVA, po boku Honzy Krause a Ivanky Chýlkové, se kterou jsme mimochodem expertky na odbourání. Máme totiž v kostýmech v Saxaně takovou ránu, že se to prostě nedá někdy vydržet. Možná to vypadá neprofesionálně, ale i tohle dělá divadlo živým a nenahraditelným procesem.
Divadlo Studio DVA by se dalo považovat za vaší domovskou scénu, v alternaci jste například k vidění v hlavní roli v muzikálu Starci na chmelu, což je ostatně taky představení inspirované televizní předlohou.
Do hlavní role Hanky jsem naskočila za Bereniku Kohoutovou, která tehdy otěhotněla. Mimochodem, když už jsme u toho těhotenství, těhotnou postavu s poměrně velkým břichem si pro změnu teď zahraju já v představení Beckham, které momentálně ve Studiu DVA zkoušíme s jeho autorem Petrem Zelenkou. Premiéra je odložena na podzim, tak snad to konečně vyjde.
Kontroverzní představení Sopranistky v pražském Činoherním klubu mělo velký ohlas, hrajete v něm jednu ze studentek církevní školy, které ale pro sprosté slovo nejdou daleko. Vypadá to, že jste si zkoušení musely neskutečně užívat.
Zkoušení, to byla jedna velká jízda. A to doslova… Stejně jako představení. Samé holky, úplně bez kluků! Je to dost odvážný kus a to mě na tom baví, je to sprosté, ale ne prvoplánově. Je to prostě jen reálné, takhle to prostě patnáctileté holky mají. Jen se někdy zkuste projet tramvají okolo střední školy. Sopranistky si našly své diváky a smích především žen okolo čtyřicítky, to byla radost. A ty skvělé písničky skupiny ELO! Navíc jsem se na jevišti potkala se svou spolužačkou z konzervatoře Martou Dancingerovou, v Sopranistkách spolu na jevišti hodně partneříme.
Petra Kosková
Jste univerzální typ, kromě herectví jste zdatná i v tanci nebo zpěvu. Zazpíváte si v Cabaretu, který zkoušíte pro divadlo Bez Zábradlí?
Ano. Myslím, že tam nemám jedinou repliku, ale budu celé představení, a to doslova, zpívat a tančit jako tanečnice Helga, jedna z party Kitkat Girls. Jsme jenom čtyři, takže to bude jízda. Už jsme začali zkoušet a docela dost mě bolí nožičky. Bude to fyzicky náročné, ale krásné. Moc se na to v září těším. A zároveň do toho zkouším novou inscenaci Werich, která se bude hrát na letní scéně muzea Kampa.
Dokázala byste zatančit moonwalk Michaela Jacksona nebo slavnou taneční scénu z filmu Flashdance?
Myslím, že ano. Pohybově jsem na tom celkem dobře, i když tedy ten Flashdance radši bez té akrobacie. (smích) Někdy jsem až překvapená, kam jsem schopná v pohybu zajít. Pokud nemá člověk nějaké zdravotní omezení, tělo je schopné mu toho hodně dovolit.
Máte výrazný hlas, jistě jste našla uplatnění i v dabingu či rozhlase.
Je, to je hezké, že to říkáte. To mě moc těší. Bohužel se mně tohle umělecké odvětví zatím vyhýbá. Moc ráda bych namluvila nějakou audioknihu nebo hru v rozhlase. Stejně jako třeba dabovala, ale neměla jsem bohužel zatím to štěstí. Nazpívala jsem jen pár věcí do animovaných pohádek, jako například Delfína v pohádce Lví hlídka v režii Ondřeje Izdného. A to mě opravdu hodně bavilo.
Máte svoji učitelku zpěvu?
Chodím k úžasné Pavle Fendrichové, kterou jsem ale kvůli pandemii bohužel dlouho neviděla. Díky ní jsem se ostatně zapojila i do charitativního projektu Zkoledujse, v rámci kterého vždy před adventem zpíváme krásně předělané koledy s dětmi z nějaké školy, kterou si pro ten účel s kolegy vybereme. Vybrané peníze pak rozdělují děti do různých spolků. Dokonce jsme vydali vlastní Zkoledujse cédéčko.
Zpěv je pro mě navíc forma terapie, skrze svůj hlas poznávám svou duši. Na hodinách zpěvu úplně fyzicky cítím různé procesy, které se při tom dějí. Hlas prostě není jen o hlasivkách, protože používáte celé tělo a stejně jako v józe musíte duši a tělo spojit a jednoduše vše pustit. Technicky to třeba vypadá tak, že se před nějakou „výškou“ najednou zaseknu, i když tam ten rozsah je, ale hlava mě dál nepustí, protože tam není důvěra. Pak mě ale stačí trošku ošálit a já výšku zazpívám. Prostě je to hra strachu a odvahy, kdo z koho.
Petra Kosková
Čeho se v životě ještě bojíte?
Hodně dlouho jsem se bála, že nebudu mít práci. A pak, že nepotkám lásku svého života. Člověk se bojí různých věcí a já jsem si vědoma faktu, že čeho se bojíš, to přitahuješ, takže jsem se naučila se svými strachy pracovat. Práci mám a lásku taky, možná i proto, že jsem na nich přestala tolik lpět.
Bez zajímavosti není ani vaše datum narození, které se skládá jen z jedniček a devítek. Věříte v numerologii?
Věřím. Ale nějak urputně se tím neřídím. Člověk se vyvíjí a ne všechno musí být podle toho, co si třeba přečte někde v horoskopu. Může vás to pak dost ovlivnit. A to je škoda. Moje datum narození k tomu samozřejmě dost svádí, objevovat a prozkoumávat ho. Nemyslím si, že je to náhoda. Ani to, že Marta Kubišová je také narozena 1. listopadu. A to je dost dobrý.
Máte nějaké životní krédo?
Nehodnotit. Nic a nikoho. A nemít očekávání.
