Za obraty atmosférických proudů na Jupiteru stojí dle NASA gravitační vlny

Konkrétně můžeme zmínit Goddardovo vesmírné centrum, jehož pracovníci tvrdí, že odhalili jednu ze záhad největší planety naší soustavy, která by mohla vést i k lepšímu porozumění počasí na Zemi.  

 

 

Už dlouhá desetiletí je pro astronomy záhadou chování atmosférických proudů na Jupiteru, které jsou označovány za QQO (quasi-quadrennial oscillation). Jednou zhruba za čtyři naše roky se změní jejich směr, jak ukazuje i následující video. 

 

 

Na Zemi QQO nenajdeme, ale máme tu něco podobného, a sice QBO (quasi-biennial oscillation), jak jsou označovány proudy větru mezi nižší částí stratosféry a okrajem troposféry. Tyto proudy také pravidelně, a to asi jednou za 28 měsíců, změní směr z východního na západní či naopak. Jupiter je sice mnohem větší, má hustší atmosféru a také rotuje rychleji (jeho den trvá necelých 10 hodin), ovšem zde jde o fyziku a přesněji fluidní dynamiku, která na něm funguje stejně jako na Zemi či jinde, takže právě Jupiter se může stát jakýmsi modelem a klíčem k lepšímu pochopení zemské atmosféry. 

 

NASA ke svému výzkumu potřebovala především dlouhodobé pozorování velké části Jupiteru, aby mohla vytvořit model. K tomu bylo využito havajské zařízení Infrared Telescope Facility (IRTF) vybavené nástrojem Texas Echelon Cross Echelle Spectrograph (TEXES). Výsledkem jsou data sbíraná po dobu pěti let při sledování planety v oblasti mezi 40 ° severní a jižní šířky.

 

TEXES byl schopen nahlédnout hluboko do atmosféry planety a objevil, že QQO sahají hluboko do její stratosféry a vědci mohli díky tomu vyloučit řadu atmosférických efektů, jež by mohly chování QQO způsobit. Ve skutečnosti vyloučili vše až na gravitační vlny, ovšem ne ty přicházející z vesmíru. Ve skutečnosti totiž nemluvíme o gravitačních vlnách, jaké byly teprve nedávno poprvé zachyceny zařízením LIGO a poté i novějším Virgo. Však ty tvoří ve vesmíru srážky velice hmotných objektů, takže zde je zřejmé, že musí jít o něco jiného. 

 

Gravitační vlny na Jupiteru spadají právě do fluidní dynamiky a tvoří se třeba na rozhraní dvou látek, kde se síla gravitace či vzplývavost snaží obnovit rovnováhu. U nás se tvoří třeba v podobě prostých vln na vodní hladině působením větru. V případě Jupiteru a jeho QQO má jít dle modelů z Goddardova centra o důsledek konvekce v nižších částech atmosféry, přičemž výsledky simulací mají pak velice dobře odpovídat reálným pozorováním. To tak posiluje názory, že gravitační vlny i na Zemi ovlivňují chování atmosféry. 

 

Zdroj: Space