Timko z No Name: Občas si lezeme na nervy, ale víme, jak tomu předejít

Je rozdíl mezi koncerty v Česku a na Slovensku, co se fanoušků a atmosféry týče?
Když fanoušci, posluchači a diváci znají vaše písničky, tak je jedno, jestli hrajete v Michalovcích nebo v Karlových Varech. Momentálně jsme na akustickém turné, které startovalo ve Zlíně a máme za sebou Jihlavu,  Budějovice, Náchod, Pardubice, Trenčín, Poprad. Teď nás čeká Cheb a západ Čech. Končí to Prahou a každý ten koncert je specifický, jiný. Ale že by to bylo takové, že někde je to tišší, intenzivnější, to se nedá říci. Je pravda, že zpěvák, ale to třeba i moderátor, musí ten koncert trochu uzpůsobit podle toho, jestli hraje ve Zlíně nebo v Ostravě. Ale my ty okrsky už známe. V rámci  znalostí slovenštiny nebo češtiny je to úplně jedno.

7 fotografií

Vaše kapela funguje od roku 1996, teď hodně koncertujete. Nelezete si na nervy? 
Určitě ano, ovšem víme, jak tomu předejít. Ale recept vám nepovím, protože byste byli úspěšní všichni ostatní. 

Setkali jsme se na oslavě 20. narozenin Rádia Impuls. Co se vám vybaví, když se řekne jeho jméno?
Aktuálně dvacet let. To je samozřejmé, ale hlavně ta obrovská práce, kterou udělali pro posluchače v České republice, protože já tvrdím, že rádio, které v dané krajině vysílá a nehraje domácí muziku, je takové málo záslužné. Lidé se rádi ztotožňují s vlastním jazykem, hlavně přes hudbu. Je to dokázané. Když naši předkové chodili třeba sekat trávu nebo pást dobytek, tak si vždycky zpívali. A já si myslím, že rádia právě zastupují tu sféru národa, že si člověk zazpívá, zavzpomíná a někdy i popláče. Jsem rád, že česká muzika má na Impulsu na růžích ustláno a to, že my jsme tady jako součást těchto gratulací, to je sen každé slovenské kapely. Takže si toho vážím, neberu to jako  samozřejmost.

Vzpomenete si, jakou písničku vaší kapely hráli v Rádiu Impuls jako první?
To vím přesně, byla to písnička Žily, protože na Slovensku jsme startovali písničkou Ty a tvoja sestra a v Čechách jsme startovali písničkou Žily. Potom Sestra Žily doběhla, na Slovensku Žily doběhly Sestru a byl to takový obrácený tandem. Myslím, že to bylo někdy okolo roku 2003.

Jak jste žil vy v době, kdy vám bylo dvacet a slavil tyto kulatiny?
Úžasně, protože nebyly chytré telefony, videa lidí, kteří se společensky unavili. Takže jsem velmi rád, že jsem si svoje intenzivní a hektické mládí odbyl bez  toho, že by mě někdo fotil a natáčel, když jsem byl v nějakých nekomfortních situacích. S těmi dvacetiletými lidmi máme nonstop kontakt, protože já i kolega klávesák Zoli učíme herce zpívat na střední i vysoké škole.

Vy jste zmínil chytré telefony. S tím samozřejmě souvisí internet a sociální sítě, které v dnešní době mohou novým objevům pomoci se prosadit. Na druhou stranu jich je takové množství, že se to těžko hledá. Myslíte si, že v minulosti bylo těžší prosadit se?
Je jiná doba, jiný způsob a ty technologie se nedají oklamat a vždycky to bylo nějak jinak. Říká se, že správný algoritmus pro úspěch neexistuje. Já například vnímám velmi intenzivně kapelu Mirai. Mám je rád, jsou to fajn a talentovaní chlapci, kteří se v České republice prosadili velmi intenzivně i přes to, že těch technologií jsou mraky. Takže si myslím, že když je skutečně něco, co stojí za to, tak se ta kapela, zpěvák nebo zpěvačka prosadí tak či tak.

A co byste popřál Impulsu ke dvacátým narozeninám?
Říká se, že s dítětem je nejtěžších prvních padesát let. Takže Impuls ještě má před sebou cestu, aby se úplně osamostatnil od mámy a táty, ale myslím si, že započal dobrou práci. Slyšeli jsme, že už třináct let je na vrcholu českého éteru. Takže fungujte dále.