Co chcete posluchačům předat svou novou bilingvální písní By Now?
Smetana: On to řekne Jordy, protože on tu písničku složil za jednu noc. A složil ji tak výborně, že o ní bude určitě výborně mluvit.
Haj: Ta písnička byla napsaná na Bali, když jsme tam byli skoro dva měsíce v kuse. Bylo tam hrozně virtuálních nomádů, lidí, co mají někde svoji domovinu a rozhodli se ji na nějaký čas odříznout. My jsme tak pozorovali, jak sedí v kavárnách, každý úplně z jiného místa, s nějakým backgroundem, který mu méně či více schází, nebo taky vůbec. A tohle je loveletter holce, která odjela z pocitu, že jí je dvacet a už se cítí stará. Je to dopis, co někdo píše holce, která má něco, čemu se dnes třeba říká burn-out syndrom, a prostě zmizela z toho svého zázemí, které měla, hledat někam úplně nové krajiny, nové lidi, nové podněty a snaží se tím vyléčit svoje srdce, které se jí zdá, že má už ve dvaceti zlomené navždy.
Jsme u vás zvyklí na angličtinu, ale proč jste se najednou rozhodli i pro francouzštinu?
Smetana: Protože ačkoliv tu písničku napsal Jordy a k jeho textařství se nechci vůbec ani přibližovat, protože nemám šanci, tak jsem zvolila jiný jazyk, aby se to nemohlo porovnávat. Ta francouzština je pro mě stejně zpěvná jako angličtina, tak se to nabízelo.
A teď máte s By Now jednu horkou novinku. Přihlásili jste se do Eurovize.
Smetana: Je to tak. S touto písničkou máme od začátku vyšší ambice než obvykle. Videoklip jsme díky silným partnerům mohli natočit přesně tak, jak jsme si vysnili. Sluší se poděkovat i velkorysosti Grandhotelu Pupp, kde nás tolerovali několik dní. A ano, písničku jsme přihlásili do Eurovize, protože bychom strašně rádi představili naši hudbu evropskému publiku. Máme šanci jedna ku sedmi, že v květnu pojedeme reprezentovat Česko na mezinárodní kolo do Itálie, a moc bychom si takové příležitosti vážili. Kdo by nás v tom chtěl podpořit, může pro nás hlasovat do 15. prosince na stránkách nebo v aplikaci Eurovize.
Blíží se Vánoce. Co byste si přáli?
Smetana: Já bych si přála turné po Evropě v příštím roce.
Haj: Ondes Martenot, ale oni jsou asi tři na celém světě a stojí asi dva miliony, takže…
Jak u vás probíhá Štědrý večer? Kdo například vaří večeři?
Smetana: Vaří Jordy, jeho bratranec a bratrancův bratr, takže další bratranec. Tedy osazenstvo Jordy, Givi, Theo vaří úplně úžasnou rybí polévku, dělají skvělý roastbeef. Občas si Jordy pořeže ruce z toho, že se snaží otevřít ústřice. A pokud jde o mě, tak myslím, že jsem toho nikdy moc na Vánoce kulinářsky nepředvedla. (smích)
Haj: To předvádíš ostatních 364 dní. Ne, fakt, Vánoce si bereme na starost s klukama, vaříme vždy francouzskou polévku, seženeme kosti od rybářů ze všech více či méně exotických ryb a co nejvíc skeletů a kostí a pak z toho vaříme poctivou bouillabaisse.
Smetana: Hodně šafránu.
Nás tedy zajímá to konkrétní štědrovečerní menu.
Haj: Je to ta úžasná polévka z mnoha skeletů sehnaných zadarmo po Praze. Já je totiž vždycky třiadvacátého ráno vyrazím shánět. Všichni, co prodávají mořské plody nebo ryby, tak vědí, že přijedu třiadvacátého s igelitkou.
Smetana: Z menu je tohle předkrm a ten je tak dobrej, že je pak docela dlouhá přestávka. On je totiž dobrý a sytý.
Haj: Jo a pak dělám ještě roastbeef. Takový opravdový, krásný, a když ho přepečeme, což se občas stane, tak jsme z toho všichni smutní, ale lidi, co ho jedí, ne.
