Furt musím pracovat, jinak bych skončil pod mostem, říká Jiří Krampol

Před několika týdny jste slavil 83. narozeniny. Měl jste nějaké tajné přání do dalších let?
Přeji si už jen to zdraví. Všeho ostatního jsem si užil dosyta. Dal jsem si ale jeden dárek už před časem. Byl jsem se Zuzanou Bubílkovou u moře v Tunisku. Bylo to fajn, doladili jsme tam chystanou knížku, ve které se o mně čtenáři opravdu hodně dozvědí.

Týdeník 5plus2 Každý pátek zdarma

Na kterou svou narozeninovou oslavu vzpomínáte nejraději?
Nejlepší oslava narozenin byly moje sedmdesátiny. To bylo opravdu velký. Slavilo se několik dnů a přišla spousta kamarádů a známých. Třiaosmdesátka je ale také krásný věk. Tak pro mořskou želvu… (smích)

Stále ale navštěvujete fitko a dokonce máte prý i parťáka na cvičení.
Chodíme cvičit právě se Zuzanou Bubílkovou, je takovým mým motorem. Spolupracujeme spolu a je to fajn.

Lidé si vás pamatují z pořadu Nikdo není dokonalý, vybavíte si nějaké bizarní odpovědi respondentů?
Ptali jsme se třeba v Ústí nad Labem, jaká řeka protéká městem Ústí nad Labem. A padaly nejrůznější odpovědi, jen ne Labe.

25 fotografií

Na čem v současnosti pracujete? Zmínil jste knížku.
Ano, se Zuzanou dokončujeme knížku, která se jmenuje Neobyčejné povídky. Tu jsem napsal se Slávkem Šimkem. Jsou tam i scénky a kniha vyjde letos na podzim.

Prý jste s Miloslavem Šimkem navštěvovali vietnamskou komunitu a snažili se naposlouchat jejich přízvuk, z čehož prý vznikaly ty nejlepší scénky. Je to pravda?
Ano, jezdili jsme na Okoř. Tehdy jsem bydlel v Kladně, a tak to bylo asi jen devět kilometrů daleko. Měl jsem tam tehdy baráček, který jsem před čtyřmi lety prodal. Kdysi mi ho tam sehnal skladatel Petr Hapka, který přímo na Okoři bydlel.

Jiří Krampol a Miloslav Šimek na autogramiádě knihy Surio Mario v Čechách aneb Jedeme do Evropy (1996)

Nedávno jste dotočil dva nové filmy, kdy je uvidíme?
Film Stáří není pro sraby jsem točil s Tomášem Magnuskem. Měl mít premiéru už někdy před půl rokem, je hotový, ale je problém, kde ho uvést… Lidé moc do kina nechodí a režisér se bojí, stejně jako většina režisérů a producentů, aby to nepropadlo roštem. Se stejným režisérem jsem natočil i druhý film, Bastardi 4 Reparát, kde hraju šéfa mafie.

Jak se vám takový mafián hrál?
Měl jsem tam scénu s Natálií Grossovou, která hrála zdravotní sestru, a společně jsme škrtili Honzu Přeučila. Taková romantika. (smích) Je to těžký záporák, který si najme svého bodyguarda, jehož hrál Karlos Vémola. Ten mi pomáhá dostat se z nemocnice. Ještě tam má být scéna, kdy si najímám nájemného vraha, který má zabít hlavního hrdinu. Toho měl původně hrát Jean-Claude van Damme, ale prozatím se bojí sem přijet kvůli covidu. Ta scéna je ještě v uvozovkách.

Musel jste se na toto natáčení nějak speciálně připravovat?
Podobné role jsem už hrál, takže jsem věděl, jak na to.

Máte opravdu úctyhodnou filmografii. Na kterou roli nejraději vzpomínáte?
Těch rolí bylo opravdu hodně, nedá se vybrat jen jedna. Například ta v seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře, kde jsem hrál Josefa Cirkla, byla krásná. Pak jsem třeba představoval trampa v seriálu Život je pes. Je opravdu těžké vybrat, odehrál jsem ve filmu přes sto rolí.

Jaké typy postav máte nejraději?
Je jedno, jestli je to veselohra nebo drama, hlavně když to je dobré. Důležité je mít vůbec příležitost něco dělat. Vždy platilo a platí, že kdo nebyl v televizi, jako by nebyl.

Jiří Krampol ■ Narodil se 11. července 1938 v Buštěhradu, ale dětství strávil na Žižkově. ■ Vyučil se soustružníkem, pracoval jako údržbář a teprve posléze vystudoval DAMU. ■ Popularitu mu přinesly komické scénky s Miloslavem Šimkem, Petrem Nárožným a Luďkem Sobotou. ■ V 70. a 80. letech patřil k často obsazovaným hercům, později se věnoval spíše moderování, hlavně pořadu Nikdo není dokonalý. ■ Je také vynikajícím dabérem, jeho hlasem mluví například Jean-Paul Belmondo či v několika filmech také Louis de Funes. ■ Byl čtyřikrát ženatý. Prezident republiky Miloš Zeman mu v roce 2018 udělil medaili Za zásluhy I. stupně.

Je nějaký režisér, kterému byste odmítl spolupráci?
Z několika filmů jsem se takzvaně vyvlékl, ale nebyly to politické ani jiné podobné důvody, ale zkrátka jen proto, že to bylo blbý.

Prý se nechcete vzdát svého starého mobilu, se kterým neumí zacházet už ani zdatní znalci moderní techniky. Je to pravda?
Mám takovou briketu, to snad ani není mobil. Nedávno mi spadl do polévky a nešel. Říkal jsem si, co s tím, hergot, budu dělat? Zavolám si taxi a pojedu k operátorovi. Ale jak bych si ho zavolal, když ten mobil nejde? Vyšel jsem před dům, tam seděli dva mladí kluci, a tak jsem se zeptal jich: Prosím vás, pánové, rozumíte mobilům? Ten jeden povídá: Já trochu jo. Ale když jsem mu ukázal ten můj, tak odpověděl, že tomuhle teda ne. Pak se na to podíval a povídá: Vy jste si vypnul zvuk!

O dovolené už jsme mluvili. Kam byste se chtěl ještě letos vydat?
Dříve jsem jezdil pořád k moři, ale v téhle době to nejde… Sankce, očkování, kontroly, test, to mě nebaví. Pojedu ještě na Moravu, jestli se to podaří. Na Pálavu zavítám každý rok, tam se mi moc líbí.

Nedávno jste se účastnil jako porotce soutěže Muž roku. Jak byste se porotě představil vy, kdybyste byl finalista?
Jsem Jiří Krampol, je mi 83 let, jsem důchodce, ale furt musím pracovat, jinak bych skončil pod Libeňským mostem. (smích)