Dnes tu sice natáčíte film Když prší slzy, hlavně ale v současnosti končíte jednu životní etapu, a to Ordinaci v Růžové zahradě.
Už jsem se lekla, co řeším za konec! Teď jsem zrovna zaslechla, že existuje nějaká petice, aby seriál neskončil. Tak třeba neskončí. (smích)
A byla byste pro?
Samozřejmě bych byla pro. Je to pro mě práce. A hlavně příjemná práce, která mě baví. Takže bych proti pokračování nic nenamítala.
Před kamerou se hojně vyskytuje i vaše dcera Amélie Pokorná. Dnes se tu pracovně setkáte také, máte spolu ve filmu nějakou scénu?
Nemáme. Potkáme se tu dnes jenom pracovně, ale ve filmu spolu nebudeme.
Jaký to je pro vás jako pro mámu pocit, potkávat na natáčení dceru jako kolegyni?
Je pravda, že jsme spolu ještě nic netočily. Ale já to nějak nevnímám. To, že se spolu vídáme na place, to už jsme zažily.
Řešíte v současné době nějaké ženské dilema?
Ne přímo dilema. Ale vždycky, když se objednám do kadeřnictví, tak to zavřou. Tak teď se bojím zase objednat, abych to nepřivolala.
Kadeřník, abyste byla krásná ke stromečku, chápu.
Když si to tak člověk doma všechno pytlíkuje sám, tak to není to pravé ořechové. Vlasy dostávají zabrat a potřebují nějakou oživovací kůru. A tu si doma samozřejmě sama neudělám tak dobře jako v kadeřnictví.
Můj nový partner je zároveň mým andělem strážným, říká Lucie Zedníčková |
Stalo se vám tedy, že jste zkoušela domácí salon krásy a byla jste z výsledků zklamaná?
Měla jsem to vlastně půl na půl. Jela jsem ke své kadeřnici pro profi barvu, tu jsem dostala v pytlíčku. K tomu mi napsala návod, jak se to má udělat, jak co smíchat a tak. Ještě mi dala originál štěteček, takže jsme doma patlali na vlasy. Ale tu dobrou barvu z kadeřnického salonu a ne z drogerie. Nenabarvila jsem to samozřejmě tak, jak by to nabarvila ona.
Jak vzpomínáte na zábavný pořad Ptákoviny na televizi Nova?
Ježišmarjá, to bylo snad už v minulém životě! Pamatuji si pár kolegů, nebudu je jmenovat, kteří, jsem si myslela, že mají smysl pro humor, a byť sami humor produkují, tak si nikdy neuměli dělat legraci sami ze sebe. To jsme takto několik kolegů nachytali a vím, že byli pěkně rozčilení a vlastně to vůbec nepochopili. Docela mě to tenkrát zklamalo. To si vybavuji. Natáčení už pak byly jen takové spojováky ve studiu, to bylo příjemné.
Lucie Zedníčková a Ondřej Havelka v seriálu Saturnin (1994)
Byla jste mladá herečka, moderátorka a ke starším kolegům jste si dovolovala něco, co si nikdo jiný nedovolil…
Ty scénky nachytávání celebrit točil jiný štáb. My jsme s nimi pak už jen natáčeli rozhovory ve studiu a ty scénky toho nachytání jsme předtím viděli, takže to nebylo nic osobního. Respektive jsem nebyla u toho, když ten člověk byl nachytán a nemohla jsem to tak prožít.
Na co se z toho, v čem jste hrála, ráda podíváte o Vánocích?
Každý rok koukám nejraději na Popelku, Tři oříšky jsou takový vánoční evergreen. Z filmů, kde jsem hrála, je to Třetí princ. Tam jsem se objevila, když jsem byla mladší, než je teď moje dcera. Chodila jsem tam po laně, to jsem se kvůli natáčení musela naučit, to si pamatuji. Také to dávají každé Vánoce. Na svátky se letos dost těším. Máme babičku, které je devadesát sedm, a doufám, že nám ji pustí na Vánoce z domova pro seniory. Už je slepá a nechodí. Na Vánoce budeme všichni rádi, že jsme tak nějak pohromadě. Myslím, že letos to nebude ani tak o těch dárcích a telce, ale spíš o tom, že jsme jako rodina všichni konečně pospolu.
Role z protekce určitě nedostávám, říká dcera Zedníčkové Amélie Pokorná |
Povinnost pečení cukroví nemůžete přehodit na dceru, protože i ona je sama pracovně vytížená. Jak to zvládáte? Kupujete letos cukroví, nebo pečete?
Letos poprvé se snažím si vyrobit sama i těsto. Mám více času, té práce není tolik, tak googlím různé recepty. Ale já péct neumím, protože sladké nejím. Letos po dlouhé době budu vše vyrábět sama, vždycky jsem to zatím kupovala. Mám vanilkové rohlíčky, teď budeme ještě dělat perníčky, a syn vznesl přání, že by chtěl vosí hnízda. Nevěděla jsem vůbec, co to je. Tak snad to zvládnu.
Způsobil vám někdy nějaký dárek šok?
Teď jsem takový dárek dostala od syna. Už asi deset let jsem měla sen a přání a teď jsem ho dostala k narozeninám. Je to hvězdářský dalekohled. Jsme na vesnici, kde není přílišný světelný smog, takže když je noc a je jasno, trávíme čas tím, že pozorujeme měsíc a hvězdy. Zjistila jsem, že 21. prosince má být konjunkce Saturnu a Jupitera, tak se na to chceme koukat. Je to nádherné.
13. srpna 2019 |
