Nový Firefox 57 je tu s námi teprve něco přes týden a stejně jako tomu bylo již několikrát v ne až tak dávné historii, i tato (z hlediska změn zásadní) verze vyvolala u některých uživatelů odmítavou reakci. Připomeňme si, jaké podobné milníky už Firefox ve své historii prošel:

• Firefox 1 - Vytvoření samostatného prohlížeče, oddělení z dosavadního Mozilla suite.
• Firefox 4 - Odstranění podpory starých protokolů, vyčištění kódu, změna uživatelského rozhraní a přechod na rapid development schema.
• Firefox 29 - Zavedeno úplně nové uživatelské rozhraní Australis.
• Firefox 57 - Zrušení starých (XPCOM/XUL) doplňků, přechod na Webextensions API.

U každé z těchto verzí se dosavadní uživatelé rozdělili na několik skupin. Asi největší skupina používá nadále Firefox, změny buď vůbec nezaznamenala, nebo u ní převažují pozitivní dopady těchto změn, nebo si prostě zvykla či zvykne. Jistě ne úplně nevýznamná část dosavadních uživatelů Firefoxu vyzkouší nějaký  konkurenční prohlížeč a už u něj zůstane - postupněklesající křivka velikosti uživatelské základny obvykle odpovídá rostoucí křivce konkurence, takže se to prostě děje.  Asi nejmenší skupina setrvá u své pravdy a začne používat některý z existujících forků. A právě této skupině je určen tento článek.

Pale Moon

Pokud jste nepřenesli přes srdce už uvedení rozhraní Australis, které Firefox vzhledově až nápadně přiblížilo Google Chrome, pak je tu pro vás Pale Moon. Pravděpodobně jej již znáte a používáte - tento projekt začal již v době Firefoxu 1.5 a původně šlo jen o „one-man-show”, kdy M.C. Straver šířil svá optimalizovaná sestavení prohlížeče pro Windows (optimalizace pro Athlon XP, Athlon MP a další). Tato sestavení se ale ukázala být rychlejší než originál, byl o ně mnohem větší zájem, než autor původně předpokládal, a proto v roce 2009 vyhlásil samostatný projekt pod samostatným názvem.

V době příchodu verze 4 se Pale Moon rozdělil na dvě větve: standardní, odvozenou od Firefoxu 3.6.x a „next-gen” která se přizpůsobila novému rapid development schématu Firefoxu. S příchodem Firefoxu 7 a jeho Pale Moon ekvivalentu byla standardní verze prohlášena za „legacy” a „next-gen” za standardní, přičemž obě paralelně byly udržovány až do léta 2012, tedy někdy do éry Firefoxu 15.

Pale Moon však tou dobou stále ještě byl prohlížečem postaveným na modifikacích kódu Firefoxu, samostatně vyvíjený software se z něj stal ve verzi 24, kdy bylo rozhodnuto nepřejít na rozhraní Australis. S verzí 26 pak bylo nasazen fork renderovacího jádra Gecko, který je nadále vyvíjen samostatně pod názvem Goanna.

Politika vývoje je vcelku jasná:

• odmítnutí rozhraní Australis
• zachování podpory binárních komponent v rozšířeních prohlížeče
• zachování podpory XUL/XPCOM/XBL
• zachování podpory NPAPI
• zachování jak lehkých témat tak „těžkých”, umožňujících komplexní změny vzhledu prohlížeče
• zachování původního synchronizačního protokolu

M.C. Straver také odmítá optimalizaci prohlížeče pro syntetické benchmarky s tím, že preferovány jsou změny zlepšující běžné použití. Pale Moon proto nedopadá v benchmarcích příliš dobře, například v testech prohlížečů dle obsazené paměti při daném počtu otevřených tabů se ale umisťuje na horních příčkách žebříčku.

Oficiálně je prohlížeč vydáván ve verzích x86/x64/portable pro Windows a ve verzi pro Linux. Mezi neoficiálními překlady najdeme i verzi pro macOS, která je pouze 64-bitová, nicméně běží jako jediný aktuální prohlížeč i na starém systému Mac OS X 10.6.8.

Waterfox

Waterfox je o něco mladší prohlížeč a také v následování Firefoxu došel o poznání dále, než Pale Moon. Od roku 2011 jej vyvíjí Alex Kontos a hlavním cílem je od počátku optimalizace pro 64-bitové prostředí a moderní procesory.

K zásadnímu rozdělení Firefoxu a Waterfoxu došlo až ve zcela nedávné době, verze 55.2 byla poslední, která byla založena na shodném kódu, verze 56 bude vydána jako ESR (extended support release) a paralelně s ní poběží práce na novém prohlížeči, který zachová podporu XUL/XPCOM nebo případně doplní low-level možnosti do Webextensions API, dle toho, co se ukáže jako snazší a udržitelnější možnost.

Prohlížeč je k dispozici ve verzích pro Windows (instalace/portable), macOS, Linux a Android.

Je samozřejmě otázkou, jak dlouho tyto projekty vydrží držet krok s konkurencí a každodenními změnami ve webových standardech (těch oficiálních i těch ostatních). I samotný Firefox se poslední roky spíše pokouší dohnat rozjetý vlak tažený browsery s jádry WebKit/Blink, než že by byl nějakým zásadním inovátorem.

Projekty, které mají řádově méně uživatelů, vývojářů a zejména prostředků na tom budou pravděpodobně ještě hůře. Přesto je jejich existence výtečnou zprávou, protože dává uživateli (alespoň právě teď) širší možnost volby a větší svobodu.