Za dvacet let jsem naštval jen dva politiky, říká imitátor Jablonský

„Uplynulý rok byl pro mě stejně jako každý předešlý plný překvapení. Z profesionálního hlediska nadále sleduji politickou scénu, kde jsou stále nějaké nové náměty a nové legrace. Vždy po volbách přibývají nové hlasy. Například Ivan Bartoš, předseda pirátské strany, ten má krásný hlas. Nebo pan Fiala a Václav Klaus mladší,“ říká Jablonský v Rozstřelu a imituje přitom hlasy zmíněných politiků.

9 fotografií

„Řídím se hlavně tím, zda mě politik něčím zaujme. Pokud není až tak známý, nevadí. Naopak se ho pak snažím trochu uvést ve známost. Prvními, kdo mě přivedl k imitování, byli herci-komici. Už jako malý kluk jsem chtěl být jako oni,“ přiznává. 

V repertoáru má prý půl na půl politiky a umělce. „Svého času tam byli i účastníci reality show, ti už jsou dnes většinou zapomenuti. Skoro nikdo už si nepamatuje na Vladka Dobrovodského. Lidé si často o imitování podobných postaviček z minulosti sami řeknou. Říkají si často například o Petru Buzkovou,“ říká Jablonský.

Hlas někdejší přední političky ČSSD a ministryně školství byl tím prvním, který imitátora vystřelil do světa televizní zábavy. „Bývalý ministr zdravotnictví Bohumil Fisher měl také krásný hlas. S tím jsme se jednou viděli na nějaké akci a on se ke mně hned hnal. Bál jsem se, že mi chce dát pěstí. Ale on byl naopak moc příjemný a řekl: ‚Moc rád vás poznávám. Vždycky když vás slyším v tom rádiu, tak si říkám, co to tam zas kecám za kraviny‘,“ popisuje Petr Jablonský. 

Spisovatelka Halina Pawlowská prý naopak s imitováním sebe samé nebyla spokojená a řekla mu to. „Když jsme pak spolu vystupovali v divadle a ona viděla ty reakce lidí, vzala mě trochu na milost,“ směje se Jablonský.

Prvními diváky a zároveň největšími kritiky bývají většinou členové rodiny. „Když to podle nich není úplně ono, tak mi to hned řeknou. Hlasy, které mám rozpracované, předvádím nerad. Člověk začíná různými zvuky a skřeky a zkouší to, dokud to ucho úplně neošálíte a není tam co nejvíce těch nápodob. U většiny hlasů to trvá čtrnáct dní až měsíc. Nejvíce času mi zaberou ženské hlasy. S Halinou jsem se trápil asi dva měsíce,“ přibližuje zákulisí své práce. 

Už když Jablonský před dvaceti lety začínal, jeho práce se velice líbila herci Luďkovi Sobotovi. „On, který je trochu nesmělý, mi jednou dokonce zavolal a zeptal se mě, jestli s ním nechci oprášit scénky, které dělal kdysi s Miloslavem Šimkem, což jsme pak opravdu zrealizovali. Učili jsme se je společně na jeho chatě. Vtipné bylo, že on už si mnoho těch scének nepamatoval a já je znal stále nazpaměť,“ popisuje.

Petr Jablonský to kdysi zkoušel jako herec na konzervatoři. Ale problém byl paradoxně s jeho hlasem. „Komise mi diagnostikovala špatné sykavky a řekli mi, ať přijdu, až se naučím mluvit. Už jsem to potom nezkoušel,“ říká. 

Když imituje, nejde prý jen o hlas, ale o celkové hraní dané postavy. „Chce to do toho člověka a do té role opravdu vstoupit se vším všudy. V mé kartotéce hlasů stále nějaké přibývají i ubývají. Nemám to přesně spočítané, ale bude jich už přes stovku,“ počítá Jablonský.

Hlasy může studovat díky videím na internetu, jak to však dělal před lety? „Dnes je to určitě o dost snazší. Když jsem v roce 1999 ve svých dvaceti letech začínal, měl jsem diktafon a musel jsem za těmi lidmi chodit,“ vzpomíná. Když chce dnes někoho napodobit, sleduje prý daného člověka a představuje si, že je to on sám. „Tím se mi daří rychle se do té figury dostat. Napodobit lze každý hlas. Jde však o to, jak dobře a jak mi ta role jako imitátorovi sedí,“ říká. 

V České republice jsou podle Petra Jablonského tři imitátoři jeho typu. „Já, kolega Martinák a Faltus. Každý děláme trochu něco jiného. Pak jsou další, kteří si tak ani neříkají. Třeba Zdeněk Izer a Vláďa Hron.“

„Imitátorství je řemeslo. V první řadě je důležité, aby měl člověk nějakým způsobem správně posazené hlasivky, hudební sluch, pozorovací a herecký talent. Navíc nejsem prvoplánový exhibicionista. Jsem trémista. Už jako dítě jsem byl velmi uzavřený a zakřiklý. Ani dnes rozhodně nejsem ten, který by se sám ujal slova a předváděl se. Jsem takový introvertní extrovert,“ směje se Jablonský. 

Češi mají podle něj své oblíbené stálice, které opakovaně vyžadují. „Kromě Buzkové je to v politice například pan prezident Miloš Zeman a bývalý prezident Václav Klaus.“

Od imitátorství se Jablonský nyní snaží posunout dál. „Před létem jsem se registroval v největších castingových agenturách a doufám, že mě někdo z režisérů pozve na casting k filmu. To je pro mě zatím pole jen lehce zorané. Ve volných chvílích se snažím připravovat scénář a také se věnuji muzice. Třeba ještě po čtyřicítce založím kapelu, co já vím,“ směje se.

Imitování jde podle Petra Jablonského ruku v ruce se satirou. „Zprostředkovaně jsem se dozvěděl, že za celých dvacet let byli dva politici, kteří to neskousli a něco je naštvalo. Myslím si, že to bylo tím, že jsem tehdy opravdu trefil hřebík na hlavičku. Například pan prezident má ohromný smysl pro humor. Ega některých našich politiků jsou však tak vysoko, že nesnesou, když upozorníte touto formou na vážné téma,“ míní imitátor. 

„Při práci u mě funguje autocenzura v tom smyslu, že nikoho neurážím a snažím se být slušný. Záklopku však nemám a nebojím se, že budu někde popotahován. Mě osobně nikdo nevolá. Dotyční si pak stěžují spíše u odpovědných redaktorů, se kterými řeší, když jim něco vadí,“ dodává.