Víte, že na mě v první chvíli z vašich obrazů dívek bez tváří padla pěkná depka?
Z těch holek? Fakt? A to jsem docela veselý člověk. Zajímavé je, že každý moje obrazy vnímá úplně jinak. Spousta lidí z toho naopak cítí energii.
Tak to já taky, mluvím o prvním dojmu.
Depresi rozhodně šířit nehodlám. Ale ty náměty jsou samozřejmě takové, aby je člověk jen tak nezapomněl. Můj záměr je malovat věci, které nejsou lehce stravitelné. Když vymyslím námět a cítím, že to je opravdu ostrý, tak mě to pak i baví malovat. Tanec holek, co vypadá jako rej čarodějnic, a obří oční bulvy, s nimiž si dívky hrají, to jsou obrazy, které z hlavy jen tak nedostanete.
Jednou jsem jel tramvají a hledal texty. Viděl jsem chlapa, jak se kouká na hodinky, a hned mě napadl tikající muž. To byl tak silný obraz a vznikl jen tím, že pojmenujete banální věc jinak.
