„Já přece jsem kluk z venkova, vyrůstal jsem na vesnici. Měli jsme hospodářství, jsem zvyklý makat. Říkám, že jsem znovu strčil ruce do hlíny. Žiju podobně jako v dětství, jen mezitím byly roky, kdy jsem cestoval,“ řekl Maršálek v rozhovoru pro čtvrteční Magazín DNES.
Cukrář, porotce a autor kuchařek se směje, že se z něj stal venkovan. S přítelem bydlí v Dubném v jižních Čechách. „Budujeme, zahradničíme, staráme se o zvířata. Máme pětisetlitrové akvárium, čtyři suchozemské želvy, sto morčat. Ano, sto,“ prozradil cukrář.
Petr Tejml je totiž vysokoškolský pedagog a přednáší předměty etologie zvířat a chov drobného zvířectva. To, co učí, je zároveň jeho koníčkem. V roce 1999 založil chovatelskou stanici Westminster, která se zaměřuje na chov ušlechtilých morčat. Dosáhl s nimi řady úspěchů.
Josef Maršálek prozradil, jak se s přítelem poznali. Jeho verze se liší od té, kterou představil Petr Tejml.
„Petr mě viděl v nějakém televizním pořadu. Od té doby neměl klid. Pak mě prosil na kolenou, abych se přestěhoval. No dobře, na kolenou to nebylo. To vám vlastně taky řekne líp sám,“ žertoval Maršálek.
„Je pravda, že jsem viděl Pepu v televizi, ale za naše seznámení tak trochu můžou morčata. Moje kamarádka Eva, která je taky chová, má známou, a ta je cukrářka. Když jsem se Evě zmínil o Pepovi, hned ji napadlo, že Maruška, která peče dorty, ho zná. A nedala pokoj, dokud nás neseznámila,“ vysvětlil Tejml.
Josef Maršálek se nyní věnuje hlavně konzultacím. Zpracovává koncepty pro cukrárny, které se chtějí změnit, nebo pro ty vznikající. A jak změnil život svému partnerovi?
„Žil jsem sám, teď žijeme spolu. Společnými silami jsme dokončili zbývající práce kolem domu a zahradu, interiér už je taky. Především mi však mění postavu. Přemýšlel jsem, proč od doby, co jsem s ním, je moje oblečení menší a menší. Myslel jsem, že se zmenšuje v sušičce. Jenže tím to není. Dřív u mě jídlo nehrálo zásadní roli. V lednici bývalo jen světlo, kečup a zelenina pro zvířata,“ dodal Petr Tejml.
6. března 2020 |
