Jsem influencerkou, ale proti své vůli, přiznává Lucie Benešová

Vaší novou vášní je keramika. Co se právě točí na vašem hrnčířském kruhu?
Nejde ani tak o novou vášeň, spíš se ke keramice poslední dobou zase vracím. Kdysi jsem hledala společný zájem, který by stmelil naše děti, a volba padla právě na keramiku. Prošli jsme kurzem a od té doby, kde je dílna a pec, tam se často utáboříme. 

Navíc jsem aktuálně vymyslela akci Slunečný kabát pro Domino, což je dětský domov v Plzni, odkud je mimochodem naše Sárinka. Přijeli jsme tam s kolegy ze seriálu Slunečná a krásně jsme vyzdobili šedivou fasádu domu vlastními výtvory. Prima nám moc pomohla s financováním barev, z čehož mám velkou radost. No a protože má Domino navíc skvěle vybavenou keramickou dílnu, hned jsem ji obsadila a jala se vyrábět svou vlastní sadu nádobí.

27 fotografií

Že by nová alternativní profese?
No to asi ne. Hrnčířský kruh neovládám, vše dělám v ruce. Ale pro vlastní potřebu nebo pro kamarády mi tenhle můj styl úplně stačí.

Charita je vám obecně velmi blízká, čím to?
Takhle jsem nastavená už od dětství. Jakmile se někde děje nějaká křivda nebo se dozvím o někom potřebném, něco uvnitř mě nutí pomáhat. Možná je to mým astrologickým znamením Lva, tohle by měl být jeden z jeho rysů – ochraňovat slabší.

Nemáte někdy pocit, že pomáháte na úkor sebe sama?
Někdy jo, ale ne v povaze té ochrany. Spíš musím občas brzdit svou intenzitu a rychlost, abych se úplně nevyčerpala. A jsem si samozřejmě vědoma faktu, že člověk musí občas myslet i sám na sebe. Ale na tohle přicházím až s věkem, energie prostě ubývá. Nejvíc to začínám pociťovat s dětmi, Lara je přeci jen ještě dost malá.

Přitom byste klidně už mohla být babičkou, nedávno jste oženila nejstaršího syna Luciána.
Tak pozor, na vnouče bych měla právě ve svém věku naopak energie dost. Být babičkou před padesátkou je podle mě to nejlepší, co se může ženě-matce stát!

Mimochodem jste se před padesátkou stala i influencerkou na sociálních sítích.
Ano, ale influencerkou proti své vůli. (smích). Stalo se to tak, že jsem byla oslovena jistou značkou ke spolupráci a součástí smlouvy byla její propagace na sociálních sítích. Jaké bylo překvapení, když se zjistilo, že já žádné sociální sítě ale nemám! Kvůli té dohodě jsem se ujala nápravy a překvapila sama sebe, jak mě Instagram začal bavit. Ne že bych ovládala všechny jeho možnosti, ještě stále mi s různými fígly musí vždycky někdo pomoct, ale učím se rychle. 

Například jsem konečně díky mé nejlepší kamarádce Adéle Gondíkové pochopila, jak je důležité v postech označovat zavináčové adresy a tím si navzájem vyměňovat sledující. Prostě je to taková hra. No a na to, že jsem nikdy neměla a nemám počítač, tak dobrý, ne?

Na Instagramu mohou fanoušci vidět i vaše fotografie z nedávných cest. Co přesně jste podnikali?
Mamce jsem už před časem darovala k narozeninám cestu do Říma, k realizaci došlo ale teprve nedávno. Naložila jsem celou naši dětskou osádku i s maminkou do minivanu, protože mě do letadla nikdo nedostane, a krásně jsme si projeli Chorvatsko, kus Itálie a samozřejmě zmíněný Řím. Třeba v Koloseu jsme byli úplně sami! Byla to nádhera a mimořádný zážitek v této neturistické době.

Jste ve věku, kdy ženy začínají urputně pracovat na své kondici. Jak jste na tom vy?
Já stále nijak. Nikdy jsem necvičila a nijak moc nesportovala, a v tomto ohledu se u mě zatím nic nezměnilo. Začala jsem ale trochu méně jíst, potřebovala jsem shodit tři kila, která se mi záhadně usídlila okolo pasu. A hle, podařilo se!

Není to ani vaše profese, co by vás nutilo k budování lepší kondice?
Já si na svou kondici nestěžuji, a hlavně, svou profesi nijak zvlášť neprožívám. Nějaká práce vždycky byla a věřím, že i bude. Prioritou jsou pro mě jiné oblasti života, než je vlastní kariéra.

Jaké například?
O těch jsem už mluvila výše, navíc jsem vždycky chtěla být tak trochu soběstačná a nezáviset na produkcích, které mě osloví ke spolupráci. Konkrétně se teď něco rýsuje v Jizerských horách, kde jsem si kdysi pořídila pozemek, z něhož snad vzejde něco, co by mě mohlo v budoucnu i zčásti živit. Ale vše je zatím ještě ve fázi zrodu. V tomhle kraji jsem navíc vyrůstala, takže kruh se pomalu uzavírá.