Známe se už dlouhé roky, a tak předstírat vykání by bylo neupřímné. Povídání s Petrou Černockou je pokaždé jiskrné stejně jako ona sama. Přestože její start do života poznamenala smrt maminky. „Na období, kdy nás maminka definitivně opustila, si moc nepamatuji. Nejspíš jsem ten čas sebezáchovně z mysli vytěsnila. Jediné, co mi utkvělo nepochopitelně přesně, byla chvíle, kdy k nám domů přišla tetička Zdenka, otevřela moji skříň a řekla: „Bože, Petruško, ty nemáš žádné černé šaty!“
Okamžitě mi to doklaplo. Maminka už ležela pár dní na Bulovce, tatínek byl celý skleslý a nenašel odvahu nám tu smutnou zprávu oznámit a chudák tetička netušila, že nic nevím,“ vzpomíná Petra.
Moje dcera po několika návštěvách v mé domácnosti vyhodnotila, že asi nebudu už tak úplně v pohodě.
