Michal Neuvirth o NHL i dětech
Proč jste opustil NHL?
Před dvěma lety jsem byl na operaci s kyčlemi, která se bohužel moc nepovedla. Od té doby mi trvalo dva roky, než jsem se dostal do formy. Teď mám konečně pocit, že jsem na tom fyzicky jako dřív. Během těch dvou let jsme se stěhovali, hledali dům, narodil se syn, vlastně mám to období trochu v mlze.
Nakolik vás NHL lákala?
Dostat se do NHL bylo odjakživa můj sen. V patnácti jsem odešel z rodného Ústí a tři roky hrál v Praze na Spartě za mládežnické týmy. Odsud mě draftovali do Ameriky. Neuměl jsem anglicky, ale to mi nevadilo, hrozně jsem chtěl do světa.
Co s vámi udělal úspěch?
Když se na to koukám teď, opravdu jsem ve dvaceti bral miliony a taky měl období, kdy jsem si koupil jedno drahé tričko ve všech barvách. Ale vždycky jsem myslel na to, co bude. Jako první jsem si pořídil byt v Ústí. Potom jsem postavil rodičům dům a oplatil tak rodině, že mě podporovala. Znám kluky, co měli miliony a teď nemají nic.
Michal Neuvirth Hokejový brankář a bývalý reprezentant se vrátil ze zámoří a letos posílil Spartu. Do Ameriky odešel před čtrnácti lety. Chytal v nižších soutěžích, v roce 2009 nastoupil poprvé v NHL. V této soutěži hrál za kluby Washington Capitals, Buffalo Sabres, New York Islanders a Philadelphia Flyers. V posledním z těchto týmů byl jeho spoluhráčem Radko Gudas, s jehož sestrou žije. |
Jak podpoříte kariéru dětí?
Když bude syn chtít hrát hokej nebo dcera sportovat, samozřejmě jim dokážu zajistit nejlepší podmínky, ale musejí chtít oni sami. Emilka chodí se ženou často do divadla, ale taky ji hodně baví plavání. Ať už si vyberou cokoliv, musí to milovat a podřídit tomu všechno. Když chtějí jen rodiče, z dětí většinou nic není.
Kde jste potkal Karolinu?
Hrál jsem v týmu s Gudym (Karolinin bratr Radko Gudas - pozn. red.). Karol za ním jednou přiletěla na dovolenou s mojí sestrou, s níž se předtím neznala. A tak nějak to po těch čtrnácti dnech vzniklo. Za tři měsíce už do Ameriky neletěla za bráchou, ale za mnou. Samozřejmě jsem se Radka zeptal, jestli by mu nevadilo, kdybych vzal jeho sestru na rande.
Na co vás Karolina sbalila?
Byla týmová party, slavily se narozeniny našeho kapitána a druhý den bylo volno. Karolina vařila bratrovi svíčkovou a pekla koláč a my jsme s mojí sestrou přišli na návštěvu. Svíčková rozhodla, potvrdilo se, že Karolina by byla dobrá hospodyňka (směje se), a tak jsem jí začal psát.
Jak se žije u nás a v USA?
Největší rozdíl je ve službách. Všechno je možné zařídit po telefonu, nemusíte nikam chodit osobně. Hodně jsme ten rozdíl pociťovali i s dětmi. Pro ně je vymyšlená zábava na každém kroku, a to i v dobrých restauracích. Další kapitolou jsou fanoušci. Američani jsou větší srdcaři, ale zároveň větší hejtři. Na druhou stranu sparťanští fanoušci jsou rozhodně nejlepší v republice.
Karolina Gudasová o kariéře i karanténě
Jaká jste hokejová manželka?
Jako dítě slavného hokejisty jsem věděla, jak to chodí, což je moje výhoda. Mamka musela vytvořit domácí pohodu a zázemí a nedělat Itálii. Když jsem byla s Michalem v Americe, neměla jsem pracovní, ale jen turistické vízum. Nijak mě nelákalo budovat tam nějakou kariéru, protože kdykoliv se mohlo stát, že manžela ze dne na den povolají do jiného klubu a stěhujeme se.
Karolina Gudasová Narodila se v Mnichově, kde působil její otec, hokejový reprezentant Leo Gudas. Vystudovala muzikálové herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Působí na pražských scénách Semafor a Divadlo Broadway a v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Za rok 2015 získala Cenu Thálie za roli Wendly Bergmannové v muzikálu Probuzení jara. S Michalem je od roku 2016, mají dceru Emily a syna Marka. |
Čím vás překvapil brankář?
Bratr je obránce, táta byl obránce. Netušila jsem, že s brankářem to bude ještě jiné. Překvapilo mě, jak je to náročnější, protože se na něj vyvíjí mnohem větší tlak než na ostatní hráče. Když padne gól, je to jeho chyba, dá se to na něj nejsnadněji svést. Navíc je na ledě celých šedesát minut.
Proč jste se dala na divadlo?
Stejně jako se stěhujeme s Michalem, stěhovali jsme se i s tátou. Nejjednodušší v novém místě vždycky bylo dát mě na krasobruslení. K tomu jsem měla tancování, gymnastiku, balet. Zpěvu jsem se nikdy extra nevěnovala. Až na střední škole jsem to zkusila a ve třeťáku na gymnáziu udělala konkurz do Semaforu.
Co s vámi udělala úspěch?
Myslím, že jeden čas mi trochu vlezl do hlavy, měla jsem pocit, že jsem se stala velmi úspěšnou velice rychle. Chvíli trvalo, než jsem se s tím srovnala. Paradoxně mi v tom pomohl Michal, který je úspěšnější než já, a pak naše děti, které jsem měla docela mladá. To člověku srovná životní priority.
Jak chcete rozvíjet kariéru?
V Česku jsem se vrátila do představení, ve kterých jsem už hrála, ale nová zkoušet nebudu, protože mě to tolik nenaplňuje. Musela bych být kvůli zkoušení třeba tři měsíce v práci a to nechci rodině udělat. Vymyslela jsem si ale nový projekt Karol a Kvido, takový hudebně-tanečně-vzdělávací program pro děti. Teď točíme videoklipy a od příštího roku budeme jezdit s dětskou show.
Co vám v Česku chybí?
Víc dětského světa. V Americe mají spoustu věcí – dětská muzea, dětské kroužky, dětské zpívání, všechno na vysoké úrovni. Po návratu domů mě nemile překvapilo, že tady to tak není. Že tu často vládne přístup dětem tohle stačí. To mě jako mámu štve.
Jak vás ovlivnila karanténa?
Mám pocit, že jsme se konečně zastavili. V Semaforu jsme nehráli už předtím kvůli nemoci Jirky Suchého, a tak jsem chodila do studia kvůli svému projektu. Pak jsme byli měsíc doma a dodělali na domě všechno, co jsme potřebovali. Občas jsme měli krizi, ale nakonec to pro nás bylo pozitivní.
