Sociologové z Cambridge a MIT na vzorku 200 žen zkoumali, jak se jim žije s nositelnostmi, konkrétně s fitness náramkem Fitbit Flex.
- 89 % žen přiznalo, že náramek sundávají pouze kvůli nabíjení
- 91 % účastnic někdy zvolilo delší cestu, jen aby Fitbit naměřil více kroků
- 56 % zvýšilo rychlost chůze, aby nastaveného denního cíle dosáhlo rychleji
- 76 % žen si začalo všímat nejen pohybu, ale i stravy a vylepšilo její kvalitu – více zdravého jídla na úkor fast-foodu
- 84 % kontroluje stav svého „krokového konta“ více než dvakrát denně
Z odpovědí bylo také cítit, jak důležitá jsou ocenění za dosažení cíle (i když jde jen o hlášku a medaili zobrazenou na displeji). Jedna z respondentek dokonce řekla, že miluje svůj Fitbit, protože ji každý večer „poplácá po rameni“.
Výzkum však odhalil i temné stránky soužití s fitness náramkem, nese totiž známky typické závislosti. Téměř v polovině případů ženy potvrdily, že se bez náramku cítí nahé a jakýkoliv pohyb bez započítání do statistik považují za zbytečný. To není až takový problém, stačí náramek nezapomínat. O to horší je tlak dosáhnout stanoveného cíle v počtu kroků. Ten na uživatele doléhá den co den a jako stresový prvek jej vnímá 79 % uživatelů.
Z výzkumu tedy plyne, že nenápadný náramek opravdu může měnit naše životy. K dobrému (více pohybu) i ke zlému (stres) a je jen na nás, co této stále ještě nové technologii dovolíme a jak její služby pojmeme.
Via I Fucking Love Science
