Bylo mu teprve osm let, když stál před kamerou poprvé. „Skvělý bylo hlavně to, že jsem nemusel do školy, zkrátka velké dobrodružství,“ vzpomíná a zároveň přiznává: „Jinak nejsem velký dobrodruh, na rozdíl od táty, který projel svět. Já po něm tenhle cestovatelský gen nezdědil.“
Po svém otci dokumentaristovi ale zdědil jméno a hlavně lásku k filmu, která v něm ovšem vyklíčila naplno až na DAMU. Tam se podle svých slov uchýlil před realitou. I do pracovního života Jiřího bohužel zasáhla situace okolo pandemie. „Moje celoživotní euforie teď sem tam zažívá propad,“ říká herec.
Byl jsem ve scénách, kdy jsem tahal maminkám z rukou řvoucí děti. Příjemný to pro mě tedy nebylo.
