Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Na život Mahuleny mi nezbývá čas, prozradila Mahulena Bočanová

  0:02
Herečka Mahulena Bočanová (52) vzpomíná s láskou a úctou na svoje rodiče. Svůj život, který se s ní nemazlil, dělí rovným dílem mezi práci a svoji dceru. I o tom promluvila pro páteční magazín Rodina DNES.
Mahulena Bočanová

Mahulena Bočanová | foto: Lenka HatašováiDNES.cz

Jakou máte nejstarší vzpomínku ze  svého dětství?
Je to zvláštní, ale často si vzpomenu na to, jak jsme šli jednou ven na procházku a máma mi oblékla puntíkatý overálek po ségře. Byly mi asi čtyři  roky a cítila jsem se jako princezna. A přitom mi celoživotně šaty nic moc  neříkají. Ale ten pocit blaha, jak mi to sluší, si pamatuju dodnes. Vzpomínám si i na svoje dětství na Slapech. Chodívali jsme se s tátou sami za tmy koupat do jezera a přes zákaz mámy plavali přes jezero tam a zpátky. To jsem snad ještě  ani nechodila do školy. Když jsem byla unavená, brával mě táta na záda. Milovala jsem ten klid, tu vodu, to bezpečí...

Nikdy taky nezapomenu na to, jak moje máma, když jsem nosila ze školy domů  poznámky, ječela v kuchyni, že jsou učitelky nemožné a pořád ji obtěžují s kravinami, že ona jim taky denně nepíše, že jsem nedojedla večeři, nebo si nechci čistit zuby. Občas jim to dokonce napsala do žákovské knížky! No byla svéráz...

Jste po ní? Také taková?
Máma byla extrémní dříč, co všechno  zvládla, bylo neuvěřitelné. Starost o dvě  děti, těžce nemocnou maminku a tetu, rozvod i zákeřnou rakovinu nesla s jí  vlastním nadhledem, elegancí a humorem. Její motto bylo „hlavně se děvčata  nepo…“. To mám po ní, také se odmítám hroutit. Často si s ní v duchu povídám a děkuji jí za odvážné geny, které se mi v mém životě opravdu hodí.

A uvědomujete si, co jste podědila po tátovi?
Táta byl vynikající architekt, velmi tvrdá hlava, často slýchávám, že „Bočani mají hlavu jako železobeton“! Měl velmi přísná morální pravidla, nikdy neustupoval, nikdy nesklonil hlavu, i kdyby mu to mělo zaručit nějakou výhodu. Vídávám ho ve svých vizích jako velkého, moudrého, velkorysého lva, který klidně leží, mlčí, nechá na sebe sedat mouchy a ptáky, občas jemně zavrtí výstražně ocasem, ale vydrží a zůstává pětadevadesát procent svého života v klidu. Ovšem když pak zařve, už má setsakramentský důvod a je zle. A to jsem jaksi podědila…

Rodiče často touží po tom, aby šly děti v jejich stopách, u vás to tak nebylo?
Že bych byla architektem jako táta? Údajně mám vkus, ale to je spíš tím, že jsem obklopena vkusem vyrůstala, a to i v době komunistického marasmu.  Nikde nebylo nic, přesto uměli naši vykouzlit vkusné prostředí k žití. Lino,  konzole a leskymo u nás fakt nehrozily. Ale dům jsem si navrhovala sama a sama zařizovala i interiéry. Všem se u nás líbí. Má svoji duši, kouzlo svobody a klidu. 

Můj dům mají rády i děti, u tety Mahu se totiž může všechno, včetně malování  po zdech a koupání se oblečený ve vaně! Ráda vymýšlím blázniviny a ráda děti hlídám. Je to pohlazení po duši. Děláme vše, co se nesmí, jíme v posteli, bouchneme si nealko šampaňské ve vaně, vzbudím je třeba v noci, že vidím venku tančit u rybníka víly a že jim je chci ukázat, a tak je zblbnu, že vykukují v pyžamkách zpoza plotu a pět dětí přísahá, že ty víly fakt vidí! No teta Mahu!

Když jsme si domlouvaly rozhovor, tak jste právě odjížděla na zájezd s divadlem. Kdo je v té době s vaší dcerou?
Mám program domluvený už na půl roku dopředu, a tak mám zařízenou chůvu. V Praze chodívala Mari do divadla se mnou, má divadelní prostředí moc ráda, hlavně muzikály, Sněhovou královnu a Tři oříšky pro Popelku viděla snad stokrát. Ale v pubertě se nám zkomplikoval její zdravotní stav, tak už to nejde, a proto musím, bohužel, i na Prahu zařídit hlídání. Ale věřím v lepší zítřky.

