Fandíte některé ze svých seriálových postav víc než ostatním?
Žiju hlavně přítomností a tím, že posledních pět let sdílím s Emily Vavřincovou a jejím komorníkem, musím říct, že vedou tito dva. Je to dané i tím, že po Devátém neznámém a Debutantce píšu třetí román z této série s názvem Zlatá mládež.
Je nějaká figura, do které jste se sám propsal, a je tím pádem hodně autobiografická?
Všechny postavy jsou Frankensteini, jsou sešité z lidí, které jsem za život poznal, ze zážitků, ať už reálných, nebo fiktivních. Příběh a postavy jsou spojené nádoby a nelze je od sebe oddělit. Proto si nemyslím, že bych se do nějaké z postav projektoval. Nejblíž mi je asi pan Vavřinec, otec Emily. Má rád svou rodinu, svou práci, bere život takový, jaký je. Přál bych si mít stejný nadhled, jako má on, a na tom musím ještě zapracovat.
Miloš Forman uměl i banální historku vyprávět tak, že byla neuvěřitelně zábavná. Dokázal povýšit úplně všední moment na zážitek. Možná v tom bylo tajemství jeho úspěchu.