Smetana: Oni ho občas přijdou sníst lidi z naší rodiny, co si předtím už dali doma řízek, bramborový salát a jsou s tím přepečeným roastbeefem úplně v pohodě, protože myslím, že už ho jedí tak ze zdvořilosti. Celkově naše rodiny slaví Vánoce u nás a pak ještě u sebe a ještě my u nich a pak ještě u nás. Takže těch večeří je víc, třeba tři nebo čtyři. Vlastně každoročně.
Haj: A ještě týden předtím má Lennonka narozeniny, takže to je období, kdy se hodně večeří týden po sobě.
Starší dcera určitě maluje přání Ježíškovi. Co tam bývá? Barbie?
Smetana: Loni mi diktovala první dopis Ježíškovi, protože jí byly necelé čtyři roky. Letos si myslím, že jí to poprvé budeme diktovat my. Samozřejmě podle toho, co si bude přát ona. Budeme jí akorát diktovat písmenka, takže si ho už poprvé napíše sama. To už dá. Mám takové přání, že to Lennonka zahájí nebo uzavře přáním pro sestřičku Arielku. Tomu pevně věřím, že se to stane, že kdyby se to náhodou nestalo, tak úplně přehodnotím pohled na svou starší dceru. (smích) Ale ne, myslím, že je velkorysá.
Haj: Já myslím, že když to svoje přání takhle párkrát vyslovíš, tak Lennonka si to nahraje do systému a pak to udělá.
Vy dva asi nebudete z těch, na které doléhá a ovlivňuje je šílená vánoční masáž, ale taky musíte shánět dárky. Zhostíte se toho online, nebo v kamenných obchodech?
Smetana: Já vozím dárky z cest celoročně a mně se nejvíc líbí obdarovávat lidi tím, co si sami neseženou nebo nevymyslí. Takže v kategorii nevymyslí jsou to zážitky, že je posílám na různé večeře, do podniků, o kterých vím já, a oni ne, takže něco zažijou... A ta první kategorie jsou věci, co my potkáváme na cestách. Vozím vždy něco hezkého, co když mi takzvaně cvrnkne do nosu, tak si k tomu přiřadím toho obdarovaného. A teď se z toho právě stává rozhovor, který Lennonce před Vánoci pustit nemůžeme. (smích)
Haj: Já to dělám takhle. Každý rok si řeknu prvního října, pak listopadu, pak prosince, že tento rok všechno objednám online, protože to je vlastně hrozně rozumné. Potom nebudeš v deliriu běhat toho čtyřiadvacátého po Praze a shánět dárky, co vlastně ani kupovat nechceš. Stát fronty a neužiješ si Štědrý den. Každý rok si toho třiadvacátého uvědomuji, že jsem věci neobjednal, že nemám nic, a jdu shánět ty dárky.
To je nepředstavitelný. V kolik hodin pak dorazíte domů ověšený taškami?
Haj: Nejdřív všude seberu ty kosti a pak začnu shánět dárky a začnu si uvědomovat, jak neznám Prahu. Jak nechodím do obchodů a nenakupuju, tak vlastně nevím, kde co je, tak začnu všem volat. Tím vlastně zabiju tu romantiku už úplně.
Smetana: No hlavně ty sváteční i předsváteční dny pak ničíš i těm dalším lidem.
Haj: No jasně, a pak přijdu, není čas vařit polívku, začnu ji vařit pozdě, pak musím vyrazit na jednu z těch večeří našich rodin, co pak mají přijít.
Smetana: Strčí se roastbeef do trouby a po návratu z druhé večeře u rodin je roastbeef přepečenej.
Haj: Zhruba kolem půlnoci čtyřiadvacátého zjistíme, že se všechno stihlo, všude jsme byli a všichni se najedli, každý dostal dárek a byl spokojenej.
Jste veřejně známý pár, spousta lidí vás sleduje z adorace, někteří na vás mohou pohlížet kritickým okem.
Haj: Sjeď si pak na komentáře pod tímto rozhovorem a uvidíš kritické oko par excellence. (smích)
Co jsem postřehl, tak vy svoje děti do médií necpete. Děláte to pro to, aby vám to pak někdy v dospělosti neomlátily o hlavu?
