RECENZE: Mads Mikkelsen v neskutečném tanci pokouší vědecky Chlast

Celá tahle země chlastá jak smyslů zbavená, obmění hrdinova manželka vžité tuzemské rčení Pije jako Dán. Ovšem hlavní aktéři snímku Chlast, čtyři povadlí středoškolští učitelé, jdou na alkohol jinak: vědecky. Zkusí totiž experimentálně prověřit teorii, že k lepším výkonům potřebuje každý člověk trvale v krvi půl promile.

Zdánlivě neškodná klukovská hra zahánějící krizi středního věku plnou profesní i rodinné nudy je zprvu k smíchu, postupně se však vymkne, tím spíše, že k lahvi mají blízko i jejich svěřenci od malého brýlatého fotbalisty po maturanta trpícího trémou.

To je také jediné, co lze Chlastu vytknout, tedy předvídatelnost, která zejména ve finále koketuje s kazatelskou agitkou. Ale způsob, jímž Vinterberg vypráví – mimochodem točil krátce po tragické smrti své dcery, jež měla ve filmu hrát – je strhující podobně jako souhra čtveřice v čele s Mikkelsenem, jehož závěrečný taneční výstup by si zasloužil speciálního Oscara.

Podprahově, bez velkohubých výprodejů, Chlast vystihuje sebeklam intelektuálů, že mají vše pod kontrolou, nostalgickou touhu po bláznivém dobrodružství a společném tajemství jako zamlada, ale také obraz země, v níž se tradičně koná středoškolský závod v běhu kolem jezera s basami piva, jehož důsledky donutí pedagogy uvažovat, že by příště zavedli „na školních akcích nulovou toleranci alkoholu“.

5 fotografií

Pití tu zkrátka představuje společenskou samozřejmost od dorosteneckých zábav po zralé labužníky, v ústředním kvartetu důmyslně rozrůzněné od tělocvikáře přes učitele hudební výchovy až po Mikkelsenova dějepisáře, ztrápenou trosku sebelítosti zmarněných nadějí, která se před očima znovu zázračně nadechne – nebo si to aspoň myslí.

Hrdinové si počínají jako tajný spolek badatelů, vymýšlejí bizarní pravidla „pít jen v pracovní době, do osmi hodin večer po vzoru Hemingwaye“, kontrolují si čas i „hladinku“, zvyšují dávky pod záminkou, že jejich odborná studie musí být vyčerpávající. A když za vzor úspěšného alkoholika dává profesor Churchilla, hřeje se v náhlé přízni studentů, kteří sami přiznávají „tak padesát panáků za týden“.

Chlast 70 % Režie Thomas Vinterberg, hrají Mads Mikkelsen, Thomas Bo Larsen, Lars Ranthe Kinobox: 83 % IMDb: 7.7

Spirála veselé jízdy pochopitelně musí dospět do stadia, kdy přituhuje a kde nastoupí nedůstojné trapasy zejména před vlastními potomky. Nechybí ani očekávané smuteční klišé, nicméně od varovného ukazováčku se Chlast ve finále převtělí v bezuzdnou féerii s oním nepopsatelným tancem, kde se Mikkelsenův hrdina povzbuzovaný příchylností mohutně oslavujících maturantů dostane takřka do transu.

Zatímco Hon dokázal ochromenému divákovi zasadit drtivou ránu přímo mezi oči, Chlast tak silnou morální údernost nemá. Nicméně při současné omezené nabídce našich kin pořád zosobňuje výjimečné setkání s režisérskou i hereckou elitou, tedy vzácný zážitek, jaký by se slušelo zapít.

Ale chuť nějak přejde.