Necháte si do tvorby mluvit, nebo všechno děláte podle sebe?
Býval jsem umělec, který si do toho vůbec nenechal mluvit. Teď už dělám kompromisy. Když někdo přijde s hodně dobrou písničkou, jsem schopný si to nějak přetvořit podle svého a potom si tu písničku vzít. Udělal jsem to i s nejnovější písní Pitstop, kde hudba byla už hotová a já přepsal text, abych se do toho víc vžil.
O čem ta nejnovější písnička je?
Je o lásce, která potřebuje pauzu. Je to o vztahu, který už dlouhou dobu zadrhává a potřebuje nějaký čas na to, aby mohl dýchat. Aby si ti lidi dali prostor a mohli se za nějakou dobu znovu sejít a pokračovat ve vztahu.
Je ta píseň například i o vašem vztahu s přítelkyní?
To naštěstí ne. S přítelkyní nám všechno klape a žádná pauza nemusí být.
Jak jste se dostal do Švýcarska, kde teď často hrajete?
Můj kamarád Giovanni Bassano, Ital kterého jsem potkal v Praze, mi ukázal busking, hraní na ulici, v době, kdy jsem se rozhodoval, jestli jít na právnickou fakultu, nebo se plně živit muzikou. On jel do Švýcarska, pak se vrátil zpátky do Prahy a řekl mi, že se tam dá vydělat hrozně moc peněz, jsou tam příjemní lidi, že je to krásná země s hezkou přírodou. Tak jsem tam jel a hrozně se mi tam zalíbilo a nějak jsem tam i zůstal.
V kolika zemích jste hrál?
Jednou jsme to počítali s přítelkyní. Je to asi 60 nebo 70 zemí. Mimo Evropu jsem také hrál. Jednou jsme byli i v Číně, to bylo hodně zajímavé. Jsem rád, že jsem si to odškrtl, protože tam znovu už nepojedu.
Dá se v dnešní době vůbec uživit hudbou? Kolikrát týdně musíte hrát, aby to mělo význam?
Dá, jinak bych to nedělal. Maminka a tatínek mě neživí, živím se sám. Nabíjel jsem si hodně pusu v tom, že jsou někdy měsíce, kdy člověk vydělá hrozně moc peněz a pak měsíce, kdy nevydělá skoro nic, protože je třeba venku zima, nejsou žádné akce. Člověk musí šetřit v dobrých měsících a v těch špatných mít nějakou zásobu a mít z čeho žít.
A kolikrát týdně musím hrát? No, vlastně nemusím. Mám našetřeno tolik, že nemusím hrát třeba tři roky. Ale mě to pořád baví. Když třeba přijdu na nové místo, nebo kde jsem dlouho nehrál, jako teď v Praze, tak mě to tlačí ven, abych si zahrál.
Pocházíte z muzikantské rodiny, nebo po kom jste zdědil hudební talent?
Vůbec nevím. Mamka hrozně hezky zpívala ukolébavky, když jsme byli s bráchou malí. Možná po ní? Ale ona muzikantka není.
Co byste poradil lidem, kteří chtějí začít s hudbou?
Jestli je baví něco jiného, ať dělají radši to. (smích) Muzika je hrozně těžká práce. Všechno úsilí a energie, které jsem do ní investoval, kdybych investoval do nějakého byznysu, tak dnes mám třeba z toho ovoce asi víc. Ale jestli vás to baví, tak to dělejte. Ale musí vás to bavit hodně doopravdy. Jestli ne, je lepší jít na práva nebo dělat cokoliv jiného.
Máte nějaký sen, který byste chtěl v životě zažít?
Zažil jsem toho opravdu hodně. Občas si říkám, jestli to není škoda, že jsem to stihl do 26 let. Někdy to byly šílené zážitky, prostě toho bylo moc. Možná jsou spíš věci, které bych nechtěl zažít. Byl bych rád, kdyby ten život byl klidnější. Mohl bych se usadit tady v Praze a mít jednou rodinu. Zní to jako klišé, ale byl bych opravdu rád, kdyby to bylo klidné a nic moc velkého nedělo. Jakkoliv blbě to zní.