Smetana: No kdybychom k sobě byli úplně upřímní, tak my je docela cpeme na sociální sítě, což jsou média. Děláme to pro to, když budu mluvit za sebe, protože jsem strašně pyšná maminka. Když si Arielka začne třeba sedat, tak mám pocit, že to je neuvěřitelné, musí to každý vidět a je to to nejroztomilejší, co se kdy stalo. U Lennonky už je to ve fázi, že je to to nejnadanější a nejchytřejší, co na světě zaznělo. Takže to je nějaký nekontrolovatelný exhibicionismus, kterým trpí hodně rodičů, a samozřejmě, že v té veřejně viditelnější poloze je to něco, co by měl člověk zvažovat. Takže já to vždycky zvážím a ve dvou třetinách případů si to zveřejnění pak povolím. A ano, možná nám to jednou omlátí o hlavu, ale myslím, že všichni svým rodičům mlátíme o hlavu leccos, takže kdyby tohle bylo to hlavní, tak je to vlastně ještě docela dobrý. (smích)
Národní kolo Eurovize 2022 má sedm finalistů včetně Emmy Smetany |
Jak to máte vy, Joradne?
Haj: Hele, já nevím. Já žiju v sociální bublině a mám pocit, asi ne úplně správnej, že lidé, co mě sledují na sociálních sítích, jsou stejná sociální bublina jako lidi, kterými se obklopuji. Takhle to i komunikuji, takže si tam vlastně dávám volně děti, život. Nějak ho sdílím nebo střípky z něj. Pravda je vlastně taková, že nedostávám žádné naštvané feedbacky. Víš, jak byla třeba ta kauza, jak jsem chodil s Arielkou po ulici? Někdo vzal to video, nasdílel ho na naštvané matky a teď ty matky útočily na špatnou matku. To video jsem měl já, ale ke mně se nic nedostalo. To je úplně úlet. Teď jsem si zavařil, ale ke mně se opravdu nic nedostalo. Lidi to nasdíleli a posílali hejty Emmě, jedna, dva, tři, padesát a mně nepřišlo nic nikam. Mně nikdo nic nenapsal. A přitom já jsem ten aktér, já jsem ten vrah, že jo.
Smetana: Ale já jsem dopustila to týrání a ještě jsem ho dokumentovala! Já jsem ta dokumentaristka, to je možná o něco cyničtější. Já nevím.
Haj: Tady máš úplně dostopovatelného týrače. To je on v tom videu! Ke mně se nic nedostalo. Já jsem nad tím i přemýšlel, jak je to možné, a udělal jsem Q&A, což moc často nedělám. Říkal jsem si, co se mě asi tak lidi zeptají? A teď mi přišlo asi tak milion dotazů: A kdy bude deska Dema? Kdy ty vydáš sólovku? Co ten zrušený koncert? Lakuješ si nehty? A nic! Tam třeba z dvou set dotazů byl jeden, kde bylo: To je ale den na to udělat Q&A’s, což? Smajlík. Já si uvědomuju, že mám fakt skvělé lidi, co mě sledujou, asi fakt chápou můj humor. Ty máš taky na Instagramu lidi, co tě mají rádi...
Smetana: Já myslela, že řekneš: Ty máš taky humor. Já mám humor. (smích)
Pustili byste si do soukromí kamery a nechali si zdokumentovat život, jak je to zvykem například v amerických reality shows?
Haj: Jako Kardashians?
Smetana: Ne.
Haj: Ne. Vůbec. Ale bylo by to, a teď mluvím čistě jako filmař, fakt maso. Skvělé. Ale to se nikdy nestane.
Proč? Máte z toho strach? Respekt?
Smetana: Ne, ale myslím, že jsou věci, které si člověk střeží a váží si jich i proto, že jsou jenom jeho. Že si je teda sobecky nechá.
Haj: Já jsem zase skálopevně přesvědčený o tom, že devadesát dva procent toho, jak žiju, co říkám a jak my dva spolu komunikujeme, je často velice humorný, ale taky absolutně nepřenosný pro širší svět. Myslím, že bychom z toho… Já bych z toho nemohl vyjít dobře. Mě by museli zavřít nebo hospitalizovat. (smích)
Smetana: A není potřeba se exhibovat!
6. října 2021 |
