Hlavní motiv pro nákup ze druhé ruky je jasný: úspora. Oproti novým kusům se dá ušetřit klidně i polovina ceny, a když máte štěstí, nemusí být na telefonu vůbec znát, že není nový. Tak jako u nákupu ojetého vozu i tady je třeba obezřetnost, výhodný nákup se totiž může rychle změnit v drahou noční můru.
Velký bazar: bezpečnější, ale dražší
V zásadě máte dvě možnosti, kde pořídit „jetý“ telefon. Technicky jde o člověka nebo firmu, kteří se prodejen telefonů živí nebo jednotlivce, který se naopak prodejem neživí. Toto rozdělení je velmi důležité stran záruky, ale o té až později. Přeloženo do lidštiny si můžete vybrat jednotlivce inzerujícího někde na internetu nebo firmu (bazar, zastavárnu).
U zastavárny či bazaru má nakupující přeci jen trochu větší jistoty: zpravidla jde o větší výběr, záruku nějaké kvality, a hlavně je větší pravděpodobnost, že se v případě problému s telefonem domůžete spravedlnosti. I tady je ale třeba rozlišovat, velké firmy jako Mobilní pohotovost nebo Aukro (byť je služba jen prostředníkem, nabízí ochranu jak prodávajícímu, tak kupujícímu), případně třeba e-shopy, které umí prodávat rozbalené a následně vrácené zboží, a na druhé straně je malý lokální „frc“. Technicky jde z pohledu zákazníka o rovnocenné obchodní partnery se stejnými povinnosti, ale prakticky můžete najít obrovské rozdíly.
Logickou nevýhodou je pak vyšší cena bazarových produktů, firma totiž musí na prodeji primárně vydělat, ale vy můžete být jako zákazník ve větším klidu.
Od jednotlivce s rizikem
Inzerát od neznámého jedince na Facebooku bude pro mnohé asi lákavější, právě cenou, ale je také o mnoho rizikovější. Ideální je se připravit:
- Trvejte na osobním setkání, kde se můžete telefon prohlédnout. Pokud se nepodepíše smlouva a nepředají se peníze, pořád se dá couvnout.
- Chtějte dopředu IMEI číslo (u dual SIM telefonů jsou IMEI čísla dvě). Dopředu si u Policie ČR můžete ověřit, že telefon není v databázi kradených přístrojů.
- Vyptejte si kopii účtenky, případně datum, čas a místo nákupu. Od prodejce pak můžete zjistit, jestli zboží nebylo koupeno na IČ (jen roční záruka), jestli není na splátky (třeba i s nějakým nedoplatkem) atd.
- Poslat můžete také předvyplněnou kupní smlouvu, kterou prodávající doplní o své údaje a případně i známé vady telefonu. Vzorovou smlouvu si stáhněte třeba tady.
Co na telefonu vyzkoušet
V první řadě vyzkoušejte samotnou funkčnost telefonu a zkuste najít uvedené skryté vady, které vám prodávající řekl. Odpovídat musí jejich rozsah a popis, co je ve smlouvě. Vizuální kontrolu nepodceňujte a dejte si na čas.
- Zjistěte IMEI telefonu (buď v Nastavení nebo na číselníku zadejte *#06# a odešlete, jako byste telefonovali) a zkontrolujte, že jde o stejné číslo, jako vám prodejce poslal předem.
- Zjistěte, co je v balení, jestli jde jen o samotný telefon, nebo i krabičku s příslušenstvím. Vše by mělo být uvedeno ve smlouvě a měla by tomu odpovídat také realita.
- Dejte do telefonu SIM a zkuste si zavolat: ověříte funkčnost mobilní části přístroje a její případné blokování, ale také vyzkoušíte mikrofon a reproduktor.
- V AnTuTu benchmarku vyzkoušejte displej: aplikace umí rozsvítit displej několika barvami, takže můžete najít třeba mrtvý pixel, ale můžete vyzkoušet také dotykovou vrstvu.
- AnTuTu benchmark v telefonu použijete také na test výkonu, nejde ani tak o finální výsledek, jako spíš o to, že dostanete telefon krátkodobě do zátěže, kterou by měl bez problémů vydržet.
- Zkuste také hlasitý reproduktor, který může být zanesený.
- Zkontrolujte také foťák, zkuste makro fotku a pak se zaostřením do dálky. To stejné u vide. Odhalíte tím třeba posun čoček po pádu (půlka snímku není ostrá), případně škrábance na čočce, které mohou ovlivňovat fotky.
- A v neposlední řadě zkuste telefon nabít, jestli funguje konektor a baterie nemele z posledního.
Velmi špatně se ověřuje stav baterie, která je v polních podmínkách téměř neotestovatelná, takže spíše počítejte s její výměnou. Cena nové baterie se liší model od modelu, je to 300 až 800 Kč a k tomu si připočítejte případnou práci technika a také to, že velmi pravděpodobně přijdete o voděodolnost.