Svoje první dětské role jste ztvárnila už jako hodně malá holka, kdo vás vůbec  k herectví přivedl?
Moje maminka byla mimořádně krásná žena, téměř dvojnice Sophie Lorenové, a tak často fotila reklamy a vodívala mě s sebou. A tak nějak se stalo, že mě jednou jako malou holku přizvali k focení. Později jsem namluvila jakousi reklamu a pak už přišli Chalupáři, po kterých jsem se stala tzv. „hracím dítětem“, a následoval film za filmem. Pak přišla konzervatoř, ve 4. ročníku jsem začala hostovat v Národním divadle a po dokončení studia jsem začala hrát v Činoherním klubu, kde hraji dodnes.

Jste letitou členkou Divadla Háta, které je tak trochu kočovné. To musí být  vyčerpávající. Nechtěla byste zakotvit raději v kamenném divadle?
V kamenném divadle jsem v Činoherním klubu, v Divadlech Hybernia a Palace, to je kamenných divadel až až. A s Divadlem Háta jezdím po celé republice už jedenadvacet let. Spíš než trápení s cestováním je to pro nás radost, hraji se svými nejbližšími přáteli, naše parta je opravdu mimořádná, i když to zní jako fráze, u Háty jsme prostě už víc než rodina. Být spolu tak dlouho téměř dennodenně spousty silných citových vazeb prostě přinese. Zažili jsme spolu svatby, pohřby, porody, lásky, štěstí, smutek a znovu štěstí a nikdy jsme se neopustili, jsme fungující celek a z jeviště je to cítit, aspoň to říkají diváci. Máme spousty let plno, a když se lidi na děkovačce nepostaví, tak je to opravdu výjimka. Tahle parta je fakt čirá radost.

Hrajete asi v deseti představeních, to znamená téměř denně, a pak na vás čeká dcera, která vyžaduje péči a pozornost. Bude to tak navždy?
Na všechna představení kromě Činoherního klubu mám alternaci, ovšem rozdělit si práci s kolegyněmi chce velkou trpělivost a snahu vyjít si vstříc. Vždy se snažím půlku měsíce hrát a půlku být doma s Mari a pracovat co nejvíc, když je Mari ve škole. Mari bude vždycky potřebovat vedle sebe oporu a budu to já… dokud mi síly budou stačit. Jestli bude chtít někdy v dospělosti bydlet v nějakém chráněném bydlení, to je ve hvězdách, zatím je to ale nemyslitelná  varianta. Mým snem je vybudovat chráněné bydlení u nás doma. Dům i srdce  mám na to dost velké.

Prý vám píší maminky dětí s podobnými odlišnostmi a problémy, jako má Mari,  maminky dětí s různými handicapy. Musíte znát spoustu příběhů, utkvěl vám  nějaký v paměti?
... uf, spousta! Snažím se odpovídat na všechny zprávy i dopisy, často pomáhám i nějakou tou kačkou, když to jde, nebo aspoň pomůžu propojením  na správné lidi a organizace, které mohou pomoci. Ale je to těžká věc, maminky jsou na tom často psychicky dost špatně a je náročné nepřekročit křehkou hranici toho, že se někdo ke mně upne jako k jediné naději. To je nebezpečné pro obě strany. 

Ale na druhou stranu mám uloženou spoustu zpráv, které zase posilují mě a nesmírně mě těší a pomáhají mi, když je mi smutno. Zprávy od maminek, které můj přístup k problémům, jež nám život nadělil, nějak motivuje, posiluje nebo jsem jim třeba jen nalila nějakým povídáním sílu, rozesmála je… A o tom to je. 

Proto se se svými problémy neschovávám. Chci, aby mámy, co jim docházejí síly, věděly, že se jde radovat ze života v jakékoli jeho formě, jde jen o to, přijmout život takový, jaký je. Bez přetvářek, v klidu, s láskou a radostí i s nadhledem. Jako ten lev, co si na něj sedají mouchy a on má přesto v duši klid… Najít smíření. Jde to.

Mahulena Bočanová

Když bylo Márince šestnáct let, objevila se u ní ještě navíc epilepsie. Jak jste se s tím smířila?
Změnilo nám to život… Ke strachu z budoucnosti přibyl tzv. nonstop strach,  dvacet čtyři hodin denně se bát, že může každou sekundu padnout. I na silné lvy nic moc. Toho „hajzla stracha“ bylo nutné zničit a žít jako dřív. Zvládly jsme to, ale chvíli to trvalo, byl to nejhorší rok mého života. Ale když si projdete tou děsivou hrůzou, kdy si myslíte, že vás vaše dítě opustilo navždy, a pak se vám vrátí, tak už nebude váš život nikdy stejný. 

Vše v sekundě přehodnotíte, hlouposti už neřeším, vím přesně, co je důležité, a vážím si života každý den, hodinu a sekundu, co spolu zlobíme a mazlíme se a vaříme a válíme se a prostě si spolu žijeme. 

