O nové stopětce jsme psali již dvakrát; můžete si ji připomenout ve článcích:

• Nová šílenost od Sigmy: 105mm F1.4 DG HSM Art Bokeh Master
• Sigma zveřejnila cenu 105mm F1.4 DG HSM Art Bokeh Master

Přestože se málokdy k nějakému objektivu vracíme ještě potřetí, tentokrát to smysl má, protože se Sigmě podařilo dosáhnout dalšího rekordu. Tentokrát však nejde o kombinaci ohniska a světelnosti, která už tu byla (nabízí ji třeba Nikon), ale o optické vlastnosti objektivu.

Redakce webu LensTip, která objektiv zevrubně testovala, byla výsledkem natolik překvapena, že si ze čtenářů trošku vystřelila, když nejprve v grafu rozlišení předložila rozlišení naměřené v rozích APS-C snímače jako středovou ostrost. I údaje naměřené v rozích by totiž byly vynikají i pro obrazový střed, neboť i v těchto rozích nová „stopětka“ dosahuje vyššího rozlišení než zmíněný Nikon 105mm f/1.4E. Rozlišení v obrazovém středu je pak vůbec nejvyšší, jaké kdy redakce u f/1.4 objektivu naměřila. Na f/1.4 je totiž srovnatelné s Nikonem přicloněným na f/2 a na f/2 je srovnatelné s Nikonem na f/2.8.

Jak je z grafu patrné, není pro dosažení maximální ostrosti třeba clonit na více než f/2.8. Rozlišení je tak vysoké, že při dalším clonění je už cítit projevy difrakce a s výjimkou úplných rohů full-frame snímače s dalším cloněním nestoupá. Rozlišení, kterého Sigma dosahuje při clonovém čísle f/2 až f/4 není Nikkor schopný dosáhnout při žádném nastavení.

Světelnost, bokeh a ostrost jsou u objektivu tohoto typu asi nejpodstatnější hodnotitelné parametry, ale u specializovaných fotografů asi budou kladeny požadavky i na další aspekty. Tak například astrofotografové vyžadují dobře korigovanou vadu koma (ukázka jednoho z možných projevů), aby hvězdy mimo střed obrazu nebyly vykreslené jako komety nebo létající talíře - zkrátka aby tečky zůstaly tečkami a nebyly deformované do jiných tvarů. I v tomto ohledu je ale Sigma excelentní a dosahuje výsledků, kterých snad zatím žádný jiný f/1.4 objektiv podobného ohniska nedosáhl:

Pokud jde o chromatickou aberaci, lze projevy laterální chromatické aberace považovat za prakticky nulové. V případě axiální chromatické aberace se určité projevy najdou. Na poměry f/1.4 objektivu již nejde o rekordně dobrý výsledek, ale „pouze“ silně nadprůměrný (byť zhruba o dvě třídy lepší ve srovnávní s Nikonem):

Axiální chromatická aberace: Sigma vlevo, Nikon vpravo (lze rozkliknout a překlikávat vpravo / vlevo)

Patrně jediný aspekt, ve kterém Sigma výrazněji neodskočila od Nikonu, je vinětace. Na f/1.4 je s Nikonem srovnatelná, na f/2 je nižší (tedy lepší), takže můžeme mluvit „jen“ o lehce nadprůměrném výsledku.

Pozitivním aspektem je i cena, kterou Sigma nastavila zhruba o 20 tisíc Kč níže než Nikon. Ve prospěch Nikonu ovšem hrají nižší rozměry, byť ovšem ve většině aspektů na úkor o úroveň až dvě horších optických parametrů.

Další výsledky si můžete prohlédnout v recenzi LensTip (odkaz níže), kde najdete i několik ukázkových fotografií.