Nenechte se nachytat. Znáte rozdíl mezi voláním do zahraničí a roamingem? Pozor na háčky

Roamingová situace se loni zásahem Evropské unie zlepšila, přesto stále platí, že je nutné dávat si pozor – hlavně mimo EU! Z evropských zemí jde například o balkánské státy jako je Černá Hora. Dále pozor na Ukrajinu či Švýcarsko, které je navíc v schengenu a jeho sousedé jsou v EU. Zhruba za rok by se ke státům stojícím mimo EU měla připojit i Velká Británie (jak to bude s roamingem zatím není jasné).

ČTÚ zmiňuje stížnost zákazníka, kterému byly v průběhu pobytu v zahraničí účtovány hovory i data, přestože před odjezdem požadoval blokaci roamingových služeb. To mimo EU jednoduše zabolí.

Hlídat hranici

Tím ale možné zrady nekončí, ČTÚ dále zmiňuje dovolenkáře, kteří se na území Řecka (dosaďte si kterýkoli stát EU sousedící s neunijním státem) nevědomky přihlásili do sítě tureckého operátora (signál sahal přes hranici) a peníze jen lítaly.

Výše uvedené – tedy využívání služeb za hranicemi domovské země lze souhrnně označit jako roaming. Nebezpečí však číhá i doma v ČR. Stačí vytočit číslo, které patří do sítě zahraničního operátora (byť by se volaný fyzicky nacházel v Česku) a znovu se nedoplatíte.

Připomeňme si „roamingový paradox“. Z Prahy do Atén voláme za cca 15 Kč za minutu (přesněji v boxu), jde o volání do zahraničí.

Když ale se stejnou SIM kartou do stejných Atén zavoláte třeba z Vídně, už je to roaming a minuta vás stojí jakobyste volali doma (tedy třeba korunu za minutu). V druhém případě ale podléhá regulaci EU.

Ale pozor, volání do třetích zemí mimo EU je stále velmi drahé (až stovky korun za minutu, viz box). Proč to tak je? Tady je pohled Evropské organizace spotřebitelů (BEUC), který na ČR docela sedí:

„Nedostatečná konkurence na vnitrostátních trzích vede k drahotě, když si hrstka operátorů účtuje ceny vysoko nad náklady. Zákazník pak nemá kam přejít, levnější konkurence prostě neexistuje…“

K narovnání tohoto stavu podpořili loni europoslanci větší kompetence národních regulátorů (u nás ČTÚ). Ti by měli s centrálními orgány v Bruselu lépe spolupracovat a zároveň ve svých zemích bdít nad dodržováním pravidel ze strany operátorů. Jako většina podobných záležitostí je to ale běh na dlouhou trať.