Eva asi dovede motivovat ke sportu, že? Dokázal byste s ní v nějaké disciplíně soupeřit?
Rozhodně ne v takové, ve které je silná v kramflecích. Ale my spolu zas až tak nesoutěžíme, na snowboardu jsem stál dvakrát v životě, takže na sněhu bych opravdu neměl šanci. Občas spolu chodíme běhat, ale to jí dělám spíš sparing partnera, než že bychom spolu soutěžili. Ale musím říct, že když se někdy začneme prát, Eva je silný soupeř. Sice křehká žena, která má ovšem velkou páru.
Není trochu nezvyklé, když je v páru ten hlavní silák žena?
Takhle to nevnímám. Znám samozřejmě podobné genderové stereotypy, ale nikdy mi nepřirostly k srdci, mně to takhle vyhovuje. Nikdy jsem nepotřeboval mít vedle sebe slabší partnerku, která potřebuje moji pomoc. Mně vyhovuje moje dračice.
Když Eva závodí, asi nemíváte moc času pro sebe.
Pravda, ale máme za sebou asi dva měsíce, kdy jsme byli v podstatě doma spolu zavření a mohli se trochu líp poznat. Byli jsme samozřejmě trochu omezení, protože se nedalo vyrážet na výlety a něco podnikat. Snažil jsem se Evu přinutit, aby se mnou hrála na playstationu, ale to se mi nepovedlo. Dělali jsme všechno možné, vzájemně jsme si četli knížky, taky jsme pořádně doma uklidili. Vzpomínám na to jako na velmi příjemné období.
Nejen vaše přítelkyně, ale i vy teď prý hodně sportujete a makáte na fyzičce.
Docela makám, i když mi to na pár týdnů přerušil covid. Ve chvíli, kdy jsem se začínal dostávat do formy, jsem onemocněl. Můžu říct, že covid je opravdu horší než normální chřipka, teplota pominula celkem rychle, ale delší dobu jsem kašlal, plíce se zotavovaly dlouho, takže mi trvalo, než jsem se vyzdravil.
Teď už se cítíte dobře?
Je mi fajn a začal jsem trénovat, ale jak se zavřely posilovny, bylo těžší dostat se do formy.
Ale třeba činky doma určitě máte.
Právě, že nemám, ale asi na ně dojde, doma zatím dělám jenom kliky a shyby.
Kolem sportu se točí i chystaný film Poslední závod, jenž vypráví příběh lyžařů Hanče a Vrbaty, kteří v roce 1913 tragicky zemřeli při závodu v Krkonoších. Snímek, ve kterém máte hrát Emericha Ratha, se tedy bude natáčet, nebo to vidíte černě?
Věřím, že se film podaří zrealizovat. Je to věc, na kterou se opravdu hodně těším. Měli bychom natáčet příští zimu, teď probíhá preprodukční fáze, v níž se snažíme projekt dofinancovat. Momentálně se koná sbírka, poměrně hezky udělaná, na serveru Donio, kde si lidé můžou koupit třeba repliky lyží Bohumila Hanče, hrnek s karabinou, píšťalku nebo účast na slavnostní premiéře v Praze a další pěkné věci, a tím film podpořit. Zatím se docela daří, je vidět, že lidé filmu přejí, takže doufejme, že to všechno klapne.
Eva Samková šla donaha a bojuje za udržitelnou módu. Přidala se i Kovalová |
Na podporu filmu také proběhla pozoruhodná akce ve Stromovce…
…kde se režisér Tomáš Hodan rozhodl uběhnout padesát kilometrů, právě na počest onoho osudového závodu, na který se film soustředí. Což se mu tedy s vypětím všech sil podařilo. Ale co se týče natáčení obecně, jsem rád, že se s ním tak úplně nepřestalo ani v krušnějších časech. Produkce celkem fungovaly, i když s různými omezeními. Horší to bylo s divadlem.
Zkoušeli jste například s Evou Burešovou a Nelou Boudovou v Divadle Palace představení Hledám ženu, nástup ihned.
