Úvodem se můžeme vrátit více než o pětiletku zpět, kdy Česká republika vydala peníze na to, aby bylo do internetového prohlížeče implementováno tlačítko, kterým mohou uživatelé hlásit závadné stránky obsahující dětskou pornografii. Pokud mě pomalu reznoucí mozkové závity neklamou, vyjádřila se tehdy k situaci ČPS, která prohlásila cosi v duchu, že si není vědoma žádných online dostupných stránek s dětskou pornografií a tedy ani obsahu, který by opodstatňoval vynakládání státních peněz k takovým účelům. Tehdy byli uživatelé vyzváni, snad i s příslibem nějaké odměny, k nalezení alespoň jediného webu, který nabízí dětskou pornografii. Alespoň v době, kdy byla kauza mediálně sledována, se nepodařilo najít jediný. Pozornost českých médií později zaujal jediný případ, kdy se nejmenovaná osoba pokusila poškodit český web uloz.to nahráním a následným nahlášením zoofilního obsahu.

• Policie řeší nelegální obsah na serveru Ulož.to ²⁰¹¹

Historická kauza kolem tlačítka (které nakonec fungovalo jen v několika verzích nejmenovaného prohlížeče a ani za svoji krátkou éru nikomu a ničemu nepomohlo), mi přišla na mysl minulý týden při psaní zprávy o aktuálním dění na YouTube. Po sdílení rady našeptávače „how to have s*x with your kids“ totiž YouTube krom zásahu do našeptávače smazal řadu videí, kanálů, mnoha uživatelům deaktivoval reklamu a řadě dalších diskuse. Tyto následné akce jsem nazval „honem na čarodějnice“, ale do jisté míry by jim sedělo i označení jako „boj s větrnými mlýny“, protože se snaží bojovat s něčím, co vlastně neexistuje, nebo je ve své podstatě něčím jiným, neškodným.

Čím víc informací vyplouvá na povrch, tím méně se ale jeví zásahy ze strany YouTube jako donquijotské bláznovství. Ačkoli YouTube své konání vysvětloval tzv. „sexualizací dětí“ a diskusemi, které lákaly „dětské predátory“, hlásí se čím dál víc dotčených uživatelů s tím, že jejich kanály nic podobného neobsahovaly a ani diskuse pod klipy se netočily ani kolem pornografie, ani kolem dětí. Navíc byli ze strany YouTube upozorněni, že obsah není dostatečně „family friendly“. Pod obsahem přátelským k rodině si můžeme představit opravdu leccos a je přinejmenším zvláštní, proč je něco takového vyžadováno kupříkladu i od autorů videorecenzí všech možných produktů.

• YouTube smazal 270 účtů a 150 tisíc videí v důsledku kauzy tzv. sexualizace dětí

Na situaci se ale můžeme dívat i z jiného úhlu pohledu. Pokud jste si přečetli diskusi pod předchozím článkem, mohli jste si všimnout názorů, že YouTube je soukromý a může si tudíž o obsahu na vlastních serverech rozhodovat, jak chce. To je čistě obchodní a majetkoprávní přístup. Druhý je ovšem společenský a kulturní: YouTube díky financování ze strany Googlu se svoji platformou nejprve nabídl uživatelům lepší podmínky než ostatní konkurenční subjekty, čímž je prakticky vytlačil a vytvořil monopol (můžeme debatovat o tom, kde začíná a končí monopol, ale pokud se do běžného slovníku jakožto označení člověka, který prezentuje své názory a schopnosti v online videích dostalo slovo YouTuber, reflektuje to dostatečně, kdo má v tomto odvětví drtivou převahu).

Když Google a YouTube začaly sbírat data o svých uživatelích, byť měla být záminkou personalizace kontextové reklamy, vyvolalo to u řady osob určitou nelibost a firma byla mnohými přirovnávána k velkému bratrovi. Podobné praktiky ale rychle zavedla většina velkých IT firem, takže co bylo původně vnímáno jako nechtěné, se později stalo tzv. normálním. Nové generaci už to ani nepřijde nějak divné, nestandardní nebo nežádoucí, část civilizace si zvykla, část se do daného stavu již narodila, takže ho chápe jako standard, výchozí bod, protože nic jiného nezná.

Situace se ale opět začíná měnit. YouTube si vystavěl neotřesitelnou pozici a velké množství osob si vybudovalo vlastní divácké komunity. Tyto osoby - YouTubeři - prostřednictvím videí sdílejí své názory a předvádějí své schopnosti, jejich fanoušci je sledují a YouTube ze zobrazené reklamy vyplácí YouTuberům určité procento odměny. Zažil se nový model, který přitáhl desítky či stovky tisíc osob, které si tímto způsobem začaly vydělávat; kanál se pro ně stal zdrojem obživy.

Nyní společnost v podstatě přichází a YouTuberům, kterým naslouchají stovky milionů uživatelů, říká (a s použitím umělé inteligence vymáhá), jaké názory či myšlenky smějí prezentovat, začíná vymáhat vlastní společenské normy, reguluje prezentovaný způsob myšlení a vyjadřování. De facto si přisvojuje kontrolu nad obsahem předávaným osobami, které jsou na YouTube přímo finančně závislé. Kdo se nepodvolí, je odstřižen od příjmů, je nucen najít si jiný zdroj obživy a jeho hlas utichne.

Vzniká nový fenomén. Uživatelé už nejsou pouze sledováni, ale je přímo ovlivňován i obsah, který jedna skupina uživatelů (YouTubeři) předává druhé skupině uživatelů, posluchačům, fanouškům, aniž by si druhá skupina tento vliv přímo uvědomovala. Pracovně tomu můžeme říkat Velký bratr 2.0.