Neznamená to, že bych toužil sedět před svým PC v batikovaném tričku a za zpěvu „haré krišna…“ přemýšlet, jestli letět do Bhútánu, abych tam vlastnoručně krmil osiřelá kůzlátka je dobrý nápad. Jde mi spíše o porovnání toho, jakou ekologickou zátěž pro životní prostředí představují oba technologické směry ve fotografii.

U analogové (nebo, chcete-li filmové) fotografie je to jednoduché: chemie od A po Z, od podlahy po strop, zleva doprava.

Vzato komplexně, tak v analogové fotografii slouží chemie k výrobě samotného filmu (případně též papíru, pokud do toho zahrneme o pozitivní proces). Složení emulze bývá tajné (třeba u mého oblíbeného Fomapanu 400 se jej u výrobce nedočtete). Pak je tu také podložka, což bývá třeba Estar (Kodakova varianta polyesteru zvaného Polyethylentereftalát), v případě Fomáckých svitků ještě jakási zelená antihalační vrstva, případně plastová/kovová špulka (dle typu filmu). Každý 36 / 12 snímků znamená též energetickou zátěž z výroby a další fosilní paliva na transport (z Fomy / Kodaku / Ilfrodu do mého obchodu / ke mě domů).

Celkově vzato už jen to, že mám v mrazáku krabici filmů znamenalo slušnou spotřebu energií a surovin. V tomto je digitál jednoznačně výhodnější).

V jeho případě vyrobíte fotoaparát ideálně jen jednou. A jak dokazuje mnoho všelijakých Canonů 350D, Nikonů D50, Pentaxů ist či Sony a100, digitální zrcadlovky zvládají dobře fungovat v běžném použití i více než 10 let („and still counting…“). Nejsem ale pochopitelně schopen porovnat energetickou a surovinovou náročnost na řekněme 100 tisíc pořízených snímků na negativ / digitální čip - u fdigitálu bychom měli pochopitelně započítat též Li-ion akumulátor zrcadlovky, výrobu paměťové karty a všech dalších úložišť, na nichž budete mít fotky uloženy).

Digitál (ať již smartphone, zrcadlovka nebo cokoli jiného) ještě spolkne něco málo energie na zpracování snímku do výsledné podoby (export RAWu apod.). U filmu nastupuje negativní proces vyvolání filmu.

Ten lze rozdělit na tři až čtyři hlavní části. První částí doporučovanou třeba Ilfordem pro jeho filmu a víceméně nutnou pro svitkové Fomapany (když si člověk nechce zanášet případnou opakovaně použitelnou vývojku silnou zelenou antihalačkou ze svitku) je předmytí filmu vodou. Banální, spotřeba de facto téměř nulová.

Druhou fází je použití vývojky. Jak jsem zde již dříve poukázal, často jsou to přímo smrtící chemické kotejly, nicméně i k nim existují alternativy, pokud se člověk smíří s určitým omezením. Dobrým příkladem je čistokrevný Caffenol, což je před pár desítkami let vymyšlená vývojka, jejíž jádro tvoří instantní káva, prací soda a vitamín C. Instantní káva pokud možno nejobyčejnější (takové ty pěnící mrchy jsou nevhodné), prací soda (uhličitan sodný) se dá koupit za pár korun v kilogramovém balení a Céčko asi netřeba více rozebírat.

Přerušovací lázeň, která zastavuje vyvolávací proces vývojky lze nahradit také, třeba čistou vodou. Následuje ale krok třetí, tedy ustalování. Zatím jsem neobjevil žádnou „kafenoláckou“ alternativu k ustalovači (ať již rychloustalovačí, nebo běžnému). Možná nejblíže ekologičtější variantě má řada foto chemikálií eco*pro, která garantuje mimo jiné absenci známých karcinogenů, mutagenů a dalších nebezpečných látek.

Čtvrtým krokem po vypírání filmu pak je smáčedlo, které zajistí, že na filmu nezůstanou mapy od vody. Malá 250ml lahvička Foma Fotonalu vydrží prakticky věčně (na film je potřeba pár kapek), případně lze použít i obyčejný prostředek na nádobí typu Jar (opět: nepoužívat vylepšené varianty s látkami proti vysušování kůže a podobné nesmysly). Tady přílišná zátěž nevzniká.

S výrobou filmu nic udělat nejde, tam vždy bude určitá spotřeba surovin a energií. S vyvolávacím procesem ano, vedle nepoužívání jednorázových vývojek to je třeba používání starého dobrého Rodinalu, který lze používat i v koncentracích tak malých, že na jeden svitek spotřebujete jen 5ml vývojky (ale má to samozřejmě svá omezení, kdy si to můžete dovolit a kdy už ne). A samozřejmě je tu Caffenol, který se však nehodí na všechny účely. Ustalovač, to je zatím problém, mám rád jistotu ustalovačů, kde už mám ověřeno, že ani po letech daný film nedegraduje, tedy je (téměř) dokonale ustálen. Vypírání jsem zredukoval na Ilfordí metodu překlápění ve vývojnici, takže celkově na vyvolání 1 svitku spotřebuji ~10 litrů vody. Smáčedlo budu řešit až dojde letitý Fotonal.

Je tedy digitál z ekologického hlediska výhodnější? Myslím že na světě není nikdo, kdo by mohl na tuto otázku odpovědět. Vyrobit současný digitál je poměrně komplexní proces ve srovnání s pořízením staršího kinofilmáku z druhé ruky (ostatně v tomto právě exceluje Leica, která vám znovu seřídí / promaže i desítky let starý dálkoměr (samozřejmě si to ale nechá luxusně zaplatit) tak, že poběží jako nový). Řešením u filmu je zvažovat než člověk cvakne spouští, k tomu ale nutí současné ceny filmů tak nějak samy o sobě.

Pořád je ale filmová fotografie ekologičtější koníček než třeba ranní zimní jízda bezoohledných „uhlobaronů“ s demontovaným filtrem pevných částic.