Ano, a těsně před premiérou jsme práci bohužel museli stopnout. V této komedii hraji Jima, žijícího na hromádce se svou milenkou. Na návštěvu má ale přijít šéf, který je členem Ligy pro morálku a neuznává soužití na psí knížku. Jim si tedy musí na jeden večer opatřit manželku. Doufám, že se nám kousek brzy podaří nasadit.
Trápí vás hodně výpadek kultury?
Pohlížím na celou situaci ze dvou úhlů. Z osobního pohledu jsem měl štěstí – akorát jsme dotočili seriál a vlastně jsem měl pořád práci. Necítil jsem se skřípnutý, což považuji za velké štěstí.
Malá anketní otázka: Jak se asi bude jmenovat krátký film, ze kterého jsou fotky? A) Kult obyčejného kříže B) Kamarád do deště reloaded C) Igelit D) Rambo: Poslední pšouk
A druhý pohled?
Z pohledu celé společnosti jsme se bohužel dostali do křeče, nikdo pořádně neví, co si má myslet a čemu má věřit, a vytváří se blbá nálada. Každý si musí říct, jak na situaci reagovat, co si může odpustit a komu může pomoct. Je to nejúčinnější způsob, jak neuváznout ve vzduchoprázdnu a jak bojovat s případným strachem.
Jak se snažíte pomáhat vy?
Přiznávám, že jsem se zatím moc nezapojoval, navíc jsem sám byl v izolaci kvůli nákaze covidem. Alespoň jsem se snažil dodržovat nařízení a udržovat kontakt se svými nejbližšími, když už se s nimi nemohu vídat. Mám v plánu podívat se po způsobech, jak pomáhat víc – třeba darovat plazmu nebo se věnovat dobrovolnictví. Abych byl úplně upřímný, dobrovolnictví je pro mě neprobádaná oblast.
Člověk se nerad vzdává svého pohodlí, hraje v tom roli i ono často omílané vystoupení z komfortní zóny, to přiznávám. Jsem zvyklý pomáhat lidem ve svém okolí, ale musím se trochu překonat, než se pustím do pomáhání v širším slova smyslu. A velmi si cením těch, kteří se do toho vrhnou.
Nesnažil se mě oslnit, říká Eva Samková o začátcích vztahu s Adamczykem |
Jednadvacátého prosince vám bude třiatřicet. Jsou pro vás Kristova léta zásadní zlom, nebo jen další rok navíc?
Oproti třicítce, která mi nepřišla nijak velkolepá, třiatřicítka mi zásadní připadá. Ne že bych v tomhle byl nějaký příliš osudový, ale vnímám to, že něco přijde, tak nějak se mi všechno spojuje.
Máte filozofující choutky?
V podstatě mám. Díky koronavirovým nepříjemnostem je víc času na přemýšlení. O tom, co mám za sebou, co před sebou, koho kolem sebe a jak tyhle věci co nejlíp skloubit dohromady, abych měl co nejnaplněnější život. Ano, klidně bych to pojmenoval filozofickými choutkami.
Marek Adamczyk ■ Narodil se 21. prosince 1987 v Praze. |
Uvažujete o jejich sepsání?
Pro sebe si leccos zapíšu. Člověku to pomůže si myšlenky utřídit. Když mám volno, baví mě číst a psát, a obě činnosti jsem teď v poslední době docela provozoval. Přišel jsem na to, že člověk musí víc energie věnovat tomu, jaký obsah konzumuje a jakým způsobem ho konzumuje.
Obecně je doba tak bohatá na informace, že člověk nepohlíží na to, jak je vstřebává. Došel jsem k závěru, že je lepší filtrovat množství a informace si víc dávat do souvislostí, ne pořád jen přidávat další a další. Nestrávená informace má pro nás mnohem menší význam než ta, kterou dokážeme doopravdy pojmout.
Mluvíte o informační dietě.
Nebo o jakési informační hygieně. Jak se říká, že bychom měli každé sousto třicetkrát přežvýkat, než ho spolkneme, totéž podle mě platí pro přijímání informací.
10. prosince 2019 |