Dnes už se epilepsie nebojím, je to masakr, ale není to konec světa, vím už, co dělat. Je to takový bonus k těm našim dalším laskominkám, hlavně se nepo…viď, mami? Věřím, že s pubertou to třeba odejde, a jestli ne, jsou daleko horší problémy na světě.

Vy také pomáháte maminkám ostatních dětí. V čem konkrétně?
Třeba zrovna v tom, že se o problematice autismu nebojím mluvit, autismus  patří k mému každodennímu životu. Jsem ambasadorkou Nadace Nautis, na  kterou maminky často odkazuji. Mnoho z nich vůbec netušilo, stejně jako dříve  já, že taková organizace existuje. Je nesmírně, až životně důležité, že víte, že je někde někdo, kdo vás pochopí a nabídne pomocnou ruku. A to je přesně Nautis pro rodiče s autíkama. 

Divadlo, moderování, natáčení, dcera, nadace… Máte vůbec čas i sama na sebe?
Práce je pro mě relax, na život Mahuleny mi nezbývá čas, ale upřímně, mně to vůbec nevadí. Mahulena neexistuje, je jen Marinkomahulena, u nás to jinak  nejde, navždy to tak bude. Jsme zdvojená bytost, silná dvojka, Mamušenda  Marinušenda, jak říká Máňa. A jsme tak obě spokojené a šťastné.

Autor:
  • Nejčtenější

Bohužel nám to nevyšlo, oznámili manželé Pagáčovi rozchod po šesti letech

14. května 2024  12:16

Herečka Patricie Pagáčová (35) a dramaturg Tibor Pagáč (32) se rozešli po pěti letech manželství....

Moderátorka Petra Křivková-Svoboda přišla při tragické nehodě o manžela

13. května 2024  10:52,  aktualizováno  13:31

Moderátorka poledních zpráv televize Nova Petra Křivková-Svoboda (41) v neděli ztratila svého...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Miss Czech Republic 2024 se stala studentka Adéla Štroffeková z Prahy

11. května 2024  22:21

Vítězkou 15. ročníku Miss Czech Republic se stala studentka Adéla Štroffeková (21). Českou...

Svěrák se na mě nedíval jen jako na hezkou buchtu, říká Radka Pavlovčinová

17. května 2024

Jan Svěrák ji vidí jako robotku. Radka Pavlovčinová v nové hře filmového a teď už i divadelního...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Z líbání s některými hereckými kolegy se mi chtělo zvracet, přiznává Bluntová

14. května 2024  16:07

Britská herečka Emily Bluntová (41) prozradila, že z líbání s některými hollywoodskými hvězdami jí...

Bez sítí jsem byla šťastnější, říká nejsledovanější žena Instagramu Gomezová

18. května 2024

Americká zpěvačka a herečka Selena Gomezová (31) prozradila, proč na čtyři roky opustila Instagram,...

Jako dvě hrdličky. Richard Gere září v Cannes po boku o 33 let mladší Španělky

18. května 2024  13:30

Richard Gere (74) se v Cannes objevil po boku své třetí manželky, španělské novinářky a aktivistky...

Maniodeprese, drogy a alkohol. Herečka Amanda Bynesová se změnila k nepoznání

18. května 2024  11:20

Americká herečka Amanda Bynesová (38) byla kdysi idolem mnoha teenagerů a měla skvěle našlápnutou...

Od burkin k bikinám. Saúdská Arábie uspořádala první módní přehlídku plavek

18. května 2024  9:05

Saúdská Arábie uspořádala v pátek historicky první módní přehlídku plavek, na které předvedly...

Bohužel nám to nevyšlo, oznámili manželé Pagáčovi rozchod po šesti letech

Herečka Patricie Pagáčová (35) a dramaturg Tibor Pagáč (32) se rozešli po pěti letech manželství. Žádost o rozvod zatím...

Moderátorka Petra Křivková-Svoboda přišla při tragické nehodě o manžela

Moderátorka poledních zpráv televize Nova Petra Křivková-Svoboda (41) v neděli ztratila svého manžela Ondřeje Křivku...

Zemřel Vlastimil Harapes. Baletní mistr Národního divadla i českých filmů

Ve věku 77 let zemřel tanečník a herec Vlastimil Harapes. Dlouhá léta byl sólistou baletu Národního divadla. Zahrál si...

Eurovizi vyhrál nebinární Švýcar Nemo. Nizozemce vyloučili za „výhružný pohyb“

Ve švédském Malmö rozhodli o vítězi letošní Eurovize. Stal se jím švýcarský nebinární zpěvák Nemo. Soutěž doprovázely...

Miss Czech Republic 2024 se stala studentka Adéla Štroffeková z Prahy

Vítězkou 15. ročníku Miss Czech Republic se stala studentka Adéla Štroffeková (21). Českou republiku bude reprezentovat...