Už mám tolik dětí, že zvládnu možná natočit i pohádku, vtipkuje Kolečko

Dnes tu na filmovém festivalu ve Varech uvádíte svůj nový film Zbožňovaný…
Petr: Ano. Také tu prezentuji seriál Osada, který startuje začátkem září. To jsou mé hlavní povinnosti.

26 fotografií

Vy tu máte jako modelka jistě spoustu společenských akcí a setkávání s přáteli.
Aneta: Letos jsem tu hlavně proto, abych podpořila Péťu. Máme poprvé domluvené hlídání a jsem ráda, že mu mohu dělat doprovod. Samozřejmě jsem to zároveň také spojila s nějakými společenskými akcemi. 

Už jste měla možnost vidět film Zbožňovaný?
Aneta: Ano! A byla jsem velmi překvapená. Péťovu tvorbu vnímají lidé za poslední dobu hlavně jako zábavnou a komediální. Tento film má však větší hloubku. Člověk se u toho sice hodně zasměje, ale zároveň mu ukápne slza. Je to dojemný příběh.

Čím je inspirovaný?
Petr: Je to zčásti lehce inspirované mou rodinou. Konkrétně příběhem mého dědy, respektive nějakými aspekty jeho života. Viděla to už i moje máma. Porodní bolesti byly a bylo to náročné natáčení. Myslím, že ty bolesti dolehly i na Anetku, protože jsem byl měsíc pryč a ona byla zavřená doma s Jiříkem. Točili jsme během restrikcí. V tom byla její velká podpora, že to tehdy vůbec vydržela. Přece jen, když člověk točí film, tak je celý den v háji. Režisér přijede první na plac a jako poslední odjíždí. Byl jsem tam denně od sedmi do sedmi.

View this post on Instagram

A post shared by Aneta Vignerova (@anetavignerova)

Film Přes prsty však vaše partnerka Aneta Vignerová docela zkritizovala, když ho viděla poprvé.
Petr: Zkritizovala úplně ne. Ale řekla, že ode mě čekala víc. Úplně poprvé to viděla doma a bez hudby. Pak jsem do těch dalších úprav zahrnul i některé její připomínky. Anetka je takový můj tajný dramaturg.

Pendlujete stále mezi Havířovem a Prahou?
Aneta: Byla jsem na Moravě teď týden s Jiříkem, ale už tam moc nejezdíme. Je pravda, že to časově moc ani nejde. Barák máme navíc kousek za Prahou. Myslím, že letošní prázdniny byly dost náročné. Skoro jsme se nezastavili. Když jsem byla v Havířově, říkala jsem si, že si Péťa aspoň trochu odpočine. Ale také měl své kluky a bylo toho hodně. Když jsme sem jeli, říkala jsem si v autě, jak to syn asi bez nás zvládne. Ale máme skvělou paní na hlídání a myslím, že Jiřík si to teď taky chvíli užije s někým jiným a trochu jinak.

Jaký žánr vám Petře nejde?
Petr: Neumím napsal detektivku. To je věc, do které se nehrnu. Navíc tady v Čechách je to žánr televizní tvorby, na který jsou tu specializovaní scénáristé, a ti opravdu umí. Na to bych si asi netroufl. Také nemám rád horory. Bojím se u nich a asi bych to nikdy dobře nenapsal. Před čtyřmi lety jsem udělal například film Masaryk. Kromě komedií by mě zajímal třeba nějaký další historický film, to bych napsal. Pohádku bych také chtěl zkusit. Ale zatím ten potřebný vhled do té dětské duše asi úplně nemám. Ale třeba teď, když už mám tolik dětí, tak by se mi to mohlo povést! (smích)