Účast ve StarDance vám prý nabízeli už několikrát, ale vždy jste odmítla. Stejně jako účinkování v show Tvoje tvář má známý hlas. Dokonce jste prohlásila, že vám kromě talentu na zpěv chybí i choreografická paměť. Co se tedy změnilo, že jste letos kývla?
Před mnoha lety jsem byla na jednom semináři a tam jsem během práce se sněním měla velmi živý, intenzivní sen, jak tančím ve StarDance. Měla jsem tam žluté šaty a nadávala jsem, že mi nesluší. A tento prožitek mě vnitřně naladil, takže když mě pak produkce oslovila, nepřekvapilo mě to. Nicméně jsem čekala na správná znamení a k této konstelaci došlo až při třetích námluvách. Až teď jsem v ideálních životních okolnostech. Je to pro mě výzva, ve které „zabiju několik much jednou ranou“, což mám ráda.
Zásadně mě uklidnil a inspiroval Jaroslav Dušek, s nímž jsem se setkala, když mi bylo jedenadvacet. Byl v mém životě první osobou, která mluvila a žila to, o čem já do té doby jen četla.
