Všichni vás máme v povědomí z pohádek Z pekla štěstí, hrála jste i seriálové mrchy. Sednou vám tyto negativní role vždy lépe?
To já nemůžu říct, jestli mi sednou lépe, nebo hůř, protože zase v divadle mám komediální role. Ale první potvoru mi vlastně dal pan režisér Zdeněk Troška v pohádce Z pekla štěstí, kde jsem hrála Doru. Pak to byla ta úžasná potvora Andrea, kterou jsem hrála pět nebo šest let, a myslím si, že diváci a hlavně divačky ten seriál milovali, protože dodneška se na něj koukají, píšou mi dopisy, maily. Možná tam bylo vidět, že jsem to hrála s velkou chutí.
Ta vaše role byla uvěřitelná. Stávalo se vám pak, že když jste přišla do butiku, tak k vám přistupovali s velkým respektem?
Nejenom do butiku, ale i třeba do kavárny nebo restaurace. Ale já jsem tam přišla s manželem, objednala jsem si cappuccino a vodu a oni zjistili, že jsme asi docela normální a že jsme docela slušný lidi. Tak na nás pak vždy byli také hodní a milí.
Přijde vám, že teď máte přece jenom něžnější image?
Já takhle vůbec nepřemýšlím. Vždycky vezmu nějakou postavu, jsem ráda za každou roli, kterou mohu hrát. A nepřemýšlím, jakou mám image. Kdo mě trošku zná, tak mě má rád. A kdo mě třeba nemá rád, tak když přijde do divadla, tak mě začne mít rád.
Zahrála jste si i v pokračování Arabely. Jak na to vzpomínáte?
Velmi ráda. Na hezkou práci vzpomínám samozřejmě ráda a tím, že to je pohádkový seriál, tak to opakují velmi často. Moc ráda vzpomínám na kolegy a na pana režiséra.
Dana Morávková a Petr Malásek (4. srpna 2021)
O vás jsme se poslední dobou mohli dočíst, že máte nové bydlení. Je snové?
Je to naše snové bydlení. Ale není nové, my tam jsme už asi dva roky.
Přála jste si vždy velký šatník? A kolik máte párů bot?
Já jsem měla šatnu i v bytě. Boty nepočítám, já se nechci rozvést.
Musíte před manželem skrývat tašky, když přijdete z butiku?
Nemusím nic skrývat a naopak manžel je rád, že třeba spolupracuji s kabelkami, protože ušetřím. A on ušetří. Už je nemusí kupovat.
Vy kabelky i navrhujete. Kolikátou kolekci jste už letos představila?
My spolupracujeme s Elegou asi deset let a vždycky děláme dvě kolekce. Jaro/léto, podzim/zima. Teď ta doba byla trošku složitější, protože když jsme měli prezentace kabelek, tak tam nemohli být diváci, respektive divačky, dámy, které mají naše kabelky rády. Ale pevně doufám, že další kolekci bychom měli odprezentovat v září a že už tedy bude veřejná.
Když jste ještě nenosila svoje kabelky, jaké návrháře jste milovala?
Určitě jsem vždycky toužila po kabelce od paní Chanel. Ale kdysi byly nedostupné i pro mě a jenom jsem je obdivovala na obrázcích.
Dana Morávková se našla v navrhování kabelek.
Vy se nebojíte obléct si i cyklistické šortky. S tím se pojí i jeden zážitek. Co se vám přihodilo?
Manžel mi říkal, že pojedeme zkontrolovat chatu a že to bude tak dvacet kilometrů na kole tam a dvacet kilometrů zpátky. Nikdy nevěřte manželovi, když vám říká, že je to dvacet kilometrů! Je to vždycky víc. Tam to bylo třicet, zpátky to bylo třicet. A když vám řekne, že je to mírný kopeček, tak šlapete jako Večerníček! Ale nejvtipnější na tom bylo, že jsme tam dojeli a zjistili jsme, že nemáme klíče, tak jsme se zase otočili a jeli jsme zpátky domů.
My jsme teď spolu v Jablonci nad Nisou na letní scéně 7 pádů Honzy Dědka a vy se tu prý nebojíte probírat ani sex?
Pokud se mě Honza Dědek zeptá na mé sexuální zkušenosti, tak to uslyšíte a uvidíte. Já jich teda moc v životě neměla, ale pár pikantních historek mám.
Od maminky jste dostala nějakou knížku s úvodním tématem.
Ano. Kdysi jsem od maminky dostala knížku, kterou si jistě budou pamatovat dámy a ženy v mém věku – vy jste mladinký, vy si to pamatovat nemůžete. Ta knížka se jmenuje Děvčátko, na slovíčko. Dostala jsem ji ale až v osmnácti.
Dana Morávková (14. května 2021)
Letos jste oslavila kulatiny. Prožívala jste je nějak zvláštněji než ostatní narozeniny?
Vůbec. Chtěla bych poděkovat všem známým i neznámým, protože jsem dostala strašně moc krásných přání, mailů. Lidi mi psali na Instagram, na Facebook, že mi gratulují k narozeninám, a já si toho opravdu velmi velmi vážím. Protože jsou to lidé, diváci, kteří přijdou za mnou do divadla, koupí si lístek, zapnou si seriál, jdou do kina, podívají se na televizi. Takže mi udělali obrovskou radost a je to hezké, když máte narozeninový den a opravdu celý den přicházejí takhle krásné zprávy. Takže moc děkuju.
Jste ráda, že hranice mládí je dnes někde úplně jinde, než byla v Československu před čtyřiceti lety? Když koukneme třeba na Jennifer Lopezovou, Madonnu. Jste ráda, že je to nyní vnímáno jinak?
Nevím, jak to bylo vnímáno v Československu před čtyřiceti lety, to mi bylo deset. Mně je to úplně všechno jedno. Nepřemýšlím o Jennifer Lopezové a dalších těchto ženách. Ale u nás v divadle je úžasná, skvělá ženská. Ta žena se jmenuje Jana Švandová. Je jí tolik, kolik jí je, je už babička, ale je skvělá, moderní, krásná. Tak takovéhle jsou dneska babičky – jako je Jana Švandová.
Co si ráda dopřejete, když chcete vypadat dobře?
Jdu na kolo s manželem. A tím, že mi zalže a řekne míň kilometrů, tak pro sebe něco udělám.
Přesto máte ale upravené vlasy, jste namalovaná.
Já jsem věděla, že přijedete s kamerou. Tak jsem se snažila. (smích)
