Zemřel Václav Vorlíček, režisér Tří oříšků pro Popelku

„Nikdy jsem neměl jinou ctižádost než bavit,“ říkával tvůrce komedií Pane, vy jste vdova, Kdo chce zabít Jessii? či Což takhle dát si špenát, na nichž pracoval se scenáristou Milošem Macourkem.

Vorlíček se narodil v Praze 3. června 1930, vystudoval režii na FAMU, kde později sám působil jako pedagog, a v barrandovském studiu se z pozice pomocného režiséra vypracoval až k samostatnému debutu, kterým se stala dětská detektivka Případ Lupínek. Klíčový význam mělo jeho setkání s Macourkem; jak vyprávěl, seznámili se spolu ve vlaku cestou na zlínský festival a vytvořili osvědčený tandem žánru na pomezí komedie a fantasy.

Průlom znamenala už parodie na komiksové seriály Kdo chce zabít Jessii? s Olgou Schoberovou, Jiřím Sovákem a výtvarnou složkou Káji Saudka. Snímek okouzlil i zahraniční festivaly včetně Terstu, kde poté bodovaly také další Vorlíčkovy práce Pane, vy jste vdova či Dívka na koštěti, a dokonce se chystala jeho americká verze, ovšem projekt skončil příjezdem sovětských tanků v roce 1968.

Režisér Václav Vorlíček na festivalu v Karlových Varech v roce 2017:

Za normalizace splatil Vorlíček daň povinné režimní angažovanosti moravskou trilogií Bouřlivé víno, Zralé víno a Mladé víno, zároveň však natočil proslulé pohádky Tři oříšky pro Popelku, Princ a Večernice a Jak se budí princezny. Také se s Macourkem pustili do televizních koprodukčních seriálů v čele s legendární Arabelou. Následovaly cykly Létající Čestmír nebo Křeček v noční košili.

Kvůli častým cestám do západního Německa se však Macourek s Vorlíčkem octli v hledáčku StB. Sám režisér kontakty s tajnou policií nepopíral, nicméně tvrdil, že si s ní nezadal: „Nikomu jsem neublížil, nikoho neudal, mám svědomí čisté. Dokonce jsem současně všechno hlásil svým kamarádům ve Svobodné Evropě,“ vyprávěl Vorlíček s nadsázkou, že byl vlastně „dvojitý agent“.

11 fotografií

Po roce 1989 sice ještě natočil několik pohádek, ale úspěch už nezopakovaly – podobně jako návraty k hitům minulosti, jakými byli Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko nebo Saxana a lexikon kouzel. V roce 2002 zemřel Macourek a Vorlíček přiznával, že mu citelně schází. „Jezdívali jsme spolu i na dovolenou s rodinami: ženy s dětmi se koupaly a my dva vymýšleli další příběhy,“ líčil.

Mezi kolegy proslul Vorlíček jako příjemný společník a neúnavný vypravěč. „U vína utahám daleko mladší generace,“ pyšnil se. Odmítal zahraniční nabídky, aby osobně natočil nové verze Popelky i Arabely, a navzdory věku doufal, že se ještě postaví za kameru. Plánoval Zlatovlásku a také autorský projekt, který by se dal zařadit do rodiny vesmírných fantasy.