Za kmotra knihy Milý Bene jste si vybrala Bena Cristovaa.
Halina: No protože je krásný, šikovný, talentovaný a hodný! Strašně mile, přátelsky a laskavě mluví a jestli jste si tady všiml, tak on je skromný. On vždycky čekal nejdelší frontu, až mi to bylo blbý (smích), že je to můj kmotr a že stojí vzadu. Já jsem si ho vybrala, protože je strašně sympatický.
Oblékla jste se do černé, máte vínový baret s včelí broží. Podle čeho volíte náhrdelníky a doplňky? Mají něco symbolizovat?
Halina: Ta rádiovka, kterou mám na hlavě, už byla s tím, proto jsem si ji koupila. Znamená to, že jsem pilná jako včelička. Tohle je má třicátá čtvrtá kniha. Notabene můj tatínek byl básník a měl umělecké jméno Džhmil, což je ukrajinsky čmelák. Takže mám na hlavě ještě takový rodinný odkaz.
Vaše kniha je na pultech knihkupců čerstvě, ale máte už rozepsanou další?
Halina: Nemám ji rozepsanou, já jsem vždycky po smlouvách. Jsem ten, co odevzdává všechno, i když už je to hrozně pozdě, ale dlouze o tom přemýšlím dopředu. Chtěla bych napsat příběh o mojí ukrajinský babičce.
Během psaní jste si něco smazala. Stalo se vám to poprvé a změnilo to potom nějak příběh?
Halina: Nestalo se mi to poprvé. Ale poprvé se mi stalo, že to byla více než třetina knihy. To bylo asi nepříjemné. Střípky paměti mě vracely do toho, abych psala to, co si pamatuju, ale přeci nepamatovala jsem si to úplně. Tak jsem měla pocit, že to není ono. Vlastně jsem se korigovala a chtěla jsem to znovu prožít a znovu vymyslet. Psala jsem to prostě dvakrát. Bylo to o to víc práce a o to víc mi to pak vadí fyzicky, protože mě pak bolí pravá ruka, jak se u toho nějak blbě vytáčím u počítače. V tom to bylo nepříjemné.
Halina Pawlowská a její dcera Natálie
Přišla vás na křest podpořit dcera. Navrhujete spolu oděvy. Kdo je první kritik, když spolu tvoříte a modely jsou ještě na papíře?
Natálie: Máma. (smích) Máma je první kritik, protože je to v podstatě cíleně na ní a na plnoštíhlé ženy.
Halina: Naší touhou je, aby ty šaty slušely jak štíhlým, tak plnoštíhlým a víc než plnoštíhlým ženám, prostě boubelkám. Aby nebyly trestané za to, jak vypadají, tím, že se jim navrhne něco hnusného. Tady ty štíhlé krasavice to mají krásné a tamty oblíkneme do nějaký hrozného hnědého hábitu, jo? Odporného. Takže šaty, které navrhujeme, mohou mít všechny ženy bez ohledu na to, kolik mají kil i let.
Šla jste někdy do butiku, jen tak lišácky je popíchnout, že nemají ty správné velikosti?
Halina: Já jsem najednou pochopila princip a že e-shopy jsou úžasné. Tam máte všechny velikosti. Oni i ti Italové a Francouzi, kdy Francouzky jsou hubeňoučké a Italky štíhlounké, mají větší velikosti. Vyrábějí je, jenom do těch butiků sem se nedováží, protože si nákupčí vyhodnotí, že to neprodá. „Za tuhle cenu si to bába nekoupí!“ řeknou. Nebo: „Nezasluhuje si to! Protože je tlustá, tak nemá mít ty hezký šaty!“ Ale oni existují, takže to mě na tom štve. Nás inspirovala trochu francouzská móda. Francouzky, Pařížanky, jsou velice štíhlé, vypadají jak slámka. Jsou malinké, hubeňoučké, ale oni prostě vyrábí veliké velikosti. To je fascinující.
Halina Pawlowská a její dcera Natálie
Natálie, jakou módní průpravu vám dala maminka?
Natálie: Těžko říct, máme asi obě rády černou, a tak nějak…
Halina: Já musím říct, že jsem Natálce nedala průpravu. Natálka měla vždycky svůj vkus a vždycky se mi líbil. Kdybych nebyla její matka, tak řeknu: „Za její figuru bych vraždila!“ Ona má přesně tu postavu, po které já toužím. Takovou bych chtěla mít. Říkám: „Máš štěstí, že jsi moje dcera.“ Ještě má něčím podobný vkus, tou černou a určitými jednoduchými liniemi, asi ženská móda.
Rozmlouvala jste někdy mamince, co nosí, nebo si brala na televizní obrazovku?
Natálie: Ne, to rozhodně ne. To myslím nikdy nebylo nutné.
Nevěřím hubeným spisovatelkám, říká Pawlowská |
A vy dceři?
Halina: Já bejt dcerou, tak bych byla vyzývavější, já bych na sebe… Víte, že nemůžu, ale takový šortečky bych si dala. To jsem ti jednou něco koupila a ty jsi se na mě dívala, že jsem zešílela. Něco strašně sexy jsem jí koupila. Prvoplánově, uznávám.
Takže ženy, které se chtějí cítit sebevědomě, by si měly pořídit vaše šaty?
Natálie: To by měly! (smích)
Halina: Teď v nich třeba na StarDance na zkouškách tančila Tereza Černochová, která je krásná žena. Právě jí moc naše šaty slušely a ještě jí byly pohodlné. Takže fakt sluší! Když Španělky tancují flamenca, tak mají podobný styl šatů. Ale my máme hodně stylů. Já mám třeba teď taky naše a ty jsou takové kombinace úpletu a sukně.
Můžeme vás poprosit závěrem o nějaké vánoční přání čtenářům iDNES.cz?
Halina: Já jsem tady pronesla jedno přání, jestli ho mohu zopakovat. Protože to si myslím, že se hodí pro současnost a je mi to blízké. Řekla bych: „Děkujme za každé nové ráno, děkujme za každý nový den a ať si brzo všichni můžeme říct, že pandemie byla jenom těžký sen.“ A pak bych řekla: „Buďte rádi, že máte zdravé tělo a že máte zdravou duši a pamatujte, že dobré skutky vždycky sluší!“
13. října 2021 |