Záruka – pozor na tenký led
A teď se dostávám od oblasti plné právnických termínů, ve které není úplně jednoduché se orientovat. Zároveň je třeba pamatovat, že to, že se cítíte v právu, neznamená, že druhá strana sklapne podpatky a vyhoví vám. Rozhodnout může pouze soud, v praxi je však otázkou, zda se vám chce platit za soudní znalce, soudní výlohy a několik měsíců se stresovat. Buď s tím počítejte dopředu a nakupte bezpečněji v renomovaném bazaru, nebo popřemýšlejte, jestli není lepší ustoupit, odepsat několik tisíc korun a jít dál.
V případě projdete zboží v naší republice můžete uplatňovat záruku po dobu 24 měsíců a pozor, jde i o zboží použité (pozor na výjimky, kterou jsou v zákoně, u telefonů to ale neplatí) Techniky ale nejde o stejnou záruku, jako při nákupu nového zboží. A tady je třeba rozdělit vaše povinnosti a práva podle toho, od koho zboží nakupujete.
Pokud je to firma (člověk), který se prodejem telefonů z druhé ruky živí, máte trochu větší šance se dovolat spravedlnosti. Při nákupu on-line můžete využít čtrnáctidenní lhůtu a odstoupit od smlouvy. Vy vrátíte zboží, firma vám vrátí peníze, platí zde stejný mechanismus jako u nákupu nového zboží, tedy i s tím, že prodejce může vrácenou částku ponížit o opotřebování nebo poškození zboží. V případě nákupu od jedince, který se prodejem telefonů neživý, tuto možnost nemáte.
Ať nakupujete kdekoliv, musí vás prodávající obeznámit se vadami, které telefon má. Tyto vady by měly být zaznamenány ve smlouvě, či předávacím protokolu, který je podepsaný oběma stranami. Pokud tedy koupíte telefon s tím, že víte, že má prasklý zadní kryt, nemůžete jej pak reklamovat. Stejně tak nemůžete reklamovat vady, které vznikly běžným opotřebením. Tato formulace je na tenkém ledě sama o sobě a třeba pokud se vám u nového telefonu oloupe lak po pěti měsících, je otázkou, jestli je to běžné opotřebení nebo ne. A odpověď vám dá zase jen soud a soudní znalec. U použitého zboží je běžné opotřebení o něco jednodušší, u rok starého telefonu bude reklamovat oděrku v rohu asi málo kdo.
Záruku tak můžete uplatnit jen na skryté vady, o kterých jste nevěděli (prodejce je mohl zatajit), a navíc je musíte chtít opravit neprodleně. V případě použitého zboží může (ale nemusí) firma zkrátit záruku na polovinu, tady 12 měsíců, to je ale minimum. Po dobu jednoho roku tak můžete reklamovat skryté vady, o kterých jste nevěděli. Velké firmy ale umí k záruce u použitého zboží přistupovat i příznivěji, velké e-shopy umí poskytovat plnou 24měsíční záruku, pokud jde jen o rozbalené zboží, jindy vás nechají záruku na další rok přikoupit atd. Tady už je třeba si podmínky záruky řádně prostudovat, ať víte, co vlastně můžete uplatnit.
U jednotlivce, který se prodejem neživí, nastává paradoxní situace. Pokud podepíšete kupní smlouvu, kde není o záruce řečeno nic, dává vám záruku 24 měsíců na skryté vady, o kterých jste nevěděli, a které neodpovídají běžnému používání. Jedna věc je ale tato teorie a druhá věc je praxe. Když koupíte rok starý telefon, tak sice máte technicky dva roky záruku na výše zmíněné, ale dokazovat, že to není běžné opotřebování a domáhat se záruky, je hodně složité a málo kdo se do něčeho podobného pustí. Rozdíl oproti nákupu od firmy je v tom, že se prodávající může záruky úplně zříct, a to buď přímo ve smlouvě, kterou podepisují, nebo ve smlouvě ústní. Ve finále tak stačí dialog: „Ten telefon je dva roky starý, takže je to bez záruky“. Kupující: „Jasné, to chápu“. Z toho jasně plyne, že kupující musí s nákupem bez záruky souhlasit. Prakticky je ale lepší přistoupit na hru, že telefon z druhé ruky od chlapíka v kombíku je prostě bez záruky, ale je levnější než z velkého bazaru.
Záruka se nepřenáší
Záruku byste měli vždy uplatňovat u toho, u koho nakupujete. Tedy pozor na prostředníka, kterým může být třeba Aukro; firma pak nemá se zárukou vůbec nic společného. Když ale koupíte od někoho telefon i se záručním listem, neznamená to, že máte na telefon stejnou záruku, jako měl onen první majitel.
Záruka platí vždy mezi prodávající a nakupujícím. Tady se ale dostáváme do šedé zóny, kde věci fungují i pravidlům navzdory. Pokud není na účtence uvedeno jméno, můžete vám reklamace projít a celkem nic se nestane. Pokud bylo ale zboží placeno kartou, nebo převodem z účtu, máte problém. Prodejce bude chtít peníze vrátit původnímu majiteli. Tady pak může pomoci plná moc od původního majitele. Stejný problém můžete mít v případě, že je na dokladu jméno původního majitele, pak vám zboží do reklamace vůbec nemusí vzít, a nebo vám jej pak nevydají.
