Jak se vám s Patrikem Hartlem spolupracuje?
Báječně, protože Patrik je náročný režisér, což já mám rád. Když mě někdo nutí k co nejlepším výkonům, tak mám pak dobrý pocit, že jsem tam ze své strany nechal, co jsem mohl.
V úvodní filmové scéně zažíváte takové rodinné peklo. Poznal jste to i v reálném životě?
Také jsem zažil doma nějaké vyhrocenější situace, ale myslím si, že v tomto filmu je to s takovou lehkou nadsázkou. Takhle koncentrované jsem to nikdy nezažil.
Jste rodilým Pražákem, jaký máte vztah k hlavnímu městu?
Prahu miluju, jsem tady doma. Je to moje rodné město, a když teď byla ta krize covidová, nesmělo se nikam jezdit, nikam chodit, Praha byla vylidněná, tak jsem toho využil a skrz naskrz jsem si ji prošel pěšky. Centrum, periferie. Takže tam jsem ji hezky obdivoval.
Ve filmu máte několik složitých scén. Určitě je pro herce náročná i nahota. Jak k ní přistupujete vy?
Nahota, to je taková fráze. Ale je to kostým, takže když je to prostě potřeba…
Kostým takový, jaký si vyrobíte. Máte sebedůvěru?
Samozřejmě, považuji se za jednoho z nejkrásnějších českých herců.
Patrik Hartl a Martin Pechlát
Vzhlížel jste v počátcích kariéry k některé z hereckých legend?
Nemohu říct, že bych k někomu vzhlížel, ale obdivuju spoustu herců. Když někdo předvede dobrý výkon, tak klobouk dolů. Samozřejmě jsou tam takové ikony jako pan Sovák, Menšík, Brodský, ale i zahraniční a je jich spousta. Prostě vždycky obdivuji, když někdo udělá dobře svoji práci a je dobrý. To mě baví.
Hynek Čermák říkal, že knižní předlohu k filmu nečetl. Jak jste na tom vy? Čtete knižní předlohy?
Knížku jsem četl. Čtu docela rád a baví mě literatura, užívám si ten čtenářský zážitek, když se mohu do knihy ponořit. I když se musím přiznat, že v poslední době tedy tomu moc nedám, protože mám spoustu práce a začínám s tím čtením lenivět, což mě znervózňuje. Už si dávám vnitřní závazek, že musím zase trošku víc začít číst.
Jak vypadá vaše letošní herecké léto?
Letos to je docela jasné, protože jsem v Českém Krumlově na otáčivém hledišti, kde Petr Zelenka napsal a zrežíroval svoji hru Da Vinci, kde mám jednu z hlavních úloh. Pak natáčím seriál Profesor s Vojtou Dykem v hlavní roli a ještě mám nějaké pracovní drobnosti. Takže vyloženě pracovně.
Když se vrátíme k filmu Patrika Hartla, jste pro každou špatnost? Nevadí vám ani zpívat v paruce a ženských šatech?
Vůbec nic mi nevadí, jsem pro každou špatnost, mám to rád. Mám rád extrémy v herectví.
Ve filmu kroutíte očima nad písničkou Když se načančám. Jak je to v reálu?
Je, to jste mě zaskočil. Tak samozřejmě ji znám, asi jako každý. Nějaký hlubší vztah k ní teda nemám. (smích) Znám ji z té pohádky. Je z pohádky, že jo? Takže ji znám už od dětství pravděpodobně, takže je tam už někde utkvělá.
Jinak jste rocker, nebo spíše fanda popu?
Fanda popu moc nejsem, ale nemůžu ani říct, že jsem rocker. Tak jako od všeho trošku. Takový fanda, že bych sbíral muziku, kupoval si nový cédéčka, to ne. Jsem pasivní posluchač.
Co si rád dopřejete?
Stále se vracím ke kapele The Cure, to je moje srdcovka už od puberty, a pak opravdu všechno možné.
Martin Hofmann, Hynek Čermák, David Švehlík a Martin Pechlát
Když se herec spraví z covidové krize, tak za co rád utrácí?
No tak já ještě musím počkat, až se spravím! (smích)
Co je první v pořadí?
Asi splácet dluhy a pak doufám, že až bude čas, tak i nějaká hezká dovolená.
Jste optimistický člověk?
Vždycky může být hůř, tak si snažíme užívat toho, co teď je. Takže přistupuji k tomu asi optimisticky. Asi jo.
Co pro vás v životě bylo největší překážkou?
Dostudovat střední školu bylo docela překážkou, ale o žádné velké nevím. Jsou takové drobné, které člověk musí překonávat každý den. Takže asi vždy poctivě pracovat a doufat, že to všechno bude dobré.
Stresař tedy nejste a se vším se poperete?
Vždycky se snažím být připravený, jak v práci, tak i v životě. Mám potom dobrý pocit z toho, když nějaká krize přijde, že jsem pro to udělal maximum a že zkrátka jestli to vyšlo takhle, jak to vyšlo, tak mám čisté svědomí.
17. srpna 2020 |
