Budou Vánoce. Chlapi nechávají často vše na poslední chvíli. Jak jste na tom vy? Řešíte dárky s předstihem?
Přiznám se, že neřeším. Mám tři děti a dva vnuky, takže budu pátrat, kdo z nich co potřebuje, nebo chce. Ale času je ještě dost.
Stalo se vám, že jste někdy nakupoval dárky až 24. prosince dopoledne?
To se mi nikdy nestalo. Většinou totiž bývaly vánoční koncerty a to jsme jezdili mimo Prahu po republice. Přespávali jsme v různých městech, dopoledne nebylo co dělat, tak jsme chodili po ulicích a když se nám něco za výlohou líbilo, tak jsme to koupili. Teď je zase času dost, protože nás covid přibrzdil ve vystupování. Sice tam nějaká vystoupení ještě mám, ale jestli budou, to je ve hvězdách.
Doba není jednoduchá. Ale jaké to bylo dříve? Kdybyste srovnal honoráře nyní a třeba v druhé polovině osmdesátých let, nebo po převratu?
Víte co, já to nějak nedokážu srovnávat. Já jsem měl vždycky slušné živobytí, ale nikdy ne tak, abych si mohl dovolit drahá auta a drahé věci. A ani mě to celkem netěšilo, já jsem nikdy netoužil mít nějaký sporťák. Stačilo kvalitní auto, které mě odveze z bodu A do bodu B v tu dobu, kdy to potřebuji. Honoráře tenkrát asi nedovedu přepočítat na dnešní dobu. Jestli tehdejších šest set korun za koncert je dnešních šedesát tisíc? To nevím.
Myslím si, že tenkrát to bylo dost a koncertů bylo hodně, takže se to nastřádalo dohromady. Byly to velmi slušné peníze. Teď jsou samozřejmě kumštýři, kteří to umí a dokážou vyprodat O2 arénu. To v případě muziky, kterou dělám já, v podstatě neexistuje. Žádný instrumentalista sem nepřijede, aby vyprodal tak velkou halu. Já jsem pořád v nějaké střední kategorii, by se dalo říci.
Ukrajoval vám v minulém režimu Pragokoncert hodně procent z toho, co jste vydělal, nebo jste měl nějaké lepší smlouvy?
Měl jsem úplně stejné smlouvy jako všichni. Tam nebyla nějaká sorta, která by to měla jinak. Ani Karel Gott. Ten jako národní umělec měl o něco vyšší honorář. Ale nebylo to, jako když se dá dělat hala na procenta. To v té době ještě neexistovalo.
Karel Gott, Ladislav Štaidl, Karel Svoboda a Felix Slováček na udělení Zlaté desky Supraphonu Karlu Gottovi (Praha, 2. září 1983)
Už víte jak a s kým budete trávit letošní vánoční svátky?
S tím bych potřeboval poradit! (smích) Určitě budu s dětmi. S Lucií už asi ne, protože to už není tak, jak to bývalo. S Dádou taky ne, taky to není, jak to bývalo. Takže asi odjedu s dětmi na chalupu nebo někam.
Dočká se od vás Dáda nějakých pěkných dárků?
Takové ty dárky, které jsem kdysi dával, jako třeba nějaký šperk? Na to už dneska ani není doba. Zaprvé se šperky jako takové nedají nikam vzít. Kožich, ten si žena ani neobleče, protože by jí ho posprejovali. Takže jsou to spíš takové radosti jako hezká vůně, nebo šála, ještě sám nevím. Musíme se projít po nějakých outletech a něco sehnat! (smích)
Felix Slováček zkolaboval za volantem. Skončil v písecké nemocnici |
Co byste vy sám rád dostal od Dády?
Já jsem zakázal, aby mi někdo něco dával. Co se týče oblečení, všechno mám. To nemůžu vynosit, ani kdybych tu žil dalších sto let. A myslím si, že to není na pořadu dne, abychom si něco dávali.
Dnes jsme se potkali na křtu videoklipu influencerů z TV Twixx. Jak pohlížíte na tuto generaci, která se živí již čistě na internetu?
Je to taková doba, já tomu přeji. Když to někdo umí, tak proč ne? Já, kdybych to uměl, tak bych se objevoval na sociálních sítích jako muzikant. Jsou takoví hráči jako je saxman Drtina. Já to neumím, jsem taková ta stará škola. Já musím přijet osobně na koncert a zahrát.
Ale s technikou si rozumíte, ne? Fax už doma jistě nemáte.
Ne, tak ten samozřejmě nemám. Mám všechny vymoženosti, od Facebooku přes tyhlety sociální WhatsAppy a já nevím co všechno.
14. června 2021 |
