Jsme na křtu knihy Vojty Bernatského s názvem Jak dostat tatínka do karantény. Jste vy osobně velkým čtenářem?
Že bych byl velký čtenář, to nejsem. Ale občas něco přečtu.
Co vám momentálně chybí na televizní obrazovce?
Ježkovy zraky, to je těžká otázka. Spíš je toho dnes tolik, že divák má tak velký výběr z mnoha žánrů, od detektivek přes další seriály, že toho má docela dost. Sportu je také docela dost, v podstatě nechybí nic.
Stýská se vám po vašem působení na obrazovce? Třeba s Kufrem?
Nemůžu říct, že se mi přímo stýská. Je na to dobrá vzpomínka, ale všechno má vždycky včas skončit, což myslím u Kufru tak bylo a tak je to v pořádku.
Vídáte se někdy ještě s vaším kolegou z Kufru Alešem Ulmem?
A víte, že ne? Už jsme se dlouho neviděli. To je dobrý nápad, zavolám mu, abychom se sešli třeba na pivčo.
Jak byste popsal svůj vztah k Brnu?
Vy jste Brňák? Nejste? Vztah k Brnu mám krásný, jak jinak. Protože jsme začínali na JAMU s Jirkou Bartoškou, Karlem Heřmánkem, Sváťou Skopalem, Pavlem Trávníčkem, Bolkem Polívkou, Janičkou Švandovou a Eliškou Balzerovou. Na to jsou jenom krásné vzpomínky. Zakládali jsme Divadlo na provázku, také tam byl samozřejmě Míra Donutil, abych na něj nezapomněl! Kurňa, ten by mi dal. Na Brno mám jen krásné vzpomínky.
Ladislav Mrkvička, Pavel Zedníček a Gabriela Osvaldová ve filmu Dostih (1981)
Jak vzpomínáte na období, kdy se točil Malý pitaval z velkého města?
To byl jeden z prvních seriálů, do kterého jsem byl v té době obsazený. Netušil jsem, že to bude takhle dobrý, že se to bude tak moc líbit a tak dlouho vysílat. Je to hezké. Pan režisér Dudek mi tenkrát po skončení natáčení řekl na dotočné: „Budeš slavnej, chlapče.“ A já na to: „Pane režisére, vždyť já, ježišmarjá…“ No a vidíte to. Slavnej tedy nejsem, ale slavný je ten seriál, který vydržel tolik let.
Čmaňa a „ministr všeho“ Zedníček slaví sedmdesátiny. Šašoun byl od dětství |
Je známo, že český divák miluje kriminálky. Sledujete kriminální seriály i vy? Třeba Kobru 11?
Kobra 11? To jsou ti dva chlapi, co jezdí autama a všechny zničí? Něco jsem viděl. Samozřejmě se rád kouknu na dobrou detektivku. Když je dobrá, nemusí tam být ani hodně střílení. Agatha Christie a Colombo, to jsou skvělé detektivky, výborné.
Dokážete se sám na sebe koukat ze záznamu z videa?
Vždyť se na mě podívejte, copak se na sebe můžu koukat? Já se na to koukám, když už, tak z pracovního hlediska. Jestli jsem to moc nezkazil. Ale že bych na sebe rád koukal? To určitě ne. Leda ze studijních účelů.
Pavel Zedníček a Aleš Ulm v pořadu Kufr (1992)
Jak moc do vašeho života zasáhl covid? Uškodil vám znatelně?
A tak uškodil, víte co… Uškodil, protože jsme byli zalezlí doma jako jezevci. Rok nemůžete hrát a kultura to vždycky odnese nejvíc, že ano. Zavřeli nás 12. října a začali jsme hrát teprve další rok v červenci. Přece jen, když jste zvyklý hrát skoro každý den a jezdit po zájezdech, říkali jsme si s kolegy, jestli si ještě vůbec ty texty komedií budeme pamatovat.
Naštěstí to ještě hlavě zůstalo. Hráli jsme teď nedávno pod Žižkovskou věží a lidi chodí. Doufám, že už to bude všechno nějak normálně fungovat, že už nás nikdo zavírat nebude a že život pojede opět v normálních kolejích.
Doma tak neblázním, nelítám a nedělám srandičky, přiznal Zedníček |
Kam byste čtenáře iDNES.cz pozval, kde by se s vámi mohli shledat a vidět vás na divadelních prknech?
Kdybyste chtěli do divadla, tak do Divadla Kalich, kde hrajeme už dvaadvacet let. Třeba s Janičkou Paulovou máme krásné představení Bez předsudků, Lakomce, pak Lady Oscar.
Další je třeba Ani spolu, ani bez sebe, tam zase hraje David Suchařípa. Pro tebe cokoliv, nebo Sbohem, zůstávám s Ivuškou Janžurovou. Takže když budete mít chuť a čas, přijďte!
Co vám dodává největší energii a chuť do života?
Sluníčko, to je důležité. To mi bude chybět, až bude zase zima. Vždycky říkám, že jak začnou žně, tak je zle. Nastane podzim a bude zima. Nemám rád zimu. Nabíjí mě tedy hlavně sluníčko, přátelé a dobré zázemí. A když vyjdu na jeviště, tak lidi.
28. prosince 2016 |
