Miloval ji slavný psychiatr, světoznámý houslový virtuos i populární herec,
přesto nedokázala najít pevné partnerské pouto. A tak se vdala za divadlo. Zahrála si například v komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku a pohádce s Čerty nejsou žerty.
Jsem zloděj. Kradu. Všechno, co na jevišti dělám, je odkoukané. Plzeňská rodačka představovala to, čemu se říká přirozený talent. Už jako malá dělala baletní krůčky a bez dechu sledovala herce, kteří vystupovali v sále tatínkovy hospody. Když do jejich schránky pošťák omylem vhodil cizí dopis, maminka ho hbitě otevřela a našla v něm pozvánku pro malou dívku na zkoušku do plzeňského divadla. Neobtěžovala se s hledáním skutečné adresátky. Místo toho tam odvedla Janu, která roli skutečně dostala a stala se nejmladší herečkou široko daleko. Podivná hra osudu právě začala.
Myšlenkám s pečetí srpu a kladiva tenkrát věřila i Jana. Herectví brala jako službu lidu.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
