Kromě všech svých nejrůznějších aktivit se herec zajímá také o molekulární biologii. „Vezměte si třeba situaci, jak se spermie spojí s vajíčkem. To je vlastně ten úplně první dotyk při vzniku života. Zaujalo mě, že se pak dalších osmnáct hodin neděje nic. Teprve potom nastává uvnitř vajíčka dělení, vzniknou geometrické útvary a začne se vytvářet tělo. A nejdřív srdce. Úžasné!“ prohlásil.
Pak si položil otázku, nakolik ovlivní náš život, kdo se nás po narození první dotkne. Jestli maminka, nebo personál nemocnice. „A ukazuje se, že tento první dotek je velice podstatný. Od něj se odvíjí, co je vám vtištěno,“ míní a přiznal, že je příznivcem domácích porodů.
„To jsem. Dcera rodila doma a všichni na to vzpomínají v dobrém. Když se připravovala, v nějaké literatuře se dočetla, že se mají dětem rozmasírovat po narození zaťaté pěstičky. Následně s překvapením zjistila, že syn je zaťaté nemá. Když se na to ptala, dozvěděla se, že u dětí narozených doma to tak bývá. Není to zvláštní?“ přemýšlí Dušek.
Podle nej to mohlo být tím, že díky domácímu porodu bylo to dítě v pohodě. „Můj táta se narodil doma, stejně jako všichni jeho sourozenci. Problém je, že se systém nechce vzdát toho, aby se mohl dětí dotýkat první,“ uvedl herec.
Na úskalí porodu doma s ohledem na to, že dnešní ženy jsou křehčí a přibývá rizikových těhotenství, má jasný názor. „Myslím, že hodně záleží, jestli jste počata vědomě a láskyplně, nebo vznikáte nedopatřením, ba dokonce jako nechtěné dítě. Tyto okolnosti patrně hrají nějakou roli,“ řekl Jaroslav Dušek pro čtvrteční Magazín DNES s tím, že také o tom mluví v knížce, kterou teď zpracovává jeho kamarádka, spisovatelka Pavlína Brzáková.
„Bude se jmenovat První dotek a týká se právě těch nenápadných hypnoticko-magických rituálů, které nás obklopují a většinou si je neuvědomujeme. V těchto rituálech se odevzdává osobní síla,“ dodal.